Trasa vandru:
Den první - sobota 5.8
Netolice – Zámek Kratochvíle – Setuň (10 km)
  Vandr zahájila tradiční osma (Ben a Tomík, Čína, Zdeněk, Smíšek, Pytlák, Paganini a Martin) na Hlavním nádraží, odkud jsme rychlíkem dojeli za deště do Českých Budějovic. Přesun do Bistra Lokotka na skvělou česnečku a plzeń. Poté autobusem do Netolic a za deště krátká okružní cesta městem (barokní sýpka, kostel Nanebevzetí Panny Marie, náměstí se sochou sv. Jana Nepomuckého) zakončená v pěkném Muzeu JUDr. Otakara Kudrny (12m studna se 2m čiré vody, nová instalace s řadou zajímavých artefaktů, včetně jízdního kola, pohlednic, dýmek a sakrálních předmětů). Pak už jsme za soustavného deště stromořadím vyrazili na zámek Kratochvíli a cestou se potkali s doprovodným vozidlem, tedy s Horáčkem a Frantou. Následovala skvělá prohlídka nádherných interiérů zámku a zámecké kaple Narození Panny Marie s pohlednou slečnou Kateřinou. Déšť nás doprovázel i do místa přenocování, které zajistil Horáček s Pytlákem v obci Setuň. Díky Frantově plachtě jsme pak mohli v klidu popít a pohovořit. Před půlnocí nás dokonce navštívila spolumajitelka pozemku s dcerou a přinesly výborné koláčky.


Den druhý - neděle 6.8
Setuň – Lomec – Libějovice – Chelčice –Vodňany – Kemp Pražák (20/22 km)
  Po chladné a deštivé noci, chladné ráno s mžením. Balíme a vyrážíme na poutní místo Lomec (cestou míjíme hřbitov s hroby sester františkánek). V Lomci je krásný barokní kostel Jména Panny Marie, právě v něm probíhala zpívaná mše, ale my se sešli občerstvit do klášterní kavárny dezertem a kávou. Neprší a my pokračujeme do Libějovic k Novému zámku. Martin ještě shlédl románský kostel sv. Martina v Chelčicích (s gotickým portálem), kde je také Pamětní síň Petra Chelčického. Nový Buquoyský zámek je uzavřen a je v dezolátním stavu (sídlila v něm pohraniční stráž a byl zde vyšlechtěno plemeno československého vlčáka). Starý renesanční zámek je na tom podstatně lépe, je zrekonstruovaný a obývaný. Mraky prosvítalo slunce a my dorazili na oběd do Vodňan, část zvolila Zlatý soudek, většina sídlištní restauraci Družba, ale všichni jsme se dobře najedli. Po návštěvě Infocentra část navštívila Městské muzeum v bývalé synagoze s výstavou retro hraček (v expozici zajímavý oltářní obraz Panny Marie s Ježíškem řezajícím pilou horu od donátora – majitele panství – generála Baltasara Marradase). Po krátké zastávce v Cukrárně U Boušků jsme obdivovali nejvýznamnější památku města goticko-renesanční kostel Narození Panny Marie (bohužel přestavba Josefem Mockerem, výzdoba podle návrhů Mikoláše Alše). Na závěr dne jsme si užili cestu podél Mosteckého mlýna a řady romantických vodňanských rybníků. Den jsme skončili v příjemném rodinném kempu Pražák (u „Evíka“). Na čepu byl například strakonický klostermann. Noc chladná a deštivá.



Den třetí - pondělí 7.8
Kemp Pražák – Svobodná hory – Bavorov – Koupaliště Krajníčko (19 km)
  Posnídali jsme výborná vajíčka a někteří dršťkovou. Poté jsme vyrazili ve dvou skupinách směr Bavorov. Delší a zajímavější trasa nás vedla na zrekonstruovaný židovský hřbitov Pražák (výhledy na Vodňany) a poté na rozhlednu Haniperk (21m) na Svobodné hoře. Výstup nás odměnil nádhernými výhledy na Podhůří Šumavy až po hraniční hory s Boubínem. Po sestupu jsme poobědvali v Bavorově, jedna skupina v hostinci U Kubíčků, druhá v Panském domě ve vietnamské restauraci Na zámečku. Výborná pečená kachna a skvělé pivo Březí koza. Po krátké zastávce v cukrárně na náměstí jsme ještě navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zvídavější skupina se zastavila ještě v obci Tourov u zdevastovaných zbytků tvrze. Cílem dne bylo krásné koupaliště v obci Krajníčko. Večer jsme si užili grilování i pár lahví whisky. Noc byla velmi chladná a k ránu sprchlo.


Den čtvrtý - úterý 8.8
Koupaliště Krajníčko – hrad Helfenburk – Čepřovice – Kaple Anděla Strážce – Volyně (19 km)
  Ráno nás přivítalo sluncem tak jsme zvesela vyrazili do kopce na rozsáhlé zříceniny hradu Helfenburk (683 m.n.m.). Prohlídka rožmberského hradu, včetně výstupu na strážní věž a bergfrít (šumavské výhledy), doplněná kávou a pivem klostermann u stánku byla skvělá. Od hradu jsme smíšenými lesy pokračovali do Čepřovic. Posilňující zastávka ve stánku u tvrze se povedla (klobása, utopenec, krtkův dort a pivo). Další kilometry vedly po silnici do Litochovic. Zde většina zvolila přesun doprovodným vozidlem do cíle – na koupaliště ve Volyni. Tři pokračovali k poutní Kapli Anděla Strážce nad městem Volyně. Dorazil Dan. Večer skončil lukulskými hody (koleno, křidélka, kuřecí strips, někteří zkonzumovali porce pro dva). Na čepu bylo několik pivních specialit: Nachmelený Arnošt, Zrzavý bobr, Perštejn a Černá Barbora. Pohledná obsluha.


Den pátý - středa 9.8
Volyně – okruh městem – přeprava do Číhaně (9 km)
  V noci i ráno tradičně zapršelo, ale míchaná vajíčka ke snídani nám rozjasnila tváře (nejlepší vajíčka na cestě). Poté procházka městem podél Sokolovny, Synagogy a Radnice do kostela Všech svatých (goticko-renesanční křtitelnice). Následovala prohlídka zajímavých expozic městského muzea v gotické tvrzi (především sakrální předměty a obrazy se svatými i netradičními svatými). Tradičně zvídavější skupina (ta, co nemusela dodržovat stravovací rozvrh) ještě navštívila poutní místo na Malsičce s kostelem Proměnění Páně a malou expozici na Radnici upomínající na renesanční a barokní minulost města. Po obědě na koupališti následoval přesun auty do Číhaně. Dorazili další, především šerif (s podlomeným zdravím), Saša, Ivana a Ruměna. Podvečerní aktivity zajistili dřevo pro vatru z obecního lesa. Večer byl ve znamení završení padesátileté historie skautského oddílu 305, Bobři. Poměrně rychle se podařilo zapálit oheň, šerif pronesl vzpomínkovou řeč, následovaly tradiční (historické) písně. K jídlu byly grilované steaky, kuřecí a špekáčky. Kvalitní plzeň a sklenky whisky rozjasnily tváře i mysl všech zúčastněných. Noc se protáhla, vzpomínky se vynořovaly a opět mizely.


Den šestý - čtvrtek 10.8
Číhaň
  Po chladné noci přišlo slunečné ráno navíc projasněné tradičně skvělými vdolky s borůvkami od Alenky. Koupel v nádrži pro otužilé. Závěrečné balení a loučení. Část odjela auty, obvyklá sestava vyrazila na autobus do Horažďovic. Před odjezdem dalším autobusem do Prahy jsme v Horažďovicích dobře poobědvali v nádražní restauraci obsluhováni stejnou servírkou jako před rokem.

Vandru se zúčastnili : Ben, Pytlák, Čína, Tygr, Dan, Franta, Horáček, Martin, Paganini, Smíšek a Zdeněk.

Trasa vandru: Srby – Nepomuk – Čiháň - Klatovy - Rabí - Horažďovice
Den první - sobota 6.8
Srby – Klášter – Nepomuk – Poustevna – Kemp Nový rybník (18 km)
  Vandr zahájila tradiční skupina (Ben, Čína, Dan, Zdeněk, Smíšek, Pytlák a Martin) na Hlavním nádraží, odkud Západním expresem s přestupem v Plzni dojeli do vísky Srby. Odtud vyrazili do obce Klášter, kde se obdivovali zbytkům cisterciáckého opatství (zničeného roku 1420 husity), především raně gotickému portálu s obloučkovým vlysem. Následně jsme si dali první pivo v obecním hostinci. Kolem Zelené hory (expozici o Černých baronech jsme vynechali) jsme došli do Sokolovny (dobře poobědvali obsluhováni milou servírkou), tady nás doplnila osádka doprovodného vozidla (Franta, Horáček a šerif). Následně navštívili Městské muzeum (včetně expozice o Zelené hoře a několika výstav, třeba výstavy o policii „Ve službě za všech okolností“, k tomu milá slečna za pokladnou). Další zastávkou byl kostel sv. Jana Nepomuckého, tradované místo narození světce. Skupina znalců navštívila také Museum veteránů v starobylém objektu Zelenohorské pošty. Po posilnění v cukrárně jsme se na cestě do kempu Nový rybník zastavili u kapličky sv. Vojtěcha, lesní Poustevny (romantické věžičky na skále) a u Červeného mostu. Během večeře a dlouho poté kempem zněly syrové písně místní rock´n´rollové skupiny „Jako widle“, které zaujaly hlavně Martina. V noci byla velká zima a ráno rosa.


Den druhý - neděle 7.8
Kemp Nový rybník – Žinkovský templ – Potštejn – Žinkovy –Vojovice – Neurazy – Velký kámen – Lojovice – Krasetice (19 km)
  Ráno nás doplnil Paganini, kterého přivezla jeho žena. Posnídali jsme vajíčka či hemenex a vyrazili lesem k Žinkovskému templu a rozsáhlé zřícenině hradu Potštejn, rodovém sídlu Drslaviců. Na panelu naučné stezce jsme nechápavě četli o honu, kdy americký milionář Bennett se svými hosty postřílel během jednoho honu 18 353 koroptví. Poledne nás zastihlo u zrekonstruovaného (leč nepřístupného) zámku Žinkovy (majitel sídlí na ostrovech Svatý Kryštof a Nevis na Britských Panenských ostrovech), kde jsme chutně poobědvali v restauraci Konírna (třeba žebra či vepřové po šenkýřsku). Podél Žinkovského rybníka jsme pokračovali přes Vojovice do Neuraz. V Martinské hospodě jsme si dali pivo a hlubokými lesy přes rezervaci Velký kámen a Lojovice s koupelí v rybníku (jen Ben, Čína a Martin) dorazili k lesnímu rybníku u Kvasetic. Dan s Frantou našli pěkné místo k přenocování a večeře byla ve znamení grilování steaků a klobás. Noc proběhla v klidu až na chrápání některých jedinců (vůbec jsem se nevyspal, Horáčku!!!).



Den třetí - pondělí 8.8
Krasetice – Kratice – Plánice – Vracov – Číhaň (18 km)
  Ráno bylo opět slunečné a cesta (Martin ještě navštívil zříceninu barokní sýpky a tvrz Kratice) nás po silnici dovedla do rodné chaloupky geniálního vynálezce Františka Křižíka. V expozici jsme shlédli film o něm a především zažili svit funkční obloukové lampa (z roku 1884) napojené na energetické soustrojí v sestavě, tak jak bylo v roce 1901 instalováno v elektrárně v Čachrově na Šumavě. Dopoledne nás opustil Dan. Oběd v restauraci hotelu Pavlíček potěšil. Další zastávkou byl Vracovský rybník, kde jsme pro změnu požili plzeňské z vlastního sudu. Poté jsme pokračovali až do vísky Číhaň, která je sídelním místem Paganiniho. Zážitkem byly Aleniny vdolky, luxusní na pohled i chuť. Večer a noc byl ve znamení (dodatečné) oslavy svatby Tomáše a Aleny a (předběžné) oslavy zářijových narozenin Tomáše. Místní koupaliště pak bylo svědkem hudební produkce Paganiniho (housle), Bena (basa), Pytláka (ukulele), Ládi a Horáčka (kytary). Vykoupání v bazénu večer i ráno bylo skvostné.


Den čtvrtý - úterý 9.8
Číhaň – Mlázovy – Kolinec – Kemp Valcha (19 km)
  Ráno nás opět přivítalo intenzivním slunečním svitem, se sluncem nad hlavou jsme pokračovali přes lesy do Mlázov, neočekávané poobědvali v hostinci U podkovy (halušky a plzeň). Zastavili jsme se i v místním zámku na kávu a spočinuli pohledem na bohužel zavřený gotický kostelík sv. Jana Křtitele. Cesta po silnici nás vyčerpala, takže jsme se schladili v rybníku Malý a pokračovali ke kostelu sv. Jakuba v Kolinci. Místní zámek byl přestavěn k nepoznání na školu, takže jsme se alespoň zastavili v hostinci Na radnici a poté vystoupali k zajímavému židovskému hřbitovu (epitaf Sáry, která zesnula 15. května 1737 s textem „Moje matka – moje učitelka“). Další prudký výstup lesem byl skoro vražedný, ale nakonec jsme po příjemných lesních cestách dorazili do kempu Valcha. Večerní posezení a koupel v rybníce završily další den vandru.


Den pátý - středa 10.8
Kemp Valcha – Zavlekov – Klatovy – Žichovice (13 km)
  Ráno jsme se s vypětím všech sil vypravili před 11 hodinou do nedalekého Zavlekova. Viděli kostel Nejsvětější Trojice a zříceninu strážní tvrze založené Dluhomilem z Velhartic (počátkem 16. století, byla opuštěna). Poté přišla na řadu improvizace, tedy přesun autobusem do Klatov. Na nádraží nás opustil Zdeněk, kterého zavolaly pracovní povinnosti domů. My ostatní jsme se odměnili obědem v jídelně na náměstí a někteří z nás zažili i Klatovské katakomby, někdo navštívil místní vynikající cukrárnu, kterou nám doporučil Paganini.. Ale již brzy nato nás vlak unášel do Žichovic. Zastavili jsme se u stánku Čepického pivovaru (výborná desítka i dvanáctka), ubytovali v jednoduchém vodáckém kempu u Otavy a pak vyrazili autem na Rabí. Výborná večeře u Vystřeleného Vočka završila pátý den vandru. Ochutnali jsme třeba kapskou štiku, plněné knedlíky, thajský pečený bůček nebo hovězí ořech. Ben s Čínou a Martinem na zpáteční cestě vystoupali ke zřícenině kaple Všech svatých a poté si užili koupel v zatopeném vápencovém lomu. Poslední večer v kempu s plzní proběhl ve znamení vzpomínek na časy minulé.


Den šestý - čtvrtek 11.8
Žichovice – Rábí – Žichovice – Horažďovice (11 km)
  Ráno jsme (kupodivu) poměrně brzy zabalili a uvědomělejší část (Ben a Čína, Smíšek, Paganini a Martin) vyrazila pěšky na Rabí. Prohlídková trasa Věž byla výrazně obohacena přitažlivou průvodkyní. Rozhled z věže do dáli i po hradě udivoval rozsahem hradních zřícenin a okolních panoramat. Pak už následovalo loučení. Část poobědvala opět ve Vystřeleném Vočku, část se osvěžila v řece Otavě. 49. vandr pro polovinu trampů skončil – odjeli autem za zážitky všedních dní. Ben s Čínou, Smíškem, Pytlákem a Martinem se přesunul do Horažďovic. Oběd v hostinci Na Růžku byl výborný a poté jsme si ještě užili komentovanou prohlídku horažďovického zámku (milá průvodkyně nás provedla velkým sálem s freskami, kaplí a Velkou věží). A viděli jsme i výstavu marionet, minerálů a místního folklóru. A poté i pro nás vandr skončil a autobus nás na čas dovezl do Prahy.

Vandru se zúčastnili : Šerif, Ben, Pytlák, Čína, Dan, Franta, Horáček, Martin, Paganini, Smíšek a Zdeněk.

Trasa: Písek-Velký Kamýk-Stašov-Brloh-Milavy-Rojice-Blatná-Paštiky-Bezdědovice-Tchořovice-Pole-Kadov-Chanovice-Nová Ves-Nepomuk
Den první - sobota 31.7
Písek – kostel sv. Václava – Oldřichov - rozhledna Velký Kamýk - Kemp Stašov (12 km)
  Zahájení vandru na Hlavním nádraží proběhlo tradičně, sešli se zde Ben, Čína, Martin, Zdeněk, Pagáč, Dan, Pytlák (přišel včas) a Tygr. Rychlík Arrivy nás dopravil do Písku, odkud bylo jen kousek do hostince U Reinerů (jídlo dobré, obsluha rychlá). A přišel i mladý Jirka s Romanou a prvním potomkem. Po obědě jsme se přes památný středověký most přesunuli na Ostrov, kde jsme si dali na cestu strakonické pivo a pak už vyrazili k raně baroknímu kostelu sv. Václava. Další cesta nás zavedla do Oldřichova, kde nám místní nabídli občerstvení (pivo a skvělé maso z prasete). Pohovořili jsme s přátelskými domorodci a vyrazili dále. Směr k rozhledně Velký Kamýk nás zavedl na bývalý tankodrom, kde jsme si užili opravdovou přírodu s bujnou vegetací a bahnem. Následovalo setkání s posádkou doprovodného vozidla, šerif, Franta a Horáček. Výstup na rozhlednu Velký Kamýk (531 m.n.m.) nabídl krásné výhledy na šumavské vrcholy. Po sestoupení do údolí, jsme po chvíli dorazili do kempu Stašov u stejnojmenného rybníka. Stánek s občerstvením fungoval a voda v rybníku byla osvěžující.


Den druhý - neděle 1.8
Kemp Stašov – zámek Brloh - Autokemp Milavy (11 km),
  Ráno vstáváme do pošmourného počasí, balíme a za sílicího deště chvátáme do Brlohu, kde se občerstvíme plzní u dopovodného vozidla. Zámek je soukromý, uzavřený, ale lze jej obejít a vidět i Kapli Narození Panny Marie. Po červené značce a 6 kilometrech jsme v cíli, v autokempu Milavy. Užíváme si restauraci, především vepřová kolena, a strakonické pivo (také novinku otavský zlatý). Novomanžel Paganini slaví dodatečně svoji svatbu a Dan oslavil svoje dvacetileté působení v osadě.



Den třetí - pondělí 2.8
Autokemp Milavy – Rojice (2 km) – Sedlice – Blatná – Paštiky (3 km) - Lom u Paštik (5 km)  V noci sprchlo, ale ráno je už zase slunečné, sušíme, balíme. K snídani jsou (díky ochotě kuchařky) míchaná vajíčka. Po žluté značce podél rybníka Milavy vyrážíme na železniční zastávku do Rojic a vlakem až do Blatné. Pouze Martin navštěvuje ještě Sedlice se Šternberským domem a krásným kostelem sv. Jakuba Většího. V Blatné jdeme na oběd po skupinách (Kulturní kavárna Železářství U Šulců nebo Jídelna U mlsouna nebo Hotel Beránek). Poté absolvujeme II. prohlídkový okruh na zámku Blatná. Ještě obdivujeme kostel Nanebevzetí Panny Marie s Božím hrobem, Kaplí sv. Michala a unikátní litinovou křížovou cestou. Po nákupu v Lídlu směřujeme po silnici do cíle dnešní etapy do Paštik, ke kostelu sv. Jana Křtitele s hřbitovní kaplí posledních majitelů Blatné, Hildprandtů. Doprovodné vozidlo při vyhledávání vhodného tábořiště uvízlo na blátivé cestě. Ale ochota místních a obecní traktor vše zachraňují, takže u lomu si můžeme grilovat vepřové krkovičky a norimberské klobásky. A koupání v zatopeném lomu je pohádkové. V noci opět prší.


Den čtvrtý - úterý 3.8
Lom u Paštik – Bezdědovice, vlak (2 km) – tvrz Tchořovice – tvrz Pole – tvrz Kadov - tábořiště u Krčového rybníka (9 km)
  Ráno poprchává a my jdeme po modré 2 km na vlak do Bezdědovic. Notně zpožděný vlak nás přes Blatnou přesunul do Tchořovic, kde jsme si dali výborný oběd v nově otevřeném s příjemnou obsluhou. Do místní tvrze jsme se nedostali (ale je hodně zpustlá) a tak jsme přes zrušené vojenské letiště krásnými lukami dorazili do Pole. V útulném hostinci jsme si dali sulc, pivo a kávu. Následně se podařilo prohlédnout si částečně zrekonstruovanou tvrz (včetně sklepů) a pokračovali jsme po silnici do Kadova. V Kadově jsme obdivovali viklan, který se skutečně viklá. Dále jsme si prohlédli (bohužel jen zvenku) kostel sv. Václava, Kapli Nalezení sv. Kříže a hrobku hrabat Linckerů a postupně rekonstruovanou renesanční tvrz. Plni očekávání jsme vyrazili ke Krčovému rybníku, kde kempovali přátelé Karla. Postavili jsme stany, vykoupali se, opět grilovali tentokráte vuřty a norimberské klobásky. Posilněni jsme se veselili s novými známými dlouho do noci. Na hudební produkci byla vidět dlouhá pauza od minulého vystoupení a také Pytlákova únava. Ben, Pytlák, Paganini, Horáček a Zdeněk nás reprezentovali až do půl čtvrté do rána.(pomsta bubeníkovi Karlovi?).


Den pátý - středa 4.8
tábořiště u Krčového rybníka – Chanovice – Nová Ves – přesun autem - Autokemp Nový rybník (8 km)
  Letním dopolednem jsme po cyklostezce došli až do Chanovic. Tam jsme si dali skromný oběd v hostinci U Klečků. Poté si prohlédli zámek, ve kterém dnes sídlí základní škola, vyfotografovali si kostel Povýšení sv. Kříže, vylezli na rozhlednu Chlum (s krásnými rozhledy a milou pokladní), zastavili se u kontribuční barokní sýpky i u hrobky posledních majitelů, Goldeggů. Modrá značka nás nasměrovala do Nové Vsi (se sochou zakladatele vsi Přibíka). Zde jsme si odpočinuli, dali zasloužené pivo z doprovodného vozidla a rozhodovali se, kde strávit poslední noc. Nakonec padlo rozhodnutí na autokemp Nový rybník u Nepomuku. Přesun proběhl autem. Restaurace v kempu nezklamala. Ale poté se zatáhla a začalo opět souvisle pršet.


Den šestý - čtvrtek 5.8
Autokemp Nový rybník – Nepomuk
  Déšť vydržel až do rána, takže jsme sbalili mokré stany a autem se přesunuli do Nepomuku. Doprovodné vozidlo s Frantou, šerifem, Horáčkem a Zdeňkem nás definitivně opustilo u Svatojánského muzea a odjelo směr domov. Pro Tomáše přijela Alenka. Společně jsme si užili díky místnímu faráři výklad o Janu Nepomuckém a prohlídku kostela sv. Jakuba Většího. Poté jsme poobědvali v hotelu U zeleného stromu a oficiálně ukončili 48. vandr. Za deště jsme ještě chtěli vystoupat k zámku Zelená hora, ale přístupová cesta byla uzavřena. Skupina ve složení Ben s Tygem, Čína a Martin došli na nádraží a se 70 minutovým zpožděním se vrátili do Matičky Prahy. Tak zase za rok!

Vandru se zúčastnili : Šerif, Ben, Pytlák, Čína, Dan, Franta, Horáček, Martin, Paganini, Tygr, a Zdeněk.

Trasa: Veselí nad Lužnicí, Veselské pískovny, Bošilec, Mazelov, Ševětín, Radonice, Purkarec, Karlův hrádek, Zliv, Protivín, Putim a Písek.

Den první - sobota 1.8
Veselí nad Lužnicí – Kemp Měruše (8 km) – (Kemp Hamr)
  Tradiční setkání u sloupu na Hlavním nádraží, kam dorazili Ben, Čína, Martin, Zdeněk, Pagáč, Pytlák (přišel včas), Jirka P., Smíšek, Tygr a Maty. Odjezd rychlíkem Vltava proběhl bez problémů. Během cesty jsme konzumovali tradiční řízečky a karbanátky. Seznámili jsme se se šarmantní průvodčí Nikolkou (společné foto). Do Veselí nad Lužnicí jsme dorazili na čas a vydali se vyprahlým městem směr náměstí do restaurace Beseda. Tam jsme se konečně setkali s posádkou doprovodného vozidla (Franta, Horáček a šerif). Po výborném obědě vyrážíme s malou zastávkou (dodržení pitného režimu) v hotelu Trilobit směr Veselské pískovny. Skupina vedená Pytlákem končí v občerstvení Pod hrází, zatímco Martin, šerif a Jirka hledají písečný přesyp. V občerstvení na Pískovně dostihuje tuto skupinu Franta (točí tu platan, jsou tu mraky lidí a také nuda pláž). Písečný přesyp (největší v Česku) nakonec objevil jen Martin. Doprovodné vozidlo se stavuje u Pytlákovy skupiny a všichni se vyrážejí koupat v pískovně (na adama). Další zastávkou je kemp Měruše, kde se setkáváme s průzkumníkem Martinem. Kemp je plně obsazen, a tak hledáme náhradní řešení, tím je vodácké tábořiště Hamr (díky šerifovi). Tam se přesouváme na večeři a zde i táboříme u romantické řeky Lužnice. Také hostinec U Koloušků, včetně milé obsluhy, potěšil (zvláště ty, na které se dostala skvělá roštěná). Noc až na pár komárů proběhla bez problémů.



Den druhý - neděle 2.8
(Kemp Hamr) – Bošilec – Dynín – Mazelov (7 km) – (Autokemp Na Borkách),
  Ráno vstáváme do krásného počasí a po snídani se prohlížíme tvrz Hamr, včetně polozřícených interiérů a sklepa. Zážitek umocní prohlídka krásně rekonstruovaného hamerského kostela Nejsvětější Trojice. Řízení doprovodného vozidla se ujímá šerif a přesunuje po skupinách osadu zpět na plánovanou trasu do Bošilce. U bošileckého mostu si dáváme první pivko. A máme štěstí, neboť je otevřen kostel sv. Martina s jedinečnou rokokovou kazatelnou ve tvaru velryby (má připomenout příběh biblického starozákonního proroka Jonáše spolknutého a následně vyvrženého velrybou) a dvěma vyřezávanými taktéž rokokovými pobočnými oltáři. Po prohlídce kostela vyrážíme na další cestu po nekonečné asfaltové silnici přes Dynín do vesnické rezervace Mazelov, kde u dětského hřiště vyčkáváme příjezdu doprovodného vozidla. Posádka doprovodného vozidla zatím zjišťuje, že v Ševětíně je restaurační zařízení, která by mohla unaveným poutníkům poskytnout občerstvení, jsou zavřená. Místní nám doporučují restauraci v Horních Slověnicích a tak vyrážíme. Restaurace je skvělá a nedaleko je kemp, ve kterém na odlehlém místě nacházíme tábořiště. Opouští nás Jirka, kterého volají pracovní povinnosti (příprava vozidla na závod historických vozidel „1000 mil československých“ z Prahy do Bratislavy a zpět). V Mazelově naloží doprovodné vozidko unavené poutníky a odváží je do restaurace Na Kopečku v Dolních Slověnicích. Zde si užíváme doslova lukulské hody, po kterým se volným krokem ubíráme kolem raně gotického kostela sv. Mikuláše a Linharta do kempu na břehu rybníka Dvořiště. Večerní posezení u pivka si užíváme za stále ještě příznivého počasí, ale v noci přichází silný déšť, který prověřuje kvalitu našich stanů.



Den třetí - pondělí 3.8
(Autokemp Na Borkách) – Radonice – Kostelec (6 km)
  Ráno vstáváme za deště, chladu a větru. Využíváme pohostinnosti místního kiosku, ke snídaní je sladké pečivo, káva i čaj. Přijíždí Dan. Balíme za deště a kolem jedenácté hodiny se vracíme (někdo pěšky, někdo autem) do restaurace Na Kopečku, kde nás čeká opět skvělý časný oběd. Po obědě se intenzita deště snižuje a tak se s pomocí Dana přesouváme do Radonic. Prohlédneme si zbytky středověkého tvrziště nad obcí a pak už nás čeká pochod do Kostelce. Bohužel holandský kemp v Kostelci je uzavřen, ale ochotný hostinský nabídne skromné jídlo a pití a ubytování na loučce za hostincem. Opouští nás Dan s Pytlákem. Ve vsi nás zaujal původně raně gotický kostel sv. Vavřince z doby kolem roku 1300. V hospůdce se projevuje kvalita naší hudební sekce ve složení Horáček, Pagáč, šerif a Ben. Zpíváme, hrajeme a konzumujeme až do zavírací doby v deset. Poté zábava pokračuje pod vedením Horáčka u doprovodného vozidla. V noci opět začíná silně pršet.



Den čtvrtý - úterý 4.8
Kostelec – Purkarec – Karlův Hrádek – Autokemp Křivonoska (17 km)
  Ráno balíme opět za deště. Ochotná paní ze sousedství se smiluje především nad Matym a poskytne nám všem čaj a kávu. Doprovodné vozidlo vyráží do Purkarce a ostatní se za deště přesouvají k Vltavě, kde čekají na převozníka. Převážíme se za deště a větru a skoro jsme přitom zapomněli na břehu Smíška. Motorový člun má, co dělat, aby udržel směr. Po prohlídce vorařského muzea obědváme v hotelu Pelikán v Purkarci, dobré jídlo včetně piva Kousek z pivovaru Warehouse z Liberce. Po obědě se opět za deště formuje pětice tvrdých trampů ve složení Čína, Franta, Martin, Smíšek a Zdeněk a vyráží podle Vltavy na 14 km trasu přes Karlův Hrádek až do kempu Křivonoska. Cesta podél Vltavy je romantická, ale náročná, déšť nepřestává, značky nás vedou zarostlými pěšinami, ale vytrváváme. Ostatní navštěvují Karlův Hrádek a odtud se vracejí do Purkarce. Následuje přesun do cílového kempu. Opouští nás dočasně Tygr. V kempu šerif opět nalézá odlehlé místo, stavíme tábor. Večeříme v místní restauraci (skvělá dršťková polévka, zelňáky a budvar 33). Večer konečně přestává pršet, a tak dochází opět k tradičnímu posezení u pípy.



Den pátý - středa 5.8
Autokemp Křivonoska – Zliv, Protivín, Putim – Kemp Na soutoku (10 km)
  Snídáme v kiosku (míchaná vajíčka), balíme zvlhlé stany a jdeme slunečným dopolednem do Zlivi na nádraží. Míjíme novogotický kostel sv. Václava. Vlakem popojedeme do Protivína, navštěvujeme kostel sv. Alžběty Portugalské, kde Horáček krátce preluduje na varhany. Na doporučení volíme oběd v restauraci U Provazníka, kde si pochutnáme a vše zakončíme kávou a švestkovomakovým koláčem. Vrcholným odpolednem zážitkem je krokodýlí farma, kde chovají krokodýli, kajmany, aligátory a gaviály. Nejstaršímu chovanci 61 let, žije tu i známý krokodýl mafiána Janáka z Discolandu Sylvie v Praze. Vrací se Tygr. Doprovodné vozidlo se přesouvá na vodácké tábořiště na soutoku Blanice a Otavy. Ostatní volí cestu vlakem do Putimi. V Putimi si prohlížíme připomínky na Švejka a jeho jihočeskou anabázi a dáváme si pivo ve Švejkově hostinci u historického mostu. Poté nás zaujala kostnice (s pozůstatky vojáků z války o Rakouské dědictví v roce 1742) a hrob sedláka a písmáka Jana Cimbury (známého z díla J. Š. Baara). Pak už závěrečný přesun do kempu. Koupel na soutoku, je hodně chladné vody a voda silně proudí. Večer se koná za odborného dohledu somelliéra Číny vinný večírek pro přihlášené účastníky, který se velmi vydařil (9 lahví).



Den šestý - čtvrtek 6.8
Kemp Na soutoku – Písek (10 km)
  Poslední noc proběhla v klidu, ráno sušíme stany a ostatní navlhlé propriety, balíme a vyrážíme na poslední cestu letošního vandru. Jdeme podél Otavy, romantickým údolím kolem Čertových skal a Čertovy strouhy do Písku. Obědváme ve vyhlášené restauraci U Reinerů a pak koštujeme místní pivo v Hradebním pivovaru. Loučení s motorizovanou sekcí. Závěrečná okružní cesta nás zavede k Mariánskému sloupu, do kostela Povýšení sv. Kříže, na Písecký hrad a ke kostelu Narození Panny Marie. Závěrečné dva kilometry nás dovedou až na autobusovém nádraží, odkud odjíždíme RegioJetem domů. Ať žije 48. vandr 2021.

Vandru se zúčastnili : Šerif, Ben, Pytlák, Čína, Dan, Franta, Horáček, Jirka, Martin, Paganini, Smíšek, Tygr, Maty a Zdeněk.

Trasa: Hranice - Podhradí (Neuberg) - Háj - Libá - Hohenberg - Seeberg - Františkovy Lázně - Cheb.

Den první - sobota 3.8  : Vandr začal tradičně na Hlavním nádraží v Praze, kde se sešli čtyři tradicionalisté (Zdeněk, Smíšek, Paganini a Martin), ostatní zvolili pohodlnou cestu Frantovým doprovodným vozidlem. Po delším čekání nás náhradní vlak odvezl do Berouna, odkud jsme již pokračovali Západním expresem do Chebu (zpestření nabídla náhradní autobusová doprava Planá – Mariánské Lázně). V Chebu nám ujel autobus a tak jsme si užili výborný oběd a tankovou plzeň v restauraci U krále Jiřího. Procházku městem na Hrad a do kostela sv. Mikuláše a sv. Alžběty (se zajímavou expozicí pohřebnictví a vitrážovým oknem se sv. Cecílií) jsme zakončili v pražírně a kavárně Gallery Coffee na náměstí u famózní kávy. A pak už nás postupně autobus s přestupem v Aši (v mírně vyloučené lokalitě) dovezl do Hranic, kde jsme podle rady autobusáka Tondy ochutnali kvalitní plzeň v Sokolovně ve společnosti přitažlivé obsluhy Dany. Autentický nábytek hostince pamatuje ještě německý předválečný rozkvět Rossbachu. Zde se také konečně připojila automobilová sekce (Ben, Tomík, Čína, Franta a Horáček), takže nás už bylo devět. Jinak obec působí mírně depresivním dojmem včetně většiny jejich obyvatel.
Po skončení krátkého deště jsme vyrazili směr Studánka se zastávkou u evangelického kostela sv. Martina a dvou pomníků padlým v první válce. Kolem sochy bílého koně a vietnamské nálevny U koně (s odpovídající klientelou) jsme krásnou krajinou po silnici a pak lesem dorazili do Studánky (Thonbrunn). Zde na mýtině u rybníku Nový jsme měli domluvené občerstvení a ubytování pod stany u cikánského hostinského Ivana Mirgy. Klobásy, bratwursty ani rakovnický bakalář potěšily a neublížily. Spánek v lese proběhl bez komplikací a bez deště.



Den druhý - neděle 4.8  Ranní koupel (pouze těch otužilých) nás nastartovala na příjemnou cestu po červené značce do Podhradí. Zásluhou Horáčka jsme si užili včasný a především výborný oběd v restauraci Ve školce (skvělý guláš, segedín a dokonalý vepřový řízek a dobré pivo). Následovala prohlídka sugestivního ranně barokního evangelického kostela Dobrý pastýř. Vnitřní zachovalé vybavení (včetně kazatelny, varhan a dvou dřevěných galerií) a především původní výmalby jsou unikátní. Poté jsme si prohlédli ruiny hradu Neuberg a všech čtyřech zámků, které zde zásluhou Zedtwitzů postupně vyrostly a následně zpustly či zcela zanikly (především „zásluhou socialistické péče“). Zajímavé jsou zachovalé pivovarské sklepy. Výstup na hradní věž byl ozvláštněn zdoláním třech žebříků. Dorazil Dan.,
Cesta do prudkého kopce po modré značce nás zavedla na Bismarckovu rozhlednu na vrchu Háj (Hainberg) z roku 1903. Rozhledna dokumentuje německou důkladnost a preciznost. Rozhled ve výši 24 m (celková výše 34 m) výrazně omezují přerostlé stromy. Rozhled po Ašsku i do Německa samozřejmě potěšil. O dost méně potěšil cíl v kempu Pod rozhlednou, který představuje solidně provedený výběh pro lamy. Ale vlastní pivo a Frantova svíce nás naladily smířlivě. Na druhé straně potěšilo kvalitní zázemí včetně dostatku teplé vody.



Den třetí - pondělí 5.8  V blízkosti kempu jsou dva zajímavé pomníky: zakladateli významného německého hnutí turnerů Friedrichu Ludwigu Jahnovi („otci gymnastiky“) a romantickému básníkovi a vojákovi Theodoru Körnerovi. Po sestupu do Aše jsme se prošli městem a ujistili se, že lze ještě najít pozůstatky bohatého a výstavního města Asch, jako jsou kostel sv. Mikuláše a Zámeček (s deskou Salva Gardia) na Niklasbergu, Radnice, budova spořitelny či dům mecenáše Geipela. Zajímavé jsou také zrekonstruované pomníky Martinu Lutherovi (jediný v bývalém Rakousku-Uhersku), J. W. Goethovi či Gustavu Geipelovi. Místo vyhlášené (ale zavřené) restaurace U tří lipanů jsme si užili solidní hotovky v restauraci Radnice a tradiční zákusky v pekárně a cukrárně Tritia.
Za souvislého deště jsme po červené značce pokračovali téměř 15 km do Libé. Cestou jsme se zastavili u původních hraničních kamenů: na dvou jsou vytesány znaky rodu Lindenfelsů z Erkersreuthu (tři hvězdy) a z druhé strany dvoubarevný znak rodu Zedtwitzů, jeden hraniční kámen se nazývá mísový kámen (Schüsselstein) podle dvou prohlubní po jedné na české a německé straně. Déšť postupně ustal a my jsme dorazili hlubokými lesy na louku u rybníku Kameňák, kde jsme postavili stany. Podařilo se domluvit prohlídku s kastelánkou Libé (Liebenstein), i přes její čerstvé zranění způsobené huskym zvaným příznačně Démon. Hrad a zámek jsou impozantní objekty. Bohužel jejich zachráncem je Rus Griněv (a nyní jeho syn developer Andrei) a bude zajímavé sledovat, jak bude rozsáhlá rekonstrukce pokračovat a k čemu bude zámek nakonec sloužit (že by uvažované sanatorium pro „vyhořelé“?). V objektu se nezachovalo žádné vybavení a díky destrukci pater a střech nedodržují se ani původní dispozice ani použití adekvátních původních materiálů. Průvodkyně byla i přes svoji bolestivou indispozici přátelská, trpělivá a umožnila nám i výstup na věž (opět částečně po žebřících). Závěr dne jsme strávili v restauraci penzionu Liebenstein. Dobré jídlo i pití, cenově nad pražským průměrem. Noc pak proběhla posezením u svíčky na břehu rybníku pod jasnou oblohou a s tradičními tématy.



Den čtvrtý - úterý 6.8  Poprvé jsme snídali pansky (zásluhou Horáčka) u stolu v restauraci Liebenstein míchaná vajíčka a kávu. Někteří si nakoupili v místní samoobsluze s venku postávajícími místními (každý s lahváčem v ruce). Opět došlo k rozdělení na tři skupiny: doprovodné vozidlo (řidič Zdeněk), zdráhaví chodci“ (Horáček, Dan a Paganini) a cestovatelé (Ben, Tomík, Čína, Franta, Smíšek a Martin).
Slunečným dopolednem jsme se vydali kolem bývalé pohraniční roty (dnes škola v přírodě provozovaná opět Rusem Griněvem) a kolem pomníku vojínovi Lázničkovi (jenž zahynul v roce 1981 při „obraně hranice“ – ve skutečnosti se utopil v rozvodněné Ohři při ostrém bojovém poplachu). Po 5 km jsme opustili území České republiky a vystoupali k městečku a hradu Hohenberg an der Eger. Zajímavý středověký hrad a evangelický kostel sv. Alžběty (St. Elizabeth). Stojí zato se podívat i dovnitř kostela s uhrančivým reliéfem apoštolů na kazatelně a prostým oltářem. V Hohenbergu je také muzeum porcelánu jako připomínka tradice třech století výroby porcelánu ve zdejším regionu. Díky Čínovi jsme dosažení cíle oslavili dobrým točeným německým pivem v restauraci Zur Burg.
Podél Ohře jsme bývalým hraničním územím „nikoho“ došli přes bývalou obec Rybáře se zbytky mlýnu a vyschlým pramenem kyselky do pozůstatků obce Pomezná. Původně Markhausen čili „domy stojící na hranicích dvou zemí". Pozůstatkem je obytná věž tvrze a v obrysech také dispozice hospodářských budov. Je třeba držet palce vlastníkovi tvrze panu Jaškovi, aby se mu postupná rekonstrukce a dostavba podařily. U tvrze jsme se posilnili díky Zdeňkovi (který dojel s doprovodným vozidlem až ke tvrzi) pivem a pojedli z vlastních skromných zásob. Odjel Tomík.
Za mírného deště a nepříjemného větru jsme přes zemědělskou vísku Hůrka (s tradičním koloritem rozpadajících se zemědělských i obytných budov) a kolem rybníku Nebesák (skvělé ostružiny) došli do Ostrohu. Před Ostrohem jsme minuli smutné pozůstatky velkolepého záměru františkolázeňského zubaře Révaye (od roku 2006) na zřízení zubního (či obdobného) sanatoria. A to už se před námi objevil hrad Seeberg. Druhá skupina pod vedením Horáčka si užila italskou restauraci Seeberg s vybranými italskými jídly a kvalitní kávou za pražské ceny.
Seeberg je ukázkou štaufského ministeriálního hradu na Chebsku. Ministeriály se nazývali nesvobodní služebníci feudálů, kteří byli pověřeni správními, hospodářskými a vojenskými úkoly. Byli spolehlivější než svobodní leníci. Zastávali různé funkce (například komorníků nebo členů hradních posádek) nebo dokonce se stávali správci statků a hradů a za odměnu je dostávali služební léna. V pozdější době se ministeriálům dostalo dědičného stavu. Na Seebergu se jednalo o rod Najperků (Neubergů).
Díky Horáčkově výmluvnosti a Paganiniho uhrančivé hře na flétnu nám okouzlená kastelánka umožnila večerní posezení i přenocování přímo na hradě. A klobása a pivo krušnohor u pohledné blonďaté svačinářky v hradním kiosku také potěšily. Poté nás kastelánka provedla zajímavým vyprávěním celým hradem (včetně románského paláce a sklepů). A to už padla noc a my jsme si užívali pivo, kořalku a vyprávění historek s kulisami hradu nad námi. K tomu nám hrála umělecká dvojice Paganini (flétna) a Horáček (klávesy). Co si více přát. Spaní na parkánu v poryvech noční bouřky a vzdáleného dunění (určeného na plašení lovících kormoránů) bylo příjemně dobrodružné.



Den pátý - středa 7.8  Ráno jsme kolem deváté pokračovali směrem na Františkovy Lázně se zastávkou u středověkého kostela sv. Wolfganga. Odjel Dan. Po kratším putování jsme se „ubytovali“ v kempu Amerika (u stejnojmenného rybníka s ptačí rezervací). Prostředí odpovídalo opět lamímu výběhu (ale výrazně lepšímu než v Aši). Skutečné lamy přebývaly hned za plotem v Zoo koutku. S jistotou „kde hlavu složit“ jsme se vypravili do Františkových Lázní.
Cestou ochutnali dva prameny Glauber II. a Glauber I. Poobědvali jsme (podle doporučení) v příjemné restauraci U modrého slona. Pohledná a vstřícná servírka, dobrý guláš a výborné pečené kuře. V lázních nás zaujal empírový kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1820 (pod duchovní správou Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou). Nemohli jsme ani opominout tradiční fotku s chlapečkem-exibicionistou a ochutnat teplou lázeňskou oplatku. Dalo se do deště a tak jsme pro „sladkou tečku“ zvolili zahradní posezení v Sadové kavárně s roztomilou servírkou. Čekali jsme, ale nakonec jsme nevydrželi a souvislým deštěm se 2 km vrátili do kempu.
Po odpolední siestě ve stanech (za pokračujícího deště) jsme vzali zavděk kupodivu příjemnou kempovou restaurací. Pouze Franta neodolal a za doznívajícího deště se ještě jednou vrátil k Modrému slonovi ve Františkových Lázních na bramborákovou večeři. Postupně přestalo pršet a tak jsme sedíce kolem svíce dopíjeli pivo i různé kořalky. Noc proběhla bez zvláštních událostí.



Den šestý - čtvrtek 8.8  Ráno jsme vyrazili zmáčenou krajinou po silnici na Komorní Hůrku, jednu z nejmladších čtvrtohorních sopek v ČR. Ozdobný portál průzkumné štoly (potvrzující existenci sopky) poukazuje na nosatého hraběte Kašpara Šternberka. Ten nechal štolu razit na základě nápadu básníka, ale také přírodovědce Johanna Wolfganga Goetha. Goethe navštívil Chebsko a speciálně Komorní Hůrku 17x.
A už byla před námi jen poslední pětikilometrová etapa kolem vyhlídky Chebská stráž do Chebu a opět do restaurace U krále Jiřího. Jídlo nemělo chybu (vepřový steak, guláš) a k tomu výborná tanková plzeň. Co si více přát. Poté jsme se rozdělili, abychom si opět prošli ve skupinkách město Naše skupina (Zdeněk, Paganini a Martin) navštívila Chebskou falc (kasematy, dvoupatrová Kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly, zbytky Trčkovského paláce a Černá věž).
A to byl závěr, většina odjela autem vstříc dalším povinnostem. Martin a Zdeněk si prošli Valdštejnský muzejní okruh včetně místnosti, kde byl údajně zavražděn Valdštejn, a Valdštejnskou obrazovou galerii a vše korunovali kávou z Guatemaly v oblíbené kavárně na náměstí. Představa, že se autobusem společnosti FlixBus dostaneme domů včas, se ukázala mylnou (zpoždění v Chebu 20 minut, cestou pak kolony u uzavírek, takže jsme dorazili do Prahy o hodinu později)..
46. vandr skončil, teď už nezbývá než vzpomínat a těšit se na příští 47. vandr.

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Dan, Franta, Horáček, Martin, Paganini, Smíšek, Tygr a Zdeněk.

Trasa: Dobešov-Černovice-Choustník-Dráchov-Soběslav-Bechyně-Týn nad Vltavou.

Den první - sobota 4.8  : Sraz účastníků je na hlavním nádraží, odkud je rychlík odváží do Tábora a zde následuje přestup na lokálku do Obrataně. Franta s doprovodným vozidlem nakládá další "venkovany" šerifa a Horáčka a všichni se scházíme na oběd v restauraci v Obratani. Po obědě následuje prohlídka místního kostela a potom tvrdé jádro osady vyráží po silnici do stanice úzkokolejky Sudkův důl, kam přijíždí zbytek poutníků vláčkem a dále pokračujeme splečně do stanice Dobešov, kde již čeká doprovodné vozidlo s nezbytným občerstvením. Následuje prohlídka bývalého kostele sv. Martina a Tobiáše a potom přesun do Černovic. Cestou si prohlížíme místní zámek v Černovicích,nyní domov seniorů, a kostel Povýšení sv.Kříže. Stále je úmorné vedro a tak část osady využívá služeb místního pohostinství a část navštěvuje stylové Café Budík. Doprovodné vozidlo nachází tábořiště v kempu u místního rybníka a zde většina využívá chladných vod k osvěžující koupeli. Den zakončujeme večerním posezením.

Den druhý - neděle 5.8  Nedělní ráno začínáme opět koupelí v rybníku a poté vyrážíme směr Černovice na snídani do Café Budík a poté po zelené na poutní místo Svatou Annu. Doprovodné vozidlo řídí šerif s Horáčkem, a ti připravují pro ostatní občersvení u Svaté Anny. Zde dochází i ke společné fotografii. Následnou přeháňku přečkáváme v kostele. Doprovodné vozidlo vyráží zařídit oběd a to se nakonec daří v Mlýnech, díky ochotě místního hostinského, který nám otevírá svoji hospodu mimo návštěvní hodiny. Po skromném obědě pokračujeme kolem kostela sv. Kateřiny až na zříceninu hradu Choustník. Po jeho prohlídce sestupujeme do stejnojmené vesnice, kde máme pozdní oběd. Opouští nás Tomáš a doprovodné vozidlo vysazuje Pytláka s Horáčkem v Tučapech, aby zajistili místo v táboření. Ostatní pokračují po vlastní ose do Tučap a doprovodné vozidlo vzhledem k blížícímu se večeru sváží poutníky do Tučap, kde Pytlák s Horáčkem zajistili krásné místo k táboření na břehu místního rybníka. Večer zakončujeme koupelí v rybníku a dalším hudebním posezením s místními.

Den třetí - pondělí 6.8  Ráno začínáme opět koupelí, následuje přesun do místního občerstvení na snídani. Řízení doprovodného vozidla se ujímá Horáček a postupně nás všechny odváží do města Soběslavi. Po dobrém obědě Martin vyjednává prohlídku Soběslavi, sestávající z návštěvy dvou kostelů, sv. Víta a sv. Petra a Pavla a místního rožmberského hradu. V Soběslavi nás opouští Čochtan a budoucí novomanžel Jirka. Následuje prohlídka kostela sv. Marka a potom již pochod mezi rybníky do Dráchova, kde doprovodné vozidlo zajišťuje noclech ve vodáckém kempu. Na večeři jdeme do vodácké hospůdky a zároveň si zde zajišťujeme i snídani. Večer již tradiční posezení u řeky Lužnice.

Den čtvrtý - úterý 7.8  Ráno vyrážíme na snídani do vodácké hospůdky a po ní jdeme na prohlídku místní tvrze a kostela sv. Václava v Dráchově. Doprovodné vozidlo zajišťuje oběd ve Vlastiboři a potom přesouvá poutníky k Židově strouze, odkud putujeme do Bechyně. Doprovodné vozidlo odváží Dana, který se vrací do Prahy, na nádraží do Bechyně a zajišťuje nocleh v kempu Cihelna. Na zoufalé volání žíznivých poutníků vyráží doprovodné vozidlo zajistit občerstvení pod lípou, kde se natáčel historický film Jan Hus. Poté následuje přesun do kempu Cihelna spojený s koupáním a večeří. Večer končí již tradičním posezením.

Den pátý - středa 8.8  Po ranní snídani se přesouváme do Bechyně a následuje prohlídka zámku, po dobrém obědě prohlídka kostelů sv.Michala a sv.Matěje a františkánského kláštera. Odpoledne následuje pochod podle Lužnice do Týna nad Vltavou, Martin zajišťuje nocleh v kempu Vltavín, kam znavené poutníky odváží doprovodné vozidlo. V kempu jsme zastiženi prudkou dešťovou přeháňkou, která ale nezabrání po jejím konci poslednímu letošnímu posezení.

Den šestý - čtvrtek 9.8  Ráno snídáme v kempu a přesouváme se do Týna nad Vltavou. Zde si prohlížíme město, místní městské muzeum s výstavou vltavínů a kostel sv.Jakuba. Někteří si prohlédnou i místní podzemí. Po obědě končí letošní 45. VELKÝ VANDR.

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Čochtan, Dan, Franta, Horáček, Jirka, Martin, Ostříž, Paganini, Pytlák, Smíšek, Tygr a Zdeněk.

Trasa: Rakovník - Lubná - Krakovec - Hvožďany - Kralovice - Plasy - Rabštejn - Manětín.

Den první - sobota 29.7  : Scházíme se u Franty ráno k naložení hudebních nástrojů a batožin a bohužel se dovídáme, že Franta je indisponován a tak se řízení doprovodného vozidla ujímá šerif. Ostatní vedení Benem a Martinem se scházejí na hlavním nádraží, vlakem jedou do Rakovníka, přičemž v Berouně přistupuje Horáček. V Rakovníku, kde se všichni scházíme na nádraží, doprovodné vozidlo nabírá zbylé batohy a jde se na oběd do "Šalandy", jejíž nabídka uspokojuje i největší gurmány naší osady. Po obědě následuje prohlídka místních pamětihodností, kostela sv.Bartoloměje, Rabasovy galerie, Pražské a Vysoké brány a muzea. Po prohlídce města se rychle přesunujeme na nádráží a část cesty vedoucí po silnici nahrazujeme jízdou místní lokálkou do Lubné. Mezitím se šerif s Pytlákem vrací do Rakovníka, kde se v muzeu zapomněl Zděněk. V Lubné se scházíme u místního kostela sv.Jiří, bereme si batohy a vyrážíme ve velkém vedru po turistické červené značce. Zatím doprovodné vozidlo s Pytlákem a šerifem nachází u vesnice Žďáry u malého rybníka pěkné místo k táboření. Šerif s Pytlákem zajišťují souhlas vlastníka pozemku k přenocování a v pozdním odpolední doráží i osada. Většina se ochlazuje příjemnou koupelí, místní zemědělec nám upravuje místo k přenocování, za což je pozván k večernímu posezení na hrázi rybníka. Rychle narážíme první soudek, aby také ochutnal Robert, kterého šerif odváží zpět do Rakovníka. Stavíme stany na hrázi rybníka, muzikanti ladí a pochutnáváme si na vychlazené plzničce. Večer nás navštěvují místní a večerní posezení se protahuje do pozdních nočníh hodin.

Den druhý - neděle 30.7  Ranní paprsky slunce nás probouzejí na hrázi rybníka, opět to vypadá na parný den. Většina se svěžuje koupelí v rybníku, místní domorodec nám přináší něco na cestu. Řízení doprovodného vozidla se ujímá Horáček a ostatní putují po červené turistické značce až na zříceninu hradu Krakovec. V místní restauraci obědváme a vzpomínáme na Šalandu. Poté následuje prohlídka hradu Krakovce, kde kdysi přebýval i Jan Hus. Další zastávkou je koupaliště u Machova mlýna. Mezitím doprovodné vozidlo nachází další tábořiště u Uhrovic mlýna, kam ostatní dorážejí podle říčky Javornice. Ochotná paní domácí nám připravuje skvělý gulášek, někteří si se zájmem prohlížejí exotické obyvatele farmy - velbloudy a lamy. Malá dešťová přeháňka nás zastihuje pod deštníky na malé hrázi, stavíme si stany a opět usedáme k hudební produkci, které se zúčastňuje i paní domácí s dcerou. Pod krásnou lípou opět zpíváme a hrajeme opět do pozdních nočních hodin.

Den třetí - pondělí 31.7 

Den čtvrtý - úterý 1.8 

Den pátý - středa 2.8  Dopoledne jdeme na prohlídku hrobky Metternichů se zajímavým výkladem, poté nás opouští Šerif a po obědě vyrážíme na pochod po zelené značce údolím Střely. Je to nádherné sevřené údolí, cesta je náročná i pro zkušené trampy. Občerstvovací zastávka je u mostu v Mladoticích a potom ve Strážišti. Tady je prohlídka kostela sv Martina, doplněná Horáčkovou hrou na varhany. Pak pokračujeme údolím Střely až do Horova mlýna, kde s partou mladých trávíme hudební večer. Ušli jsme přes 20 km.


Den šestý - čtvrtek 3.8   Rána ujdeme poslední kousek cesty údolím do Rabštejna nad Střelou. Trochu zklamáni doporučenou hospodou navštěvujeme ještě skvělou kavárnu v četnické stanici, prohlížíme Loretu a pak jedem busem do Manětína. Absolvujeme prohlídku pěkně rekonstruovaného zámku rodu Lažanských a pak už jen autobusem přes Plzeň do Prahy.

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Dan, Franta se synem Martinem, Horáček, Martin, Ostříž, Paganini, Pytlák se synem Jirkou, Smíšek, Zdeněk a sobotu s námi absolvoval Robert

Trasa: St.Sedliště, Nové Sedliště, Labuť, Přimda, Stráž, Bernartice Darmyšl, Prostiboř, Kladruby, Stříbro.

Den první - sobota 03.7  : V sobotu se scházíme u doprovodného vozidla u Franty ve Strašnicích a nakládáme výstroj a výzbroj, k našemu překvapení si Horáček už naložil kromě kontrabasu i židli na které chce údajně cvičit, Pytlák nám představuje sympatického nováčka Libora. Na hlavním nádraží se scházíme s dalšími vandrovníky, dáváme s první pivo a kávu, Libor nás ujišťuje, že vypije tak tři piva za rok. V luxusním vlaku Pendolino jedeme až do Plzně, kde přistupuje Horáček a hned s ním jdeme do jídelního vozu. V Plané a později v Tachově přestupujeme, konečná stanice je Staré Sedliště. Tam už nás na nádraží čeká doprovodné vozidlo, bereme si batohy a za velkého vedra jdeme do hospody na jedno. Pivo je dobré, ale k jídlu nemají nic a tak se občerstvujeme z vlastních zásob, hlavně Liborovy řízky rychle mizí. Následuje prohlídka Starého Sedliště, zajímavá je socha sv.Jana Nepomuckého, která je kopií sochy z Karlova mostu. Další zastávkou je barokní kostel, který je zasvěcen sv.Prokopovi a Oldřichovi. Můžeme i nahlédnout do interiéru kostela s krásnou barokní výzdobou. Prohlížíme si i hřbitov s letitými kamennými náhrobky, který má neopakovatelnou atmosféru. Lípy, které zde rostou, nesou svědectví o střídání generací Čechů a Němců. Ti žili ve Starém Sedlišti a přilehlých obcích a pod památné lípy pohřbívali své zemřelé předky. Německá část hřbitova byla z větší části necitlivě zničena na začátku 70. let 20. století. Po otevření hranic se tu už od roku 1990 pravidelně setkávají bývalí němečtí obyvatelé se současnými obyvateli obce a společně se rozhodli, že pod lípami vytvoří důstojné prostředí pro pamětní desku upomínající v obou jazycích na všechny pohřbené na zdejším hřbitově. Po chvilce rozjímání a diskuzí vyrážíme na další cestu, zastavujeme se u kapličky, kde je altán, který nás zve přímo k dalšímu občerstvení. Tady nás nachází osádka doprovodného vozidla Franta se synem Martinem a sděluje nám skvělou zprávu, že v Novém Sedlišti v hasičské klubovně mají vepřové hody, na které jsme zváni. Přicházíme do Nového Sedliště, prohlížíme si místní zámeček, který je silně zdevastován a potom již navštěvujeme místní hasičskou klubovnu, kde se nám dostává občerstvení a pozdního oběda. Po malé přestávce vyrážíme na prohlídku židovského hřbitova a zchátralého kostela Nejsvětější Trojice stojícímu na návrší nad vsí. Díky ochotné mladé dvojici máme možnost si prohlédnout interiér kostela, kde jsou kromě zdevastovaného inventáře i heraldické náhrobky rytířské rodiny Tucherů umístěné pod kruchtou. Po návratu do hasičské klubovny se zábava rozbíhá naplno, naši muzikanti ve spolupráci s místním kytaristou se opravdu činí a zábava se protahuje až do pozdních nočních hodin. Ochotní hasiči nám umožňují přespat na prostranství před klubovnou a paní hostinská nám připravuje jednu pochoutku za druhou. Večer přijíždí i opozdilec Jirka, takže jsme kompletní.

Den druhý - neděle 31.7  Ráno vstáváme do pošmourného dne, ale vidina snídaně v klubovně a blížící se průtrž mračen donutí skoro všechny si rychle zabalit a zmizet na terasu klubovny. Z terasy sledujeme provazce deště a libujeme si u teplé snídaně, jak je nám dobře. Libor se přiznává, že tolik piva, jako včera, ještě nevypil. Po snídani vyrážíme na další cestu, Horáček se ujímá řízení doprovodného vozidla, přestává pršet a my opouštíme pohostinou hospodu. Za Novým Sedlištěm jdeme kolem památníku sestřelené Cesny, kterou zlikvidoval MIG. Další zastávka je na hřbitově, kde si připijíme lakem na rakve, abychom byli styloví. Ve vesnici Labuť za drobného deště nás čeká doprovodné vozidlo s občerstvením. Hledáme zbytky zámečku, nakonec ho objevujeme, ale zámeček je nepřístupný. Dál pokračujeme přes Újezd pod Přimdou do Přimdy, kde v místní restauraci obědváme. Po obědě vyrážíme zdolat nejstarší kamenný hrad na našem území, Přimdu. Stíháme i výklad průvodce, někteří usednou i na starý kamenný prevét. Po návratu do restaurace "Modrá laguna" zvažujeme, kde se dnes uložíme ke spánku. Doprovodné vozidlo s Martinem a šerifem vyráží do kempu Sycherák, obhlídnout situaci. Kemp se nám líbí, vykládáme věci, Martin se šerifem zůstavají a Horáček kyvadlově se vrací pro ostatní. Stavíme stany, využíváme možnosti vysprchovat se v teplé vodě a občerstvit se v mítním bufetu. Dan zažívá ve sprše zajímavou scénku s německým občanem, ke které se vrací ještě po celý vandr. Šerif se ujímá obsluhy našeho výčepu a ostatní posedávají u místního bufetu, po jehož zavření se přesouvají k našemu občerstvení a začíná hlubokomyslná rozprava o vesmíru a jeho zákonitostech, která se protáhne opět do pozdních nočních hodin.

Den třetí - pondělí 1.8  Ráno se probouzíme do slunečného dne, využíváme opět možnost koupele a snídaně v místním bufetu, mlsouni si dopřávají i zákusek v podobě lineckých koláčků. Řizení doprovodného vozidla se ujímá šerif a role navigátora Dan, nakládáme bagáž a vyrážíme do Bernartic. V Bernarticích volá sklerotik Horáček, že si v kempu zapomněl turistické hole a tak se pro ně doprovodné vozidlo vrací. I přes toto malé zdržení je připraveno před místní tvrzí v Bernarticích občerstvení pro žíznivé poutníky. Po obhlídce bernartické tvrze pouze zvenčí, majitel není přítomen, se vydávají poutníci na rozhlednu Březinka, což nezaregistrovali Pytlák a Jirka. Doprovodné vozidlo hledá a nachází hospodu "U kalíšku" v Mezholesech, kde se domlouvá oběd, Dan zůstává, a vrací se zpět potkávajíc Pytláka a Jirku. Společně připravují občerstvení pro žíznivé poutníky, kteří plni dojmů z krásné vyhlídky z rozhledny Březinka přicházejí na předem určené místo srazu. Dalším pochodem zdoláváme Sedmihoří, jedna zastávka je i u skalních mís a stíháme i oběd. Po poradě s hostinským dostáváme tip na přenocování nad Mezholeským rybníkem. Krásné místo, asi nejlepší z letošního vandru. Doprovodné vozidlo vyráží do Horšovského Týna pro zásoby na večeři a snídani, stavíme stany, rozděláváme oheň a Horáček si otvírá konzum, při kterém plně využívá svoji židli i kontrabas a prokazuje nebývalé obchodní schopnosti, hokynář jeden. Nás čeká krásná noc pod hvězdnatým nebem s místem dalekého výhledu a doutnajícím ohníčkem, poprvé a naposled na letošním vandru.

Den čtvrtý - úterý 2.8  Ráno se ještě kocháme krásným místem, snídáme a řízení doprovodného vozidla se ujímá Pytlák. Vyrážíme k Mezholeskému rybníku, druhá skupina pod vedením Dana a jeho GPS si poněkud protáhne cestu, všichni se nakonec sejdeme u doprovodného vozidla na hrázi. Odtud vyrážíme cestou necestou podle Mezholeského potoka, prodíráme se kukuřičným polem, brodíme se bažinou, překonáváme potok po vratkém kmeni, přichází i varianta brod, až konečně dorazíme do Prostiboře. Místní vietnamský obchodník v konzumu nám prodává něco k obědu, následuje prohlídka kostela sv.Mikuláše a odtud přes starý most se dostáváme až k zámku Prostiboř, který se opravuje a je tudíž nepřístupný. Dále pokračujeme až k Úhlavce, Bobří řece. U Bobří řeky v trampském kempu nacházíme kámen s bobrem, na kterém Dana přijímáme k Bobrům a následuje i splečná fotografie. Další pouť podle Bobří řeky po staré turistické značce značně prověřuje naši fyzičku, ale kocháme se krásnou krajinou kolem meandrující Bobří řeky a kamennými bloky skal. Doprovodně vozidlo nás čeká v Tuněchodech, kde nám Pytlák zajistil občerstvení a zároveň domluvil večeři v hospodě v Brodu. Hostinská připravuje teplou večeři, my vybalujeme hudební nástroje a zase si zahrajeme a zazpíváme. Domlouváme ubytování a snídani a jdeme spát.

Den pátý - středa 3.8  Ráno jdeme na snídaní do hospody, balíme stany, doprovodné vozidlo obsluhuje šerif s Danem a ostatní vyrážejí do Kladrub. Cestou se stíhají před Kladruby ještě vykoupat. Doprovodné vozidlo přiváží ze Stříbra Sašu, který se dostavuje na závěr vandru. Všichni se scházíme v klášteře v Kladrubech, kde obědváme, loučíme se s Danem, který se vrací domů. Ostatní se věnují prohlídce kláštera a kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je mistrovským dílem J.B.Santiniho. Chrámové zařízení, včetně hlavního oltáře, kazatelny, chórových lavic a skříně varhan bylo vytvořeno podle Santiniho návrhu v duchu gotického slohu a dokazuje, jaké komplexně umělecké dílo v Kladrubech vzniklo. Sochařská výzdoba hlavního oltáře a náhrobku zakladatele kláštera, knížete Vladislava I., je dílem mladšího současníka Matyáše Bernarda Brauna Řehoře Thényho. Kromě českých umělců se v kladrubském klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie, sv. Benedikta a sv. Wolfganga podíleli na výzdobě špičky tehdejšího výtvarného projevu, nejlepší a nejžádanější bavorští mistři vrcholného baroka, bratři Asamové. Cosmas Damian Asam vytvořil dvacet fresek v hlavní lodi roku 1726. Chórovou část zdobí osm scén s tematikou Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme), v západní části kostela je dvanáct fresek s tematikou Maria Vitae (Život Panny Marie) a v kopuli scéna Nanebevzetí Panny Marie uzavírá a korunuje celé Asamovo freskové dílo v Kladrubech. Myslím, že prohlídka kláštera a kostela na nás všechny zanechala hluboký dojem.Po prohlídce doprovodné vozidlo nachází v blízkém okolí kláštera tábořiště, kde stavíme stany a likvidujeme poslední zbytky tekutých zásob. Libor prohlašuje, že už mu pivo docela chutná a houslový virtuóz Paganini nám předvede i něco ze svého umění a završuje tím náš poslední večer na letošním vandru. Zkoušíme volat Danovi aby nám předvedl makaka, ale po návratu do civilizace nám už nebere telefon. Pytlákovi se nechce spát a tak ho k spánku musí uložit skoro násilím Franta. Večerní lesní ticho pak už jen ruší chrápání některých jedinců.


Den šestý - čtvrtek 4.8   Vstáváme poměrně pozdě, následky včerejší noci jsou pro některé ještě těžké. Řízení doprovodného vozidla se ujímá Franta s Martinem a rozděleni na dvě skupiny vyrážíme do Stříbra. První skupina nachází bezvadnou restauraci, kde obědváme. Poté se s námi loučí Zdeněk a odjíždí domů. Poslední vandrovnici vyrážejí do Stříbra na náměstí, kde si prohlížíme s terasy místní kavárny krásnou renesační radnici i mariánský Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty a dalšími doprovodnými sochami světců. Po návštěvě muzea se domlouváme na prohlídku věže kostela Všech svatých, kterou absolvujeme všichni, za což jsme odměněni krásným výhledem na město. Poté následuje ještě prohlídka dalších pamětihodností Stříbra jako je Koubkova branka a opevněný most s věží. Na nádraží se loučíme s doprovodným vozidlem a již tradičně vyrážíme Pendolinem do Prahy.

Vandru se zúčastnili : Ben, Dan, Čína, Franta ze synem Martinem, Horáček, Martin, Ostříž, Paganini, Pytlák, Zdeněk, Jirka, Libor, Saša.

Trasa: Vlašim - Kondrac - Blaník - Kamberk - Šelmberk - Mladá Vožice - Borotín - Sedlec-Prčice

Den první - sobota 1.8  :Scházíme se tradičně na hl.nádraží, ve vlaku se daří nalézt volná kupé, cesta do Benešova proběhla bez problémů. V Benešově přistupuje Horáček, vystupujeme ve Vlašimi. Obědváme "U BLANICKÝCH RYTÍŘŮ", přijíždí Franta se synem a doprovodným vozidlem. Následuje procházka po parku s návštěvou Čínského pavilonu a Domašínské brány. Potom si bereme batohy a vyrážíme do Kondrace, prohlížíme si románský kostel a někteří i farní muzeum. Večeříme "U MATOUŠKŮ" - řízek je přes celý talíř, doprovodné vozidlo zajistilo tábořiště v lomu a večer jsme zakončili ochutnávkou chlazeného plzeňského.

Den druhý - neděle 2.8  Ráno vstáváme, přesunujeme se do geologického muzea a snídáme. Šerif se ujímá řízení doprovodného vozidla, ostatní vyrážejí na bájný Velký Blaník. Na rozhledně se scházíme všichni, po prohlídce se vracíme do Louňovic na oběd. Prohlížíme si kostel a zámeček, následuje výstup na Malý Blaník. Doprovodné vozidlo zajišťuje ubytování u rybníka v Býkovicích a po dohodě s místním hasiči i posezení u jejich klubovny. Večerní zábava s osadní kapelou končí v pozdních nočních hodinách a většina si staví stany na zahradě u klubovny.

Den třetí - pondělí 3.8  Ráno se obě skupiny spojují u hasičské klubovny, řízení doprovodného vozidla se ujímá Horáček,my ostatní pochodujeme směr Kamberk. Martin zajišťuje oběd v Kamberku a prohlídku místní tvrze. Tady nás opouští Tygr. Následuje pochod směr Šelmberk. Horáček nachází krásné místo na střelnici v Bzové, ujednáváme si tady nocleh a vyrážíme na Šelmberk, kam v předstihu dorazili Pete a Viktor. Po prohlídce hradní zříceniny se vracíme zpět na tábořiště, kde večeříme, přijíždí Paganini a to je i důvodem k další hudební produkci.

Den čtvrtý - úterý 4.8 Ráno vstáváme do krásného parného rána, správce střelnice nám předvádí různé funkce asfaltových holubů. Jedna skupina vyráží po turistické značce do Mladé Vožice a druhou část převáží doprovodné vozidla tamtéž. Po obědě jedeme autobusem do Sudoměřic, kde nás opouští Dan. Nacházíme prima koupání v místním rybníku. Po odpočinku vyrážíme na zříceninu Borotín ve velkém vedru, občerstvení na Borotíně nám dodá sílu k prohlídce zříceniny a následnému pochodu do Borotína, kde večeříme. Spíme u místního rybníka, opět s hudební produkcí.

Den pátý - středa 5.8  Po opuštění tábořiště u rybníka se vracíme do Borotína a snídáme v místním konzumu. Následuje pochod parným dopolednem do Kamenné Lhoty, hospoda zavřená, ale doprovodné vozidlo nás občerstvuje. Následuje přesun do golfového klubu "ČERTOVO BŘEMENO", oběd a další pochod na koupaliště v Jetřichovicích. Odpoledne následuje přesun do Sedlec-Prčice, návštěva pivovaru "Vítek z Prčice", ubytování u Jaromíra na zahradě spojené s prohlídkou a odborným výkladem i s praktickou projíždkou elektromobilem. Večer táborový oheň spojený s hudební produkcí naší osady končí až ve čtvrtek.


Den šestý - čtvrtek 6.8   Vstáváme překvapivě brzy, pokračujeme snídaní a druhou částí Jaromírovy přednášky. Někteří si prohlížejí město, všichni navštěvujeme přednášku o historii rodu Vítkovců. Následuje oběd a konec vandru, vracíme se po skupinách do svých bydlišť. Tak snad zase za rok!


Vandru se zúčastnili : Ben, Dan, Čína, Franta ze synem Martinem, Horáček, Martin, Ostříž, Paganini, Pete, Pytlák, Smíšek, Viktor, Tygr a Zdeněk.

Trasa : Rybník - Rychnov nad Malší - Kaplice - Pořešín - kemp Hamr - Doudleby - České Budějovice

Den první - sobota 2.8 ((Praha – ) Rybník – Rychnov nad Malší: 10km, resp. 7km):
Tradiční sraz se konal na Hlavním nádraží u bývalých pokladen a pak nás rychlík Anton Brückner v počtu 13 (šerif, Čína, Dan, Jirka, Martin, Pytlák, Saša, Smíšek, Víťa, Tomáš, Tomáš, Zdeněk)a jedna fenka unášel 3,5 hodiny do zastávky Rybník. Cestou se náš tým v Olbramovicích rozšířil o Horáčka. Zde jsme vyfotografovali pamětní desku Františka Antonína Gerstnera, stavitele slavné koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Lince, a kousek za nádražím viděli i kus původního náspu této železnice. Následoval přesun většinou po silnici do Dolního Dvořiště s gotickým kostelem sv. Jiljí. Ale to nás už vítala restaurace Selské dvůr se standardní nabídkou, která ale nepotěšila (guláš) nebo i uškodila (tatarák, že ano Zdeňku). Také obsluha nejevila o naší přítomnost velký zájem, takže jsme vyrazili po červené zvlněnou krajinou dále.
Záhy jsme se rozdělili do dvou skupin podle kondice a zvídavosti. Ben, Zdeněk, Tomáš a Martin pokračovali k významnému poutnímu místu Svatý Kámen (Maria Schnee), zatímco ostatní směřovali přímo do Rychnova nad Malší. Na Svatém Kameni jsme viděli nejenom kostel, ale také v poutní kapli dva rozestupující se balvany, které věští blížící se konec světa („až mezi nimi projede vůz se senem, nastane konec světa …“). Léčivý pramen sice netekl, ale místní stařík nám to kompenzoval budvarem.
Podél křížové cesty jsme pak také dorazili do Rychnova nad Malší, kde jsme spolu s první skupinou holdovali klobásám a pivu až do pozdních nočních hodin. Ještě jsme stihli obdivovat gotický kostel sv. Ondřeje a pomník padlým ve válkách 1866 a 1. světové. Poté se přesunuli k blízké hřbitovní zdi, kde si postavili svá přenosná obydlí (včetně tři „samostavěcích stanů“) a u doprovodného vozidla pokračovali v diskuzi většinou s kalíšky tully nebo sklenicemi plzně. Díky Sašo! A nad námi se klenula hvězdná obloha, která vidí všechny naše činy i hříchy.

Den druhý - neděle 3.8  (Rychnov nad Malší – Kaplice: 12km, resp. 14km):
Ráno jsme se po prohlídce hřbitova opět přesunuli do Hostince Petr, kde nás čekala domácí vajíčka i první piva. Modrá značka nás dále vedla přes Všeměřice s farmou highlanského plemene krav k Malši. Po jejím překonání jsme brzy dorazili ke zřícenině Louzek. Kouzelný hrádek ze 13. století se zbytky paláce a zdí se majestátně vypíná nad řekou. Zde nás dostihlo doprovodné vozidlo pod vedením Pytláka a nabídlo chlazenou plzeň (co by tomu asi řekl Svojsík?).
Během další cesty se odpojila průzkumná skupina, aby si užila koupání ve pstruhové nádrži Květoňov (Ben, Franta, Zdeněk a Martin). Na cestě do Kaplice nás lehce zasáhla přeháňka, ale to již jsme dosáhli cíle v hotelu Zlatý kříž. Jídlo průměrné a obsluha příjemná. Minuli jsme gotické kostely sv. Floriána a ssv. Petra a Pavla a už jsme stavěli stany na koupališti. Místní stánek nabídl jídlo i pití dlouho do noci. Obsluha skvělá (a k tomu kvítek májový, Denisa). Nejvíce si to ale užil Horáček a Petič.

Den třetí - pondělí 4.8  (Kaplice – Pořešín: 10km):
Noc byla deštivá a ani vajíčka, káva a první piva náladu moc nepozvedly. Ale vysvitlo slunce a restaurace u Sedláčků nabídla klasickou gulášovku, hotovky a pivo. Část výpravy ale zůstala na skvostně zrekonstruovaném náměstí. Co si více přát. Slunce začalo hřát a cesta podél Malše romantickým údolím potěšila všechny. Přechod úseku po řetězech před Pořešínem dokonce některé pobavil, ale to nás už čekal poslední stoupání. Na vrcholu kopce jsme vstoupili do poměrně rozsáhlých a zakonzervovaných zřícenin strážního hradu Pořešína.
Ale stále nám něco chybělo, jídlo a pivo, takže jsme se rychle přesunuli do obce stejného jména. Čekal nás místní hostinec nebo spíše prostory skoro bez jídla a pití. Ještě že Pytlák a Petič zajistili klobásy a hostinský poskytl gril. Bohužel mu brzy došlo pivo, takže obětavý Pytlák zajistil dovoz dalšího sudu. Bohužel šetrný majitel vzal malý objem sudu, který také rychle došel. Co dodat k hospodě, kde chybí fernet, brzy došel rum i poslední brambůrky. Ale hudební vystoupení osvědčeného kvarteta Horáček, šerif, Petič a Pytlák opět dokázali svoje umění a smysl pro improvizaci. Na závěr pozemek u obecního rybníka zajistil prostor pro regeneraci sil. A opět nás uchvátila hvězdná obloha.

Den čtvrtý - úterý 5.8  (Pořešín – Kemp Hamr: 17km): Ráno nás opustil sponzor letošního vandru Saša, který k radosti mnohých zajistil doprovodné vozidlo a především 50litrový sud plzeňské dvanácky.
Cílem čtvrtého dne byl Velešín, ale svatý Petr měl jiné úmysly. Jen co jsme překonali jeden z nejstarších betonových mostů u nás (z roku 1912) začalo souvisle pršet. A nepřestávalo, déšť sílil a terén podél řeky byl čím dál tím náročnější. K tomu se nám ztratilo doprovodné vozidlo, takže jsme změnili další postup na Svatého Jana nad Malší. Cestou jsme se občerstvili u studánky, ale déšť opět zesílil. Do Svatého Jana jsme dorazili již za mírného deště, servisní tým se konečně našel a nabídl nám pár povzbuzujících sklenic plzeňského. Bohužel poutní kostel i místní galerie byly zavřený a hospoda v rekonstrukci. Takže šerif stanovil nový cíl: Římov.
Po kilometrové zacházce do Ločenice (užili jsme si prodejnu coop) jsme již bez deště stále po silnici směřovali k římovskému Kempu Hamr. Místo na spaní příjemné, horší to bylo s večeří. Přivezli ji z hotelu Malší a někteří strávníci si příliš nepochutnali. Ale bravurní vystoupení našich sólistů opět nenechalo nikoho na pochybách, že umění s věkem jen zraje.

Den pátý - středa 6.8
  (Kemp Hamr – Doudleby: 12km):
Pátý den byl odpočinkový, takže hlavním cílem byl poutní areál Římov. Tam jsme dorazili podél pašíjové poutní cesty s částečně rekonstruovanými kaplemi. Nejprve jsme obdivovali Muzeum Roubenka, kde v jednom z nejstarších římovských domů bavorský majitel ukazuje jízdy modelů vláčků v krajinných dekoracích. V muzeu je ale množství dalších informací, třeba o koněspřežné dráze a jejím staviteli, Františku Antonínu Gerstnerovi. Pak jsme stanuli u poutního kostela sv. Ducha s Loretou ze 17. století. U kostela stojí také strom roku 2008, lípa Jana Gurreho (českokrumlovský jezuitský lékárník, podle jehož návrhu byla postavena loretánská kaple roku 1650) stará více než 670 let.
Ale hladu těžko poručíš, takže po návštěvě infocentra jsme již spěchali do starobylého hostince U modrého džbánu. Hotovky i pivo byly v pořádku (obsluha též), ale ještě nás čekala druhá část pašíjové cesty a přehrada. Již tradičně jsme vytvořili dvě skupiny. Ta první v obvyklém složení dosáhla nejenom přehradní hráze (pitná voda pro Budějovice), ale především si užila všechna zbývající poutní zastavení. Po návratu jsme dali sbohem kempu a po cca 4km dorazili podél Malše romantickou stezkou (se zastávkou u Noskova mlýna) do starobylých Doudleb. Tam stávalo slovanské hradiště z 6. století a dosud se vypíná gotický, barokně přestavěný kostel sv. Vincence a kaple sv. Barbory. Závěr dne patřil hospodám, většina zvolila hotel Klor; Franta, Petič a Martin si užili Doudlebskou hospodu. Ale nakonec jsme se stejně sešli na obecní louce u Malše. Zde jsme dopili darované plzeňské i další alkohol a vykoupali se v Malši. Noc proběhla bez problémů ani jiných zážitků.

Den šestý - čtvrtek 7.8
  (Doudleby (– České Budějovice – Praha): cca 4km):
Ráno bylo slunečné a tak naše čtyřčlenná úderná skupina vyrazila na autobus již v půl deváté, aby prozkoumala České Budějovice. Ostatním nejel autobus, takže je doprovodné vozidlo dopravilo na etapy také do Budějovic. Krajské město v příjemném srpnovém slunci nezklamalo. Obdivovali jsme starobylé zrekonstruované centrum, Dominikánská klášter s kostelem Obětování Panny Marie, ale také kapli Smrtelných úzkostí Páně či Rabštejnskou věž. Jako bonus jsme objevili pět týdnů starý minipivovar Kapucínská 27 s kvalitním pivem. A nesmíme zapomenout ani na Muzeum veteránů a motorek. Vrcholem byl pak výstup na Černou věž s rozhledem po městě i okolí za zvuků zvonů Bumerin a Budvar. Závěr v Masných krámech s pivovarským gulášem a kroužkovaným budvarem vše pozitivně završil.
Pak už nás čekal jen rychlík do Vršovic a loučení. No ale za rok touto dobou zase vyrazíme, ať tedy žije 42. Vandr (doufejme bez podpůrných prostředků).
Martin

Den první - sobota 3.8
 

Den druhý - neděle 4.8
 

Den třetí - pondělí 5.8
 

Den čtvrtý - úterý 6.8
 

Den pátý - středa 7.8
 

Den šestý - čtvrtek 8.8
 

Trasa: Světlá nad Sázavou - Lipnice - hrad Orlík - Želiv - Červená Řečice - Pelhřimov - Nová Cerkev

Den první - sobota 4.8
 Ráno na srazu na Hl.nádraží se schází třináct trampů z naší osady, kupodivu i Pytlák je tady včas. České dráhy nás napínají do poslední chvíle a tají nástupiště, z kterého odjíždí náš rychlík směr Světlá nad Sázavou, konečně je tady. Davy lidí se derou do vlaku, my nepospícháme, máme přece místenky, k našemu překvapení však máme velký problém vytěsnit z našich předem zaplacených míst drzé pasažéry, to se po několika minutách daří. Zdeněk rozdává tradiční karbanátky a podává se první občerstvení. V Kolíně přistupuje Franta, k nám se dostává až po delší chvíli, když se vlak poněkud uvolňuje. Vystupujeme ve Světlé nad Sázavou a jdeme i místnímu informačnímu středisku, kde si většina objednává prohlídku podzemí a kolektivně se jdeme na oběd do místního hotelu. Po obědě následuje prohlídka podzemních prostor, po jejím ukončení vyzvedáváme zbylé osadníky a jdeme se podívat na místní zámek. Tam se setkáváme s účastníky srazu Velorexů, zámek prohlížíme pouze zvenčí a pokračujeme zámeckým parkem. To už nás bombarduje Paganini s informacemi o svém pozdním příjezdu. Kolem pomníku A.B.Svojsíka a J.Wolkera pokračujeme mezi poli do Závidkovic, je horko a máme žízeň a samozřejmě hospoda nikdy. Na radu místních domorodců se vydáváme do Broumovy Lhoty, kde opravdu nacházíme otevřenou restauraci. Zde se občerstvujeme a čekáme na Paganiniho, zastihuje nás i krátká dešťová přeháňka. Pozdě odpoledne vyrážíme směr Lipnice. Náš pochodový tvar se roztahuje do pěkné délky, ale pomocí mobilních telefonů se nakonec scházíme u zatopeného žulového lomu, který objevili Ben a Martin. Stavíme stany, obdivujeme vytesaný reliéf "Ústa pravdy" , a někteří se i koupou. Stále čekáme na Paganiniho a taky na Pytláka, který se vydal místo k tábořišti na hrad Lipnici, s jejímž kastelánem se údajně znal. Po setmění přivádí Martin Paganiniho, zatímco Pytlák nám telefonuje z místní hospody, abychom si pro něho došli. Zatímco část unavených trampů uléhá ke spánku, objevuje se na našem tábořišti trojice z nedalekého tábora, ochotně se nabízejí, že pro Pytláka dojdou a přivedou ho, což se také stane. Pozdě do noci probíhá družba s místními táborníky až někteří nemohou nalézt své stany a ruší spáče zoufalými pokusy se vetřít k někomu do stanu. Naštěstí jsou umravněni a konečně celý tábor usíná.

Den druhý - neděle 5.8
 Ráno se probouzíme poněkud později, následuje koupání v lomu, vyprávění zážitků ze včerejší noci, buzení Pytláka atd. Jelikož se balení některých trampů neúměrně protahuje, jdeme na prohlídku dalšího zatopeného lomu s reliéfem "Bretschneiderova ucha". Po návratu zjišťujeme, že Pytlák ani za hudební produkce populárního popěvku místní omladiny ještě nezabalil, takže vyrážíme na hrad Lipnici bez něho. Máme štěstí, prohlídka je zdarma neboť na hradě končí akce srazu Velorexů. Dvě hodiny prohlížíme individuálně hrad a Pytlák stále nikde, když mu šerif telefonuje, dovídá se, že Pytlák zase usnul. Určujeme další místo srazu v hospodě a kolem pomníku Jaroslava Haška jdeme do místní restaurace, kterou už včera navštívil Pytlák. Po obědě, během kterého se dostavuje i opozdilec Pytlák se jdeme podívat na místní hřbitov, kde má hrob Jaroslav Hašek a zájemci o historii navštěvují předsunuté opevnění Lipnice, tzv. Bílou věž. Potom vyrážíme na další cestu směr Orlík u Humpolce. Čtveřice Čína, Franta, Ostříž a Smíšek asi po hodinovém pochodu zjišťuje, že ostatní se někde zasekli, na okraji Lipnice v místním občerstvení sledují olympijské hry. Telefonicky oznamujeme další cíl cesty, občerstvení u rybníka Pelhřimov. Výše zmíněná čtveřice nachází na hrázi rybníka příjemné občerstvení po slunečníky, sympatickou obsluhu a bezva koupání. Po několika hodinách čekání dochází i zbytek osady, který se stihl cestou ještě zakufrovat. Dostáváme nabídku k přenocování na hrázi a tak už nic nebrání večerní hudební produkci dlouho do noci. Teprve půlnoční bouře rozhání naše sezení a za rachotu hromů a blýskání blesků usínáme.

Den třetí - pondělí 6.8
 Vstáváme do slunečného jitra, někteří dosouší věci po noční bouřce, ochotný majitel občerstvení nám připravuje snídani, což je důvodem pozdního odchodu. Další naše zastávka patří místu, kde tábořil v roce 1916 jako skaut básník Jiří Wolker, tábořiště je porostlé lesní vegetací a ani se nechce věřit, že tomu tak skutečně bylo. Dále putujeme hlubokými lesy s častými zastávkami k odpočinku a občerstvení. Konečně dorážíme ke zřícenině hradu Orlík, která je oplocena a uzavřena, pondělí.... Po malé obhlídce jdeme kolem židovského hřbitova na náměstí Humpolce, kde jsme svou návštěvou poctili místní hotel. Po výborném pozdním obědě nás opouští Petr, který se vrací do pracovního procesu. My ostatní se přesouváme na místní autobusové nádraží a odjíždíme do Želiva, kde stavíme ležení v místním kempu. Po dostavbě stanů komplikované dešťovou přeháňkou navštěvujeme místní hospodu, ale po malém občerstvení jdeme spát. Někteří přespávají na verandách chatiček.

Den čtvrtý - úterý 7.8
 Ráno vstáváme poměrně brzy, opět dosoušíme, platíme za tábořiště a jdeme posnídat do místního obchodu. Následuje přesun do kláštera, kde Martin zajistil prohlídku. Po prohlídce klášterního areálu ochutnáváme místní pivo z klášterního pivovaru a navštěvujeme zbytky Trčkova hradu. Následuje oběd ve známé restauraci "Na Kocandě". Po obědě vyrážíme směr Červená Řečice, cesta vede náročným terénem na vodním dílem a stojí nás nemalé úsilí. Po tomto úseku přichází klidné putování po lesních cestách a v pozdním odpoledni přichází vhod koupel ve vodním díle Trnávka. Osvěženi po silnici přicházíme do Červené Řečice, kde večeříme v místní hospodě. Několik zájemců si prohlíží bývalý biskupský hrad, bohužel jenom zvenčí. Následuje pochod po turistické značce, až nacházíme nocleh po Šibeničním vrchem.

Den pátý - středa 8.8
 Ráno v poklidu vstáváme, někteří jako Petič na etapy, snídáme a Martin prohlíží Šibeniční vrch, poté balíme a vyrážíme směr Pelhřimov. V Bácovicích, kde měla podle mapy být hospoda, doplňujeme vodu a stavebník rodinného domku nám prodá i lahváče, paráda. Po modré turistické značce jdeme do Čakovic, kde je další zastávka na odpočinek u místní kapličky a potom do Starého Pelhřimova, tam jdou Martin se šerifem na obhlídku místního kostela a ostatní pochodují do Pelhřimova, kde se všichni scházíme v hospodě na oběd. Po obědě jdeme na náměstí, následuje kávička v cukrárně, prohlídka architektury Pelhřimova, výstup na věž, návštěva muzea atd. Odpoledne přijíždí Jana pro Frantu a Dana, kteří končí a vrací se domů, rovněž nás opouští Robert. Zbylá dvanáctka razí na vlakové nádraží, kupodivu to stihne i Pytlák, který se zapomněl v místním muzeu. Vlakem se přesouváme do Nové Cerekve, prohlížíme si synagogu a hledáme hospodu k zakončení letošního vandru. Daří se a tak večer probíhá do pozdních nočních hodin veselá zábava okořeněná hudební produkcí našich hudebníků.Po půlnoci se přesouváme na bezvadné tábořiště, které objevili Ben s Martinem.

Den šestý - čtvrtek 9.8
 Ráno se probouzíme do slunečného počasí a vychutnáváme si poslední tábořiště. Postupně se vracíme do Nové Cerekve, tam objevujeme výbornou výrobnu cukrářských výrobků, zde snídáme a prohlížíme si místní zajímavý kostel. Následuje přesun na nádraží a odjezd vlakem do Tábora, kde obědváme. Odpoledne nám jede rychlík do Prahy a tam končí letošní XXXIX."VELKÝ VANDR". Tak zase za rok na jubilejním vandru.
Šerif.

  Trasa : Tábor - Klokoty - Stádlec - Sepekov - Vlksice - Jistebnice





Den první - sobota 30.7.
  Za nepříznivého počasí se ráno scházíme na Hl.nádraží v deseti lidech a odjíždíme směr Tábor. V Olbramovicích přistupuje Horáček a stále prší. V poledne za lijáku vystupujeme v Táboře a jdeme do historického centra, cestou nás někteří zdržují nákupy a výběry z bankomatů. Na náměstí obědváme a stále prší. Po obědě si prohlížíme podzemí historického Tábora, tam naštěstí neprší. Po hodinové prohlídce opouštíme podzemí, ale stále prší. Opouštíme historické centrum za stálého deště a jdeme k poutnímu místu Klokoty. Prohlídka poutního místa opět probíhá za stálého deště, stojíme před rozhodnutím jak dál.
Víťa navrhuje počkat v nejbližší hospodě a jeho návrh je přijat. V hospodě přežíváme pozdní dopoledne a tam nás doplňují Franta a Zdeněk, takže jsme kompletní. Večer se plně rozjíždí ke spokojenosti naší i hostinského. Pytlák telefonuje našemu starému známému kastelánovi z hradu Kámen Mildovi, který večer přijíždí i s personálem.Večerní zábava trvá do pozdních hodin a spokojený hostinský nám povoluje přenocovat v hospodě. Jenom Dan je poněkud překvapen reakcí na svoje fotografování, bohužel netuší, že někteří mladší trampové namluvili návštěvě, že je známý fotograf aktů. Pozdě v noci si steleme v hospodě, na tvrdém povrchu ale v suchu.
Den druhý - neděle 31.7
  Ráno vstáváme a stále prší, náladu nám zlepšuje dobrá snídaně a potom už vyrážíme, bohužel stále za deště. Sestupujeme k Lužnici a rozbahněnou cestou podle řeky za stálého deště jdeme cestou necestou až do Příběnic. Cestou pozorujeme vodáky, jak zdolávají nástrahy řeky a jezů. Konečně ustává déšť. V příběnickém podhradí je otevřena restaurace, kde obědváme, po obědě následuje prohlídka hradní zříceniny rožmberského hradu se zajímavou osmibokou věží. Vracíme se do restaurace pro batohy a kolem zbytků bývalého středověkého městečka, které zaniklo již v roce 1437 pokračujeme dále podle řeky. Začínají se objevovat chaty a kempy, v jedné restauraci nám Horáček s Paganinim předvádějí kvalitní hudební produkci. K večeru nacházíme nocleh v jedné ubytovně, někteří hrdinové spí venku pod stany a ochotný správce nám nabízí i večeři. Večerní zábava je po včerejší bouřlivé noci slabým odvarem, ani nehrajeme. Výhodou je, že se můžeme vysprchovat v teplé vodě.
Den třetí - pondělí 1.8 
 Ráno po snídani se balíme, seznamujeme se ze sympatickým správcem, ze kterého se vyklubal starý tramp. Vyměňujeme si kontakty a pokračujeme dále podle řeky až k řetězovému mostu ve Stádlci, kde se fotíme na společnou fotografii .Další zastávka je v kempu, který je ve správě Holanďanů. Dobré pivo a spousty historických technických zajímavostí, které zabavují Pytláka tak, že si ani nevšimne, že se mu do batožiny nenápadně přibalilo pětikilové závaží. Horáček objevuje harmonium a začíná další hudební produkce, přidává se i Paganini a další. po chvíli se muzikanti dostávají do varu a Pytlák zpívá užaslému přihlížejícímu nizozemskému publiku zlaté klenoty za svých sprostonárodních hitů. Po chvíli raději opouštíme kemp i nadšené zahraniční publikum a vyrážíme směr Dobronice, až na Pytláka, kterému se v kempu zalíbilo. V Dobronicích pod hradní zříceninou obědváme, dochází nás i Pytlák. Po obědě nás opouští Robert, kterého volají pracovní povinnosti do Prahy. Pytlák při opětném nasazení batožiny za hlasitého smíchu objevuje závaží, předává ho hostinskému, který slibuje, že ho do kempu vrátí. Následuje prohlídka hradní zříceniny a po ní pokračujeme za slunečného počasí až do Stádlce, opouštíme Lužnici. Ve Stádlci nacházíme malý bufet, někteří sledují až do večera naše fotbalové mladíky v boji o zlato. Za šera vyrážíme na další cestu a po několika kilometrech stavíme ležení v lese.
Den čtvrtý - úterý 2.8  
Ráno se probouzíme do krásného prosluněného dne, snídáme, balíme a po marném čekání na Pytláka a Petiče vyrážíme na další cestu podle potoka. Oba opozdilci nás posléze dohánějí a celé dopoledne jdeme po lesních cestách až do Sepekova. Ve známé restauraci obědváme, vaří zde výborně i pivo chutná. Někteří si prohlížejí pozůstatky gotického kostela, které jsme opomenuli při loňské návštěvě. Pozdě odpoledne se přesouváme na nádraží a zde se následuje další občerstvení. Čína objevuje na svých zádech klíště a tak přichází ke slovu operace, která se úplně nezdaří a tak po zbytek odpoledne se stává Čína obětí vtípků, zvláště hudebníků, kteří se předhánějí v návrzích na průběh jeho pohřbu. V pozdním odpoledni se přesouváme na tábořiště, kde vtípky na nebožáka pokračují do pozdních nočních hodin při večerním posezení.
Den pátý - středa 3.8  
Ráno vstáváme, k překvapení muzikantů je Čína v pohodě. Potom se loučíme s Danem a Frantou, kteří se vracejí domů. Batožiny na záda a vzhůru na další cestu,po lesních a polních cestách se dostáváme až k rozpálené asfatce, která nás dovede do Vlksic, rodiště předků Ostříže a Viktora. V místním konzumu si doplňujeme zásoby tekutin a ochotná prodavačka nám doporučuje místní útulnou hospůdku, která se otvírá jenom pro nás. Milovníci historie vyrážejí za místním kronikářem, aby si rozšířili svoje znalosti a u ochotného staříka a stráví nad kronikou příjemnou hodinku. Po návratu od kronikáře vyzvedáváme zbytek trampské osady v hospůdce a Martin zajišťuje prohlídku místní tvrze, která je v soukromém vlastnictví. Po zajímavě prohlídce a malé hudební produkci vyrážíme na další cestu. Cestou si prohlížíme zajímavý keltský menhir. Další naší zastávkou je Nadějkov, kde máme pozdní oběd a Ben s Martinem si stihnou prohlédnout místní nepřístupný zámek. Dělíme se na skupinu A a B, Skupina A vyráží po svých do Jistebnice a skupina B jede autobusem. V Jistebnici je nakonec dříve pěší skupina a následuje již tradiční návštěva restaurace spojená s večeří a čekáním na skupinu B. Za houstnoucího šera hledáme tábořiště za Jistebnicí, to se daří, stavíme stany a někteří se stihnou i vykoupat. Horáček vyprovokuje ještě některé k návratu do Jistebnice. V noci začíná pršet.
Den šestý - čtvrtek 4.8  
Ráno stále prší a někteří berou do zaječích směr Jistebnice. Ostatní balí za deště a zjišťujeme, že táboříme na tábořišti starých oldskautů se kterými se dáváme do řeči. Po rozloučení se vracíme do Jistebnice, mezitím přestává pršet, snídáme a prohlížíme si městečko, navštěvujeme muzeum s proslulým Jistebnickým kancionálem, prohlížíme si kostel a věž a čekáme na příjezd autobusu.Autobus nás odváží do Tábora, kde v sobotu započalo naše putování. Rychlíkem se vracíme domů a končí náš letošní vandr.
 

 
Trasa: Březnice - Hudčice - Křikava - Rakovice - Čimelice - Orlík - Milevsko - Sepekov




Den první - sobota 31.7.
  Na nádraží se nás schází devět, jako obvykle chybí Pytlák, přichází až když už sedíme ve vlaku směr Březnice. Na nádraží v Březnici nás očekává Horáček a společně jdeme na zámek v Březnici. Batohy si necháváme v pokladně a zakupujeme lístky na prohlídku. Před prohlídkou zámku stíháme malé občerstvení v kavárničce, umístěné v jedné baště opevnění. Hodinová prohlídka zámku přináší zajímavou přezdívku Pytlákovi, po oblíbeném paroháči zámeckých pánů ho přejmenováváme na "Mórice". Po prohlídce jdeme na opožděný oběd do místní pivovarské restaurace, vyzvedáváme batohy v pokladně a jdeme do města. Na náměstí je pouť a na ní se ztrácejí Martin a Pytlák, na další cestu po marném čekání vyrážíme bez nich. Za městem se ozývají oba ztracenci a když na ně chvíli počkáme, jdeme dál kompletní až do Hudčic, kde se posedíme v místní trampské hospodě Montana. S blížícím se večerem hledáme místo k noclehu, stavíme stany a následuje tradiční večerní posezení u svíčky.
Den druhý - neděle 1.8
  Ráno vstáváme poměrně časně a když se podaří vyhnat i Pytláka z pelechu, vyrážíme na další cestu. Ve vesnici Koupě se nám nedaří navštívit místní tvrz, je v soukromých rukou a tudíž nepřístupná. Začíná pálit sluníčko a tak bereme zavděk bezvadnou koupelí v rybníku Žebrák. Osvěženi jdeme do Černívska, kde malá skupinka zájemců pod vedením šerifa navštěvuje zříceninu hradu Křikava, ostatní odpočívají na hrázi rybníka. Za velkého vedra jdeme přes vesnici Chobot do Střížovic, kde na nás čeká dvanáctý člen naší expedice Jirka. Začíná nás trápit hlad a žízeň. Podle rybníka Labuť jdeme do Myštic, kde konečně na hrázi je hospoda, kde se najíme a napijeme. Po obědě následuje koupel v rybníce, po koupeli a odpočinku se podaří přemluvit šerifovi unavenou osadu k další cestě, pod slibem zajištěného ubytování a hospody na večer. Přes Lučkovice navečer docházíme do Bud, kde nás již na svém statku očekává šerifův kamarád Luděk. Stavíme stany na zahradě a vyrážíme do místní hospody, kde jsme již očekáváni. Po výborné večeři a skvělé plzničce se rozjíždí hudební zábava, ke které se připojují i místní. Zábava končí pro některé vytrvalce až ve čtyři ráno, bylo to super.
Den třetí - pondělí 2.8 
  Časně nad ránem dešťová přeháňka zahání některé jedince, kteří spali pod širákem k Luďkovi do chalupy. Vstáváme poněkud později, zvláště Petemu se vůbec nechce. I Luděk odkládá svůj odjezd do Prahy na desátou. Majitel statku odjíždí nechávaje nás na statku a tak si pomalu balíme a chystáme se k odchodu. Dědek Dan nám předvádí mistrovský kousek ze svého repertoáru, bučí tak dovedně jako ovce, které mu odpovídají, že rázem získává novou přezdívku "Strýček Jedlička". Šerifovi telefonuje Franta a tím je dán pádný důvod k dalšímu pobytu na statku, dopíjíme zbytky ze včerejšího dne a Martin s Benem se jdou podívat na místní přírodní zajímavost, kamenný viklan. Mezitím přijíždí Franta a pak zase čekáme na dva výzkumníky. Konečně v poledne vyrážíme na další cestu. Další naší zastávkou je pravěké hradiště Boudy, po jeho prohlídce nás Čína řadí ke společné fotografii. Krásnou krajinou sestupujeme k Rakovicím a cestou pole se dovídáme z tabulky, že za tento semenářský množitelský porost odpovídá Horáček (to jsou ale vtípky, Franto!). U zchátralého zámku v Rakovicích nás opět Strýček Jedlička přesvědčuje o svém umění, umí i krocana. Procházíme zámeckým parkem kolem zámečku v Čimelicích a po přechodu hlavní silnice obědváme v mistní restauraci. Po pozdním obědě doplňujeme zásoby potravin a opouštíme Čimelice. Po hrázi rybníka jdeme jdeme do Vrábska, za ním se ještě koupeme v rybníku a již je čas hledat nocleh. Pře Lazištěm v lese stavíme, vyjímečně za světla, naše stany a přístřešky a večer ještě usedáme ke svíčce k večernímu potlachu. Kolem půlnoci jdeme spát.
Den čtvrtý - úterý 3.8  
V noci opět přichází déšť a tak se ráno probouzíme do zamračeného nevlídného počasí. Kolem osmé přeháňka ustává a tak rychle balíme a snídáme. Zjišťujeme, že nám dva chybí, Martin a Paganini zmizeli. Franta vypráví veselou historku z brzkého rána jak Martin a Paganini za raního kuropění vzali kurs směr autobusová zastávka Laziště, ostatně telefoní hovor od Martina upřesňuje jejich současnou polohu. Balíme a odcházíme za stálého mrholení a cestou nás dohánějí "dvě stařenky na houbách" - Martin a Paganini zachumlaní v pláštěnkách vypráví své zážitky z ranního pobytu v čekárně. Za stálého deště jdeme do Královy Lhoty a tam se na nás usmálo štěstí, z neznámého chlapíka v místní prodejně potravin se vyklubal prima hostinský, který nám nejenže otevřel zavřenou hospodu, ale připravil nám i výborný oběd. Muzikanti z naší osady se pustili do hudební produkce, která přilákala do hospody i další návštěvníky. Konečně vysvitlo slunce a my jsme mohli vyrazit na další cestu. Jeden z návštěvníků je tak nadšen hudební produkcí, že odváží Pytláka a Peteho a některé batožiny až na Orlík, cíl našeho dnešního putování. Zbytek osady jde pěšky až na zámek, následuje prohlídka zámku se sympatickou průvodkyní, která nám doporučuje na večeři návštěvu restaurace "U Cvrků". Spokojeně večeříme na terase této restaurace, když se z okna začíná ozývat mistní country kapela. Martin okamžitě sjednává společné vystoupení v sále a zárověň se nám daří vyjednat nocleh na přilehlé zahradě. Pak již nic nebrání tomu aby naši hudebníci předvedli svůj um společně s místními, zvláště se tento večer vyznamenává Paganini a Horáček, který poprvé v životě hraje na elektickou basovou kytaru. S banjistou Vláďou Cvrkem nám připravují opravdu pěknou hudební produkci. Zábava končí až hluboko po půlnoci.
Den pátý - středa 4.8  
Ráno se probouzíme k snídani - výborná míchaná vajíčka, ještě společná fotografie s obsluhou pohostinné restaurace a vyrážíme směr Ždákovský most. Před Žďákovským mostem je malé občerstvení a potom se jenom kocháme výhledem na Vltavu. Další naší zastávkou je Kostelec nad Vltavou, dáváme pivko a malou svačinku, prohlížíme si kostel Narození Panny Marie a rychle se přesouváme k zastávce autobusu, který nás odváží do Milevska. Tady se s námi odpoledne loučí Dan, který spěchá na nádraží, zbytek osady nechává batožiny v restauraci a jdeme na prohlídku premonstrátského kláštera. V prohlídce kláštera je i návštěva hřbitovního kostela Sv.Jiljí, kde obdivujeme gotické nástropní fresky a románské schodiště v síle zdiva. Po prohlídce jdeme na pozdní oběd a potom se s námi loučí i Horáček, zatímco my ostaní jdeme k rybníku Pytlák, následuje koupání a v blízkém lese si stavíme poslední tábor. Samozřejmě nechybí poslední večerní posezení, ze kterého nás ruší jen telefonické rozhovory, těch kteří nás už opustili, Dana a Horáčka, který navíc oznamuje, že chytil klíště a radí se s Robertem. Okolo půlnoci usínáme.
Den šestý - čtvrtek 5.8  
Ráno se pozdě probouzíme do slunečného rána, v poklidu snídáme a balime. Podél potoka jdeme do Sepekova, kde na náměstí obědváme. Prohlížíme si poutní kostel Panny Marie, díky Martinovi, který iniciativně zajistil klíče i ochotnou průvodkyni. Jenom Pete zůstává v restauraci dopřávaje si zmrlinový pohár "Buffalo Billa". Pro Frantu si přijíždí Jana a odváží si ho domu. Posledních deset vandrovníků jde na nádraží a po krátké chvilce odjíždíme do Tábora, kde přestupujeme na vlak do Prahy. Hlavní skupina vystupuje ve Vršovicích a zbytek na Hl.nádraží. Vandr 2010 končí.....
 

Trasa : Telč - Dačice - Slavonice - Bejčkův Mlýn - Landštejn - Kaproun - Jindřichův Hradec

Sobota 1.8 - den první.  
Již tradičně se scházíme na stanici metra Strašnická a tady nás čeká největší překvapení, poprvé v letošním století se objevuje Bob a nečekaně s námi odjíždí na sraz na Hlavní nádraží. Po zakoupení jízdenek se patnáct trampů pohodlně usazuje ve dvou předem zarezervovaných kupé a rychlík vyráží na Brno. V Kolíně přistupuje Franta a Zdeněk nás občerstvuje výbornými karbanátky z kuchařské dílny svojí ženy.
Po několika dalších přestupech vystupujeme v Telči a jdeme na poněkud opožděný oběd. Po obědě nás nachází i poslední účastník Paganini , jedoucí nějakou svojí zkratkou a jdeme na prohlídku překrásného renesančního města. Někteří jedinci, nebudu je jmenovat, si zakupují u asijských obchodníků maskované klobouky, a tím doplňují svoje vybavení. Prohlídku zámku jsme již propásli a tak alespoň někteří vystupují na věž a prohlížejí si Teč s ptačí perspektivy. Prohlídka náměstí se zdržuje několika ochutnávkami u pivních stánků a odletem vzduchoplavců. To už čelo expedice opouští Telč a po několika kilometrech čeká na opozdilce v restauraci u parního mlýna. Opozdilci dorážejí, následuje prohlídka a někteří vedeni Martinem navštěvují židovský hřbitov.
Za počínajícího šera vyrážíme na další cestu. Za svitu baterek po hodinovém pochodu nacházíme ucházející místo, za tmy stavíme stany a následuje tradiční večerní posezení u svíčky.

Neděle 2.8 - den druhý. 
Po klidné noci vstáváme do krásného slunečného rána. Bob nás poněkud šokuje pochybnou ranní rozcvičkou, snídáme a podél řeky pochodujeme dále po stanovené trase. Sluníčko začíná připalovat, občerstvení není nadohled.
Teprve ve vesnici Černíč na místním fotbalovém hřišti nacházíme ovlažovnu a po krátkém občerstvení vyrážíme do Dačic. V Dačicích,kam doráží náš silně potrhaný peloton si na etapy prohlížíme zámek a nakonec se všichni scházíme v restauraci na večeři.
Po večeří opouštíme město, ale zprávy o chystané průtrži nás nutí použít vlak, kterým se přesouváme do Cízkrajova. Místní restaurace je bohužel zavřena a tak s přibývající tmou a burácením hromů bereme zavděk místní prostornou autobusovou čekárnou.
A myslím,že jsme udělali dobře, s přibývajícími hodinami se intenzita deště zvyšuje, do půlnoci leje jako z konve.Ještě že máme střechu nad hlavou. Se spaním je to horší, někteří si ustýlají na tvrdé podlaze, jiní spí na dřevěných lavicích. Nezodpovědné chrápání několika jedinců ruší klid noci na náměstí. O půlnoci ustává déšť a Čína s Benem si staví v místním parku stany. Ostatní pokračují v " jakémstakéms" spánku.

Pondělí 3.8 - den třetí. 
Za ranního svítání přijíždí autobus, zastavuje před zastávkou a výfukové plyny mění zastávku v plynovou komoru, tím se probouzí i poslední vytrvalci, kteří se snažili urvat nějakou tu minutu spánku. Zjištění, že v šest přijede další autobus, kterým je možno odcestovat do civilizace vyvolává v Bobovi nebývalou aktivitu. Vynechává ranní rozcvičku, převléká se do čistého oblečení a doprovázen dalším měkotou Petrem mizí po bleskurychlém rozloučení v autobusu a oba ujíždějí do Prahy. Ostatní také balí a za chvíli již netrpělivě podupáváme před místním krámkem s potravinami. Hodná paní prodavačka nám poskytne i horkou vodu na kafíčko a čerstvé pečivo. Nezvykle brzy opouštíme Cízkrajov a vyrážíme směr Slavonice. Ben s Frantou se jdou vykoupat do nedalekého rybníka a my ostatní jdeme k poutnímu místo Montserat, kde většina dospává minulou noc. Po důkladném odpočinku vyrážíme znovu do Slavonic, kde v Paganinim doporučené restauraci absolvujeme oběd. Několik hrdinů vyráží na průzkum slavonického podzemí, vrací se s nezapomenutelnými zážitky a někteří s boulemi na hlavách. Pozdě odpoledne v dobré náladě opouštíme Slavonice a po prohlídce několika pěchotních opevnění dorážíme na večeři do lokality Bejčkův mlýn. Tady po složitém vyjednávání získáváme večeři a nocleh v místním kempu, ale hlavně všichni využívají možnosti koupele v teplé vodě. Večer začíná pršet a tak zalézáme do stanů, někteří znajíce kvality svých přístřešků, spí na pódium. Monotónní kapky deště nás okamžitě uspávají.

Úterý 4.8 - den čtvrtý.
  Ráno vstáváme, balíme navlhlé stany a snídáme v Bejčkově mlýně. Vracíme se na červenou turistickou značku, navštěvujeme muzeum čs.opevnění. Po cestě zjišťujeme, že Dědek má po sobě pojmenovaný rybník, zastavujeme se na borůvkách a navštěvujeme zbytky středověké vesnice Pfaffenschlag. Další cesta vede hlubokými lesy a vycházíme nad Starým Městem. Zde máme pozdní oběd a Martin zajišťuje na místním úřadě prohlídku hradu Landštejna. Následuje ostrý pochod, stíháme prohlídku hradu a po domluvě s kastelánkou máme zajištěn i nocleh na hradě. Zděnek vyjednává i otevření místního bufetu a tak již nic po postavení příbytků nebrání našemu dlouhému posezení, pivo teče proudem a hradem zní naše písně.

Středa 5.8 - den pátý.  
Ráno vstáváme brzy neboť se otvírá hrad, stíháme kafíčko a Pytlák s Víťou i střelbu z kuše. Po modré turistické značce jdeme do vesnice Klášter, roztaženi v dlouhém pelotonu. Opozdilci Pytlák a Pete nás dojíždějí stopem a po prohlídce podzemí kostela jdeme do Albeře, kde máme pozdní oběd. Úzkokolejkou jedeme do Kaprounu, zastávky Járy Cimrmanna a po výstupu od železnice dospáváme naše včerejší posezení. Po malém odpočinku jdeme do vesnice a posedáváme v místní restauraci. Část osady vedená Martinem a Benem vyráží na Vysoký kámen, část hledá koupání v rybníčkách u Kaprouna a někteří hledají místo k přenocování. K večeru se opět scházíme a jdeme spát za Kaproun.

čtvrtek 6.8 - den šestý.  
Ráno balíme, přes ranní Kaproun jdeme na vlak. Úzkokolejka nás odváží do Jindřichova Hradce, batožiny necháváme na nádraží a vyrážíme do města na oběd, hotel Vajgar nám připravuje dobrý oběd a po něm následuje prohlídka Jindřichova Hradce po skupinách. Všichni se vracíme na nádraží, obdivujeme parní lokomotivu na úzkokolejné železnici a jdeme vlakem do Veselí nad Lužnicí. Tady přestupujeme do rychlíku na Prahu a cestou se dostává do varu skupina muzikantů, ještě že je vlak poloprázdný. Většina vystupuje ve Vršovicích a parta jedoucí na Hl.nádraží vedená Pytlákem se ještě večer hlásí telefonicky šerifovi, že v sedm hodin ukončila tento vandr.

 
Trasa: Trhový Štěpánov - Keblov - Čechtice - Lukavec - Pacov - hrad Kámen - Obrtaň - Sudkův Důl





Sobota 2.8 2008 - den první
Scházíme se na zastávce vlaku ve Strašnicích kolem desáté hodiny. Objevuje se i Petič, který s námi deset let nebyl. Jako poslední přijíždí Pytlák se synem a s psím veteránem Hasanem. Petr nás zaskočil zajímavým tričkem, že zlobí jako čert, to víme , ale že je hodný jako anděl, to jsme netušili. Ve vlaku nás čekal Martin a v Čerčanech přistupuje Paganini. V Trhovém Štěpánově vystupujeme kompletní. Od nádraží jdeme do hospody, ale nabídka je slabá a tak hledáme další hospodu, kde bychom poobědvali. Když na okraji městečka nacházíme hospodu, bohužel zjišťujeme, že majitel vyrazil také na dovolenou a tak je zavřeno. Okolo kostela se vracíme zpátky k první hospodě a z chudé nabídky doplňujeme kalorie na další cestu. Mezitím ještě Martin stihl dojednat návštěvu v místním regionálním muzeu. Po prohlídce muzea konečně vyrážíme. Bohužel část expedice vyráží po kolejích a zapomene odbočit a tak se dostanou na silnici a po ní dojdou až do Keblova. Mezitím druhá část osady najde správnou cestu a po dlouhém čekání na odpadlíky Petiče,Pytláka a Martina, který si stihl prohlédnout židovský hřbitov také po turistické značce pochoduje vstříc Keblovu. V Javornici je čelo skupiny zastaveno zoufalým Pytlákem, který telefonuje abychom na něho a Petiče počkali. Čekáme, opozdilci dorážejí s totálně vyčerpaným Petičem. Po chvíli odpočinku pokračujeme až do Keblova, kde v nové restauraci se starou známou hostinskou Janou již netrpělivě čeká první skupina. Po malém občerstvení již za tmy vyrážíme hledat nocleh. V lese stavíme tábor a dochází k tradičnímu posezení. Kolem půlnoci jdeme spát jenom Petič, který zázračně ožil, sedí dál s Benem do pozdních nočních hodin.
Neděle 3.8 2008 - den druhý
Ráno nás budí dešťová přeháňka a brblání těch, kteří si nepostavili nic a zmokli. Kolem osmé vstáváme a po snídani si jdeme prohlédnout místní tábor, kde mnozí z nás léta tábořili. Po návratu se marně pokoušíme vzbudit Petiče a již nás z Čechtic volá netrpělivý Dan, kdeže jsme. Konečně se Frantovi podaří vystrnadit Petiče ze stanu a můžeme vyrazit. Přes Lesský mlýn cestou necestou směr Čechtice. Dan nám vyráží v ústrety i se svým batohem. Na kraji Strojetic opět zjišťujeme, že odpadl Petič a tak jen díky Frantovi, který se pro něho vrací, jsme ve Strojeticích všichni, i Dan, který jsem mezitím po silnici dorazil. Do Čechtic dorážíme silně žízniví a hladoví a opět bez Petiče, kterého jsme překřtili na "číslo pět". Obědváme a konečně přichází i číslo pět, pije pouze kofolu. Po obědě část osady usíná v parku. Po tomto odpočinku jdeme dále směrem na Lukavec. Nad Čechticemi opět čekárna na Petiče a když dorazí, oznamuje nám, že končí a vrací se domů. Následuje skupinová fotografie, loučíme se s Petičem a v tom někoho napadne zkontrolovat jeho batožinu. To se nestačíme divit, co všechno s sebou nešťastník vláčí, zásoby, jako kdybychom šli někam na Saharu. Rozebíráme si část jeho věcí a Petič se odhodlal k další cestě. Přes zpustlé rekreační středisko pokračujeme do Čáslavska, kde doufáme v další občerstvení. Ouha, hospoda je zavřená a my pokračujeme k rybníku v Lukavci, kde jsme také již před třicetičtyřmi lety byli na táboře. Tábor je prázdný, stavíme stany a koupání v rybníku nás osvěží. Skupina žíznivých vyráží do hospody na pivko a my ostatní pod noční oblohou ještě chvilku posedíme než jdeme spát.
Pondělí 4.8 2008 - den třetí
Ráno vstáváme a někteří se osvěžují ranní koupelí v rybníku. V Lukavci spojujeme snídani s brzkým obědem a čekáme na příjezd Bublyho. Když už se chystáme odchodu, přichází silná průtrž mračen, která nás zahání zpět do hospody. Konečně vyrážíme na další cestu, směr vrchol Strážiště. Číslo pět statečně šlape a na kraji lesa se opět fotíme na společnou fotografii. Po ochutnání zázračné vody ze studánky na Stražiště scházíme s vrcholu a loučí se s námi Petr, kterého pracovní povinnosti volají domů. U krásného rybníka se koupeme a někteří nudisté pózují pro fotografy. Dozvídáme se, že v nedalekém Bratřicích je hospoda , údajně i s kuchyní kde vaří. Přicházíme do Bratřic, hospoda je zavřená, ale když nás vidí hospodský rychle se otvírá a Zdeněk oslavuje své narozeniny. Poprvé za vandr hrajeme, místní omladina nám půjčuje hudební nástroje, pivo teče proudem a my po dlouhé době slyšíme zase Petičův Michigan. Hospodský dělá skvělé kuřecí steaky a nabízí nám ubytování v hostinci. Odpadají starosti s noclehem a zábava pokračuje dlouho do noci.
Úterý 5.8 2008 - den čtvrtý
Ráno složitě vstáváme, budíme hostinského a po ranní kávě a snídani vyrážíme do Pacova. Po prohlídce náměstí obědváme v zahradní restauraci. Někteří si jdou prohlédnout muzeum básníka Antonína Sovy. Pytlák volá svému známému kastelánovi na hrad Kámen, který za námi přijíždí do Pacova a odváží naše batožiny na hrad. My, bez zátěže dorážíme na hrad, kde po prohlídce hradu s laskavým svolením kastelána Mildy se ubytováváme na parkánu a po zavření hradu nás čeká i hradní hostina, zpěv a pivo, dojde i na taneček. Nejlepší hlášku večera pronáší kastelán, když na naší nesmělou otázku, nemáme-li přivzít okna abychom nerušili podhradí, odpověděl blahosklonně :“ jen to nechte, ať jsi hřbeti v pohradí užijou“. Super večer, myslím, že se muzikanti opravdu překonali a již druhý večer po sobě podali nadlidský výkon.
Středa 6.8 2008 - den pátý
Po snídaní se loučíme s Mildou a jeho personálem a pochodujeme do Obrataně. Po cestě nacházíme mrtvou sovu, což silně dojalo pouze Dana. Podle GPS nejkratší cestou přes kukuřičné pole, což mnozí označili jako „Kubu“ jsme došli ž k muzeu bleskojistek a izolátorů, kde nás opustil Franta. Po prohlídce muzea nás překvapila návštěva z hradu s basou piv na žízeň, paráda. Po rozloučení jsme dorazili na oběd do Obrataně. Po obědě jsme si schrupli na nádraží a po příjezdu vláčku jsme popojeli do Sudkova dolu, kde jsme shlédli exteriér tvrze a Josafským údolím pokračovali v další cestě, hledajíce tábořiště. Bohužel nic a tak jsme vzali zavděk loukou u cesty. Vtom se objevil místní myslivec v jeepu a doporučil nás do soukromé restaurace poblíž. Tam jsme našli nejen prima chlapíka, který nás nejen napojil a nakrmil, ale i umožníl na loučce pod svým srubem přenocování.
Čtvrtek 7.8 2008 - den šestý
Ránou jsme dostali míchaná vajíčka, chvilku jsme poseděli se sympatickým majitelem a prohlédli si jeho hospodářství. Poté jsme vyrazili na vlak, který nás dovezl do Tábora . Martin s Benem se zastavili v Chýnově v muzeu sochaře Bílka. Tady jsme poobědvali a vlakem jsme se dopravili domu.

   Tradičně se uskutečnilo předstartovní soustředění, kam přišli hlavně ti, kteří již dlouho nejezdí Andy, Bob, Jarda, Kim a po deseti letech i navrátilec z USA Pete. Doladily se poslední podrobnosti ke srazu a sobotnímu táborovému ohni.




Sobota - den první.
Na Strašnické se sešla "strašnická sekce" a metrem jsme dojeli na Hlavní nádraží. Před pokladnami byl neuvěřitelný nával a tak šerif vyslal celou osadu do vlaku a sám zakoupil lístky, samozřejmě Pytlák s Hasanem dorazili pozdě, tedy když už jsme seděli ve vlaku. V příjemném interiéru jsme dojeli do Berouna, kde jsme přestoupili do vlaku směr Zdice. To už jsme nabrali malé zpoždění. Ve Zdicích jsme rychle přešli do přistaveného motoráčku směr Příbram, ale ouha, nějak se zpožďoval odjezd. Po chvíli nám obsluha vlaku sdělila, že čekáme na novou lokomotivu. Konečně jsme vystupovali v Příbrami. Horáček zamluvil salonek v místní restauraci, kde jsme poobědvali. Následovala prohlídka výstav v místní tvrzi, tj. fotografové se šli podívat na Drtikola a část navštívila expozici o III. odboji. Snaživou průvodkyni důchodového věku překvapila a trochu rozladila sekce z Jižního Města (Pytlák, Paganini), která během jejího výkladu spokojeně usnula v křesílkách. Po probuzení spáčů jsme se vydali na nákup a poté následoval výstup na Svatou Horu krytým schodištěm. Čína s Víťou ještě stihli návštěvu pamětní desky fotografa Drtikola. Po prohlídce Svaté Hory následovalo malé občerstvení a Horáček si ještě zkusil rodeo na houpacím koníkovi. A potom jsme konečně vyrazili na cestu za slunného počasí. S blížícím se večerem jsme našli místo k přenocování, každý si připravil místo na spaní, jenom Pytlák se stále snažil vnutit se někomu na místo, ale byl odehnán. Teprve u Paganiniho a Martina se chytil. Večer jsme zasedli k tradičnímu posezení a za svitu svíčky zkonzumovali přinesené kapalné dobroty. Pozdě večer se celá společnost rozešla a noční klid rušilo pouze silné chrápání.

Neděle - den druhý.
Ráno jsme poměrně rychle vstali až na Pytláka a vyrazili na další cestu. Záhy jsme byli nuceni náš pochod neplánovaně přerušit, neboť jsme ztratili Pytláka trpícího žaludeční nevolností. Když i on konečně dorazil navigován mobilními telefony, pokračovali jsme dál. Kolem poledního jsme dorazili do hospůdky v Oborách, kde jsme i přes doporučení Horáčka dali přednost plzeňské dvanáctce před jím vychvalovanou desítkou a za chvíli bylo po pivu. Nasledoval přesun do Něčína, kde Horáček zajistil oběd. Po nezbytné kávičce jsme vedeni Horáčkem vyrazili směrem k jeho latifundiím, kde nás již čekali další trampové a Bobina. Horáček nás chvilku tahal po okolí svých pozemků až jsme se konečně dočkali. Rychle jsme si postavili přístřešky,osprchovali se v polní sprše a připravili táborový oheň. Z Prahy dorazili Jarda, Dan, Andy, Jirka a Lišák, který se vyznamenal při přípravě grilovacích dobrot, které jsme splachovali výbornou plzeňskou dvanáctkou. Zazpívali a zahráli jsme si do pozdních nočních hodin. Po půlnoci nás opustili Lišák a Andy a odvezli s sebou prvního odpadlíka Petra, kterého jako každoročně pracovní povinnosti odveleli domů. Podnapilý Andy s námi ještě chvíli laškoval po mobilním telefonu ale jeho bláboly mu "baštil" jenom Dědek Dan. Kolem druhé hodiny jsme šli spát.

Pondělí - den třetí.
Po snídani a úklidu tábořiště zjistil Pytlák, že Hasan jeví po dvou dnech značné známky vyčerpání a tak se Jardou nechal odvézt do Prahy. My ostatní jsme poděkovali Bobině a vyrazili přes Vltavu do Hojšína a Kamýka. V Kamýku na nás již čekal Bubly a po obědě jsme vyrazili na zříceninu hradu Vrškamýka zvaného Hunec. Po jeho prohlídce jsme se vrátili k Vltavě, čekajíce na Pytláka, kterému v Praze opět ujel autobus. Konečně dorazil, bez Hasana a bohužel i bez ukulele, které "zapomněl" doma. Šerif opět zavelel k dalšímu pochodu, ale opět bez Pytláka, který se nechal zlákat místní hostinskou k návštěvě hospůdky. Po krátkém výstupu jsme nad Kamýkem usedli v místním penzionu ke malému občerstvení a po příchodu Pytláka jsme využili ke koupání místní bazén. Dan nám předvedl soví skok, bohužel zapomněl, že má na nose brýle. Naštěstí v čisté vodě byly brýle rychle vyloveny a my osvěženi jsme pokračovali v podvečeru dále. Cestou Franta s Víťou vyplašili údajně zmiji. V houstnoucím podvečeru jsme zabočili k farmě, poblíž ní jsme se uložili ke spánku. A opět nechybělo tradiční večerní posezení.

Úterý - den čtvrtý.
Ráno jsme se sbalili a provedli skupinovou fotografii. Cestou přes ranč jsme došli ke Sv. Janu a prohlédli si místní barokní kostelík. Putovali jsme dál rozpálenou krajinou až do Plešiště, kde byla pěkně opravená tvrz, bohužel nepřístupná. Dál jsme pokračovali do Bláhovy Lhoty, kde nás opustil Franta. My ostatní jsme dojeli autobusem do Vysokého Chlumce, kde jsme měli objednanou prohlídku pivovaru. Ve Vysokém Chlumci jsme hledali možnost občerstvení a byl tam pouze kiosek s nepříjemnou obsluhou a restaurací pod hradem by spíše slušel název "u snědeného krámu". S poloprázdnými žaludky jsme vyrazili na prohlídku pivovaru, kterou nás doprovázel sympatický sládek. Během prohlídky se s námi rozloučil Robert a odjel domů. Sládek nám po prohlídce a ochutnávce doporučil restauraci v Rovinách a to byl výborný tip. Obsluha příjemná, jídlo a pivo vynikající a tak jsme si pěkně zazpívali a zahráli, někteří i zatančili. Převážná část přespala na půdě u ochotného místního sedláka, někteří se ubytovali přímo v hostinci. Zábava se protáhla do pozdních nočních hodin.

Středa - den pátý.
Po snídani v restauraci "U Krobiána" jsme se přesunuli autobusem do Sedlčan, následovala prohlídka místního muzea a oběd. Dále jsme pokračovali pěšky do Červeného Hrádku, opět nepřístupný. Další zastávkou byla skautská základna, kde před třicetisedmi lety absolvoval šerif Lesní školu Junáka. Polní cesta nás přivedla do Kosové Hory, kde nám ochotná řádová sestra umožnila prohlídku kostela. A po kultuře zase do hospůdky na večeři. Průtrž a silný liják nás zahnal z terasy dovnitř. Následoval přesun na nádraží a kousek jsme popojeli vlakem do Vrchotových Janovic. Večer přestalo pršet a asi 1km od nádraží jsem se v lese ubytovali.

Čtvrtek - den šestý.
Ráno jsme nezvykle rychle zabalili a před prohlídkou zámku ve Vrchotových Janovicích jsme stihli snídani v místní hospůdce. První prohlídka jejímiž jsme byli jedinými účastníky trvala hodinu. Potom rychle na autobus a už jsme byli ve Voticích, kde nás čekal gurmánský oběd. Po obědě se Pytlák, Jirka a Bubly vydali do Prahy autobusem a my ostatní vyrazili na vlakové nádraží, odkud jsme dojeli do Prahy. Ve Strašnicích "U Švejka" jsem dali poslední pivo a to byl konec letošního XXXIV.VELKÉHO VANDRU.
Zůčastnili se.
© Šerif

 Den první. Sobota.  Na sraz dorazil rekordní počet sedmnácti účastníků.Vystupujeme v Plešnici, kde i obědváme. Po celý čas oběda hustě prší. Po dešti vyrážíme na zříceninu hradu Buben. Po dalším pochodu nás v Doubravě čekají poslední opozdilci Franta a Zdeněk.Nad Doubravou stavíme v lese tábor a zakončujeme večer příjemným posezením.
Den druhý. Neděle.  Ráno vyrážíme cestou necestou podle GPS do Nýřan, kde obědváme. Vlakem se přesouváme do Chotěšova, kde si prohlížíme klášter se sympatickou průvodkyní.Opouští nás první odpadlík,Petr. V klášteře, který sloužil v minulém století i jako kasárna prožil i svá vojenská léta Karel Kryl. Podle Rabduzy přicházíme do Stodu, malé občerstvení a zase hledáme ubytování. Teprve pozdě večer nacházíme místo v lomu u Hradce, obsluha místního stánku zajišťuje občerstvení a večerní zábava s hudební produkcí pokračuje dlouho do noci.
Den třetí. Pondělí.  Po příjemné ranní koupeli v lomu a snídaní odcházíme do Hradce odkud se vlakem přesouváme do Holýšova. Odtud jdeme do Všekar na prohlídku zříceniny barokního kostela a dále pokračujeme do Čečovic, kde si prohlížíme gotický skvost, kostel sv.Mikuláše. Odpoledne jdeme na koupaliště u Bukovníka, kde u místního klubu Corida stavíme stany, někteří se ubytovávají na pódiu. Posezení se odbývá před klubem, který nám až příliš připomíná gayklub "Modrá lastura".
Den čtvrtý.  Úterý.  Ochotný majitel klubu nám ráno přijíždí udělat snídani a my vyrážím dále přes Bukovník do Puclice, kde si prohlížíme místní tvrz. Ve Staňkově obědváme a opouští nás Ben. Ze Staňkova jdeme na zříceninu hradu Lacembok, za ní na místě dalekého výhledu opět budujeme tábořiště. Večerní posezení se opět velmi vydařilo.
Den pátý. Středa.  Ráno jdeme na snídani do Krchleb a odtud přes Hlohovou a Osvračím se do stáváme do Blížejova, kde obědváme. Odcházejí Dan a Franta. Na koupališti u místní restaurace stavíme poslední tábor a večerní hudební produkce našich muzikantů zakončuje večer.
Den šestý.  Čtvrtek.  Ráno rychle balíme a složitým vlakovým spojením se dostáváme do Horšovského Týna, kde v místní cukrárně snídáme. Po prohlídce hradu a města obědváme a s malými problémy chytáme vlak do Domažlic, kde přestupujeme na rychlík do Prahy.

  Další, velmi vydařený vandr. Vysoká účast, nejvíce dospělých v celé historii našich vandrů. Akcí, zážitků a fotek spousta, takže je to po dnech.


Den první.  Tradičně jedeme vlakem z Vršovic, přes České Budějovice do Hořic na Šumavě. Tady bylo zajímavé Muzeum Pašijových her pro které bylo kdysi vystavěno divadlo a i sbírka starých radiopřijímačů. Pokračujeme dál do Světlíku. Zde zaujala, hlavně Martina, výčepní Evička.
Den druhý.  Pokračujeme do Pasovar. Zřícenina středoveké tvrze. Prohlídku i zajímavý výklad provedl sám majitel. Dále Slavkov, prohlížíme věž s hodinami a jdeme do Větřní. Počasí se zhoršilo, dost prší, tak nocujeme v romské ubytovně pro dělníky místní papírny. Ale večer se vydařil. Dorazili opozdilci - Dan (od teďka Dědek) a Zdeněk.
Den třetí.  Podél Vltavy jdeme do Českého Krumlova. Spěcháme na exkurzi do pivovaru Eggenberg. Výborná je i pivovarská restaurace. Prohlížíme v rychlosti zámek a urychlujeme přesun vlakem do Kájova. Přidává se k nám Čína a prohlížíme klášter, nyní ve vlastnictví řádu bavorských sester.
Den čtvrtý.  Odpadají první členové, my pokračujeme do Červeného Dvora, nyní psychiatrické protialkoholní léčebny. Na oběd jdeme do Chvalšin, kde je zajímavé muzeum. Večer s táborákem strávíme na farmě Borová u bezvadných lidí.
Den pátý.  Usilovný pochod na Kuglvait, zbytky hradu a nedostavěný klášter. Večer a přenocování strávíme ve vesničce Brloh na koupališti.
Den šestý.  Brzké ranní vstávání a přesun přes České Budějovice do Hosína. Posledním silným zážitkem je let andulou do Bystřice u Benešova. Stálo to za to!

  Putovali jsme přes Dolní Loučky, navštívili jsme klášter Porta Coeli, Tišnov, zříceninu hradu Trmačov, pivovar v Černé Hoře, Lomnici, Doubravník a hrad Pernštejn. Počasí a krajina byly nádherné, účast čtrnácti dospělých a šesti juniorů patří k rekordům.

  Trasa vedla z Jihlavy do Přímělkova a dále přes Rokštejn - zřícenina hradu,Brtnici - zámek, Stonařov, Třešť, Roštejn -lovecký zámeček,Batelov a končili jsme ve čtvrtek (Horní Cerekev). Počasí bylo nádherné,vandr v tropickém podnebí jsme již dlouho nezažili. Naštěstí nádherná krajina je vyšperkována řadou pěkných hospod a tak se to vedro dalo vydržet. A koupání jsme také užili dost.
Podrobný popis celého vandru

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Dan, Franta, Horáček, Jarda, Mirek, Ostříž, Paganini, Pytlák, Robert, Saša, Smíšek, Tygr, Zdeněk, nováčkové - Petr a Zdeněk, děti Daniel a Philip a pes Hasan

  Trasa vandru vedla přes Klatovy, Luby, Týnec, Kouskovu Lhotu, Běšiny, Čachrov, Velhartice, Ujčín, Kolinec do Sušice. I přes náročné klimatické podmínky byla slušná účast, nálada výborná, příroda,památky a pivo skvělé! Jako hosté se zúčastnili Sovy, Dan a "agent NA" Lišák,jejich účast byla přínosem! Podrobný popis celého vandru

Trampu se zúčastnili: Ben, Bubly, Čína, Franta, Horáček, Ostříž, Paganini, Pytlák, Robert, - Smíšek, Víťa, Dan - j.h., Lišák j.h. a děti Vlček, Jan, Daniel, Michael, Philip, Tomáš a Jirka P. s Hasanem.

  Trasa vedla přes Klášter, Zelenou Horu, Nepomuk, Potštejn, Žinkovy, Neurazy, Lovčice, Plánici, Nicov, Ustáleč, Čejkovy, Zbynice, Hrádek u Sušice, Svatobor a skončili jsme v Sušici. Spousta památek, krásná příroda a krajina a další nezapomenutelné zážitky. Podrobný popis akce od našeho kronikáře

Účast: Bubly, Čína, Horáček, Ostříž, Paganini, Robert, Víťa, Tom, Jan, Philip a Daniel.

  Trasa : Sázava - Talmberk - Rataje - Český Štemberk - Kácov - Zruč - Stvořidla - Světlá - Ronov - Havlíčkův Brod - Přibyslav - Žďár - Humpolec - Býkovka



  Jubilejní XXV.Vandr začínáme již tradičně předstartovním soustředěním na "Bobří hrázi" v pátek večer.
Den první - sobota.
Sraz máme na nádraží ve Strašnicích, přestupujeme v Čerčanech a konečná výstupní stanice je Sázava. Tady nás doplňuje nováček Paganini a společně si prohlížime bývalý benediktinský klášter. Obědváme ve vesnici Mrchojedy, další zastávkou je zřícenina hradu Talmberk. po tom si prohlížíme románský kostel v Úžicích a lesními cestami putujeme do Ratají, kde po občerstvení v místní restauraci přespáváme na zahradě u Paganiniho chalupy.
Den druhý - neděle
Ráno nás rozveselilo vyprávění Boba, který si ustlal v blízkosti světelného senzoru a při každém pohybu ve spacáku byl osvícen, což označil za "koncentrák". Po prohlídce zámku v Ratajích a hradu Pirknštejna jsme posnídali a popojeli vlakem do Českého Šternberka. Po koupání v Sázavě a prohlídce hradu nás opustil Jarda a naše řady doplnil Saša. Po prohlídce předsunutého opevnění hradu Český Šternberk jsme se ubytovali v lese a naše večerní posezení u svíčky rozehnali až dva "větrníci", Horáček a Bob (ještě dnes jsou na tom místě "očouzené" smrky).
Den třetí - pondělí
Ráno po snídani s vlastních zdrojů jsme s malou přestávkou došli do Kácova, kde jsme obědvali.To už nás opět doplnil Jarda, který se vrátil z Prahy. Odvážně jsme přebrodili Sázavu, jenom měkkota Čína ji radši přešel po mostě. Vlakem popojíždíme do Zruče nad Sázavou, posedíme v hospůdce a nocujeme v kempu.
Den čtvrtý - úterý
Ráno po snídani jdeme na vlak a jedeme do zastávky Chřenovice. Dalším naším cílem je prohlídka románského kostela sv.Václava ve Chřenovicích, odtud putujeme na zříceninu Chřenovického hradu. Po jeho prohlídce se koupeme v Sázavě a po malém odpočinku za velkého vedra jdeme rozpálenými polními cestami uprostřed kukuřičných polí - prostě "Kuba" podle Boba. Naštěstí nacházíme příjemnou zahradní restauraci v Ledči nad Sázavou, kde po malém občerstvení jdeme na nádraží a přejíždíme na Stvořidla, místo, kde jsme před pětadvaceti lety začínali putování. Přespáváme na veřejném tábořišti a večer posedíme v příjemné hospůdce v kempu, kde zpíváme a hrajeme. Pytlák šokuje svojí "cestovatelskou" cyklisty, kteří s námi večer sedí v družné zábavě.
Den pátý - středa
Ráno ještě provádíme nezbytné fotografické dokumenty a pěšky se přesouváme podle Sázavy do Světlé nad Sázavou, tady nás opouštějí Čína, Horáček a Tomáš. Z Prahy přijíždějí Dan a Andy, přesouváme se do Perknova, kde Bob šokuje Andyho zpěvem písně "Purpura", zábava vázne, prostě každý den není posvícení a večer přespáváme v lese kousek od Perknova.
Den šestý - čtvrtek
Ráno se přesouváme do Havlíčkova Brodu, prohlížíme si místní kostela vystupujeme na jeho věž.Po obědě odjíždějí do Prahy Ben, Tygr, Mirek, Vlček a Martin. Ostatní popojíždějí vlakem do Pohledu a odtud podle řeky jdeme do Přibyslavi. Tady večeříme a po večeři odjíždějí Dan, Andy, Bob, Franta a Chosé autem do Prahy. Začíná hustě pršet a aktivní Saša nachází v Přibyslavi ubytovnu, kde se dlouho do noci bavíme........
Den sedmý - pátek
Ráno odjíždějí Jarda a Saša a poslední pětice vyráží na zříceninu hradu Ronov. Po prohlídce zříceniny jdeme na vlak, popojíždíme do Plačkova a odtud putujeme s malou zastávkou ve Vilémově až na zříceninu hradu Orlík u Humpolce, kde přenocujeme.
Den osmý - sobota
Po ranní prohlídce zříceniny jdeme do Humpolce na snídani a odtud i přes Pytlákův odpor jdeme pěšky až na Býkovku. Odpoledne dorážejí postupně na Býkovku z Prahy zbylí trampové a kamarádi z naší osady. Večer máme dlouho do noci výroční oheň k 25.výročí založení naší osady.
Den devátý - neděle
Ráno snídáme, koupeme se v Želivce, uklízíme tábořiště a kolem poledního se vracíme domů.

  Trasa : Žebrák a Točník - Týřov - Krakovec - Krašov - Plasy - Rabštejn nad Střelou

  16.8. sobota
Sraz máme na Strašnické, jedeme ze Smíchovského nádraží, poprvé se objevuje nováček Saša a Pytlák přichází v doprovodu labradora Hasana. Vystupujeme v Praskolesích, sháníme Žabáka, který nedorazil. po malých problémech s navigací jdeme do Žebráku, kde obědváme. Další naší zastávkou je zřícenina hradu Žebrák, po jeho prohlídce se občerstvujeme v hospodě a stoupáme na další zříceninu, hrad Točník. Na Točníku se zúčastňujeme vystoupení potulných komediantů, zvláště Saša a Mirek. Po odchodu z hradu se nám ztrácí pětice trampů, ale večer v Březové se opět sejdeme. Spíme za nádherné noci pod širákem.
17.8. neděle
Ráno vyrážíme směr Velíz, prohlížíme kostel a další naší zastávkou jsou Broumy a tady nás už v hospodě čeká opozdilec Žabák. Další naší zastávkou je zřícenina hradu Týřov, odtud pokračujeme do Skryjí, kde na místním tábořišti stavíme tábor. Večer zakončujeme zpěvem a posezením v místní hospodě na tábořišti.
18.8. pondělí
Vstáváme za drobného deště, snídáme v místním kiosku. Přes Slabce jdeme na zříceninu hradu Krakovce, tam přijíždí Zuzka a odváží nás postupně do Rakovníka, prší. Večer opět veselo v restauraci, spíme v turistické ubytovně a večer nás opouští nováček Saša.
19.8. úterý
Ráno snídáme na autobusovém nádraží a odjíždíme autobusem do Kožlan. Prohlížíme si Kožlany, odpoledna nás ve Všehrdech opouští Jarda a přijíždí Franta. Další naší zastávkou je zřícenina hradu Krašov. Nocujeme za vesnicí Bohy.
20.8. středa
Ráno snídáme v Kozojedech a odtud po lesních cestách dorážíme do Plas. Prohlížíme si klášter, večer odjíždějí do Prahy Žabák, Horáček, Ben, Tygr, Mirek a Franta. Večeříme v příjemné vinárně a nocujeme na fotbalovém hřišti.
21.8. čtvrtek
Ráno vstáváme, jdeme na vlakové nádraží a jedeme vlakem do Mladotic. Další naší zastávkou je Strážiště. Kousek za Strážištěm u hájovny po konfliktu Hasana a místního Brok je Pytlák sražen do louže. Paní hajná však Pytlákovo oblečení uvede do slušného stavu a po této neplánované zastávce jdeme dále. Táboříme v lese.
22.8. pátek
Ráno jsme si trochu přispali, po snídani jdeme do Rabštejna nad Střelou, tady obědváme a čekáme na příchod Víťi, Mirky a Ivy. Po prohlídce města večeříme ve vinárně "U MNICHA", další naší zastávkou je ranč "Havraní stopa", tady přenocujeme.
23.8. sobota
Ráno nás po snídani opouští Iva, my jdeme do MANĚTÍNA, kde nás opouští Robert a my ostatní po prohlídce města jedeme do Plzně. Tady zjišťujeme, že vlak jede až ráno a tak voláme Sašovi, který nás obětavě odváží mikrobusem do Prahy.

  Trasa : Stříbrná Lhota - Kytín - Dobříš - Příbram - Pičín - Rožmitál - Třemšín - Lnáře - Tchořovice

  Den první - sobota
Sraz máme u Rezedy a tramvají jedeme na nábřeží, kde se naloďujeme na parník Odra. Pytlák přivádí nového člena, svého psa Hasana. Posádka lodi je velmi příjemná a tak nakonec posedáváme v lodní restauraci a popíjíme plzeňské a skotskou. V Měchenicích vystupujeme s veselou náladou, stoupání do kopce je náročné. Počasí je velmi teplé a po projití Trnové jdeme na Klínec na oběd. V hospodě usíná Pytlák, po jeho probuzení jdeme do Černolic, prohlížíme si Černolické skály. Čeká nás dlouhá cesta po hřebenech na Skalku, tady si prohlížíme barokní areál a Pytlák s Kimem si dávají delší odpočinek, odmítajíce pokračovat. My ostatní jdeme do Sříbrné Lhoty, kde v hospodě čekáme na opozdilce, Jarda nese Pytlákovi jeho batožinu. Ben s Žabákem se ještě vrací pro oba ztracence, ale jsou odbyti a tak čekáme až do setmění. Po varování místního hostinského jdeme spát k šerifovi na zahradu, cestou se nečekaně objevuje Pytlák a Bubly se vrací do Prahy.
  Den druhý - neděle
Ráno do snídani hledáme Kima, ale marně, definitivně se ztratil. Po polních a lesních cestách přes Kytín docházíme do Voznice, kde obědváme a koupáme se v místním rybníku. Večer dorážíme do Dobříše, zámek je už uzavřen a tak po večeři nás opouští Jarda, my ostatní s vidinou blížícího se deště, nalézáme ubytování v místní ubytovně na zimním stadionu. Večer zpíváme za hudebního doprovodu Boba a Peteho.
  Den třetí - pondělí
Ráno opouštíme ubytovnu, snídáme v místní samoobsluze i Hasan dostává konečně psí konzervu. Z Dobříše vyrážíme pěšky přes Bukovou do Pičína, kde obědváme a prohlížíme si místní tvrz. Po obědě odjíždějí Horáček a Žabák domů. Jdeme dál do lesa a hledáme místo k ubytování. V chaloupce na kuří nožce (posedu) se ubytovávají Franta, Zdeněk a Adam, my ostatní si stavíme přístřešky a stany k okolí. Petič zjišťuje, že stan, který mu prodal Horáček nemá kolíky a tyčky. Začíná lehce poprchávat a nebohý Petič proklíná Horáčka a staví podivný hybrid. Usínáme za silného deště.
  Den čtvrtý - úterý
Již brzy ráno nás probouzí nadávání promoklého Peteho. Přestává pršet, popocházíme na paseku, kde sušíme stany a přístřešky. Po usušení jdeme do Příbrami na oběd, po obědě následuje výstup na Svatou Horu a po její prohlídce doplňujeme zásoby ve městě a jdeme na autobusové nádraží. Cestou se nám ztrácí Pete, který se vydal naprosto špatným směrem a tak mu ujíždí autobus. Vystupujeme ve Vranovicích a táboříme v lese za Vranovicemi.
  Den pátý - středa
Vstáváme opět za deště a ten nás doprovází celou cestu až do Rožmitálu. Tady po obědě odjíždějí Bob, Franta, Ondra a Adam a přijíždějí posily, Čína, Bubly a Žabák. Prohlížíme si Rožmitál, hrad je uzavřen a tak společně jdeme do Starého Rožmitálu a po lesni cestě jdeme až k mohyle J.J.Ryby a za ní stavíme tábor.
  Den šestý - čtvrtek
Vstáváme, snídáme, sláva neprší. Vystupujeme na Třemšín prohlížíme rozhlednu. Jdeme do Hvožďan, koupeme se a prohlížíme bývalou tvrz a po obědě jedeme autobusem do Újezdce, opět prší. Jdeme přes Kocelovice a nad vesnicí Lnáře stavíme tábor, večer jdeme do hospody a konečně si zazpíváme.
  Den sedmý - pátek
Ráno jdeme do Lnářů, prohlížíme si obě tvrze, pouze exteriér, část jede do Blatné autobusem a ostatní si ještě prohlížejí klášter a za deště přicházíme do Blatné. Autem přijíždějí Martina a Iva, prohlížíme si zámek. Po večeři odjíždějí Bubly, Čína, Smíšek a Zdeněk domů a zbylé odváží Martina autem do hospody ve Lnářích, kde si pochutnáváme na kaprovi, hrajeme, zpíváme a přespáváme v místním hostinci.
  Den osmý - sobota
Vstáváme, snídáme a za nevlídného počasí odjíždíme do Prahy.

  Trasa : Medvědí stezka - Schwarzenberský kanál - Vítkův Kámen - Vyšší Brod - Dolní Dvořiště- Nové Hrady - Cukenštejn - Žumberk

  Sobota
Scházíme se na nádraží ve Strašnicích, část jede z Hl.nádraží. Pytlák přivádí kamaráda Jardu, jedeme do Českých Budějovic, tady přestupujeme na lokálku. Petič vyráží do města nakoupit a k našemu zděšení mu ujíždí vlak. V lokálce diskutujeme nad osudem nebohého Peteho, zbyl nám jenom jeho batoh. Vystupujeme v Ovesné a vzápětí vystupuje z taxíku ztracený Petič. Společně stoupáme po Medvědí stezce, kocháme se skalními útvary. U osady Jelení si dáváme pivko, další naší zastávkou je plavební tunel Schwarzenberského plavebního kanálu. Táboříme u potůčku s křišťálově ledovou vodou.
Neděle
Ráno vstáváme, po snídani vyrážíme na cestu podle plavebního kanálu. K našemu překvapení jsou lesní cesty pokryty kvalitním asfaltovým kobercem, asi proto aby naši bdělí pohraničníci mohli rychle pronásledovat agenty a narušitele, pro některé z nás to znamená solidní puchýře. Potkáváme sympatického policistu, který nás upozorňuje na nebezpečí, strážce parku. Večer nás opouštějí Jarda a Pete a my ostatní pamětlivi rad policisty se schováváme ležení hluboko v lese.
Pondělí
Ráno se po snídani dělíme na dvě skupiny, skupina A ve složení Ben, Tygr, Ostříž a Žabák vyráží na horskou túru na Vítkův Kámen a na skupinu B ve složení Pytlák, Robert a Kim, která jde po silnici do Frymburku. Na Vítkově Kameni si prohlížíme dlouhodobě nepřístupnou zříceninu a místní kostel Sv.Tomáše, který k našemu překvapení opravují dobrovolníci z Rakouska. Navštěvujeme podivuhodného staříka, který vyrábí pohřební prkna. Dále sestupujeme k přívozu, kterým se plavíme do Frymburka, kde nacházíme skupinu B debužírující v hospodě. Společně jedeme autobusem do Vyššího Brodu, tady za námi přijíždí Tygrův kamarád Mirek a společně nocujeme nad Vyšším Brodem.
Úterý
Ráno vstáváme, navštěvujeme Lišáka s rodinou, který zde tráví dovolenou. Pytlák využívá Lišákovy koupelny aby se konečně vykoupal, my ostatní si prohlížíme cisterciácký klášter zase již osídlený mnichy, kteří nám dělají průvodce. Vlakem se přesouváme do Dolního Dvořiště, kde na nás již čekají Smíšek a Zdeněk. Pytlák vyjednává prohlídku gotického skvostu, kostela v Dolním Dvořišti. Dále postupujeme do Tiché, občerstvujeme se v restauraci a prohlížíme si zříceninu místní tvrze. Kousek za vesnicí spíme u rybníka.
Středa
Ráno vstáváme za deště, odbojníci vedeni Pytlákem nechtějí pokračovat v další cestě, ale šerif je nemilosrdný. Pokračujeme pěšky do Pohorské Vsi, kde na nás v místní hospodě čeká německá pobočka, družina Mamutů ve složení Čína, Bubly a Víťa - návrat po patnácti letech na vandr. Autobusem přejíždíme do Benešova Nad Černou, kde večeříme a hledáme místo k táboření. < Čtvrtek Ráno se opět dělíme na dvě skupiny, Pytlák, Kim a Mirek jedou do Horní Stropnice autobusem a my ostatní vyrážíme na túru přes Cikánský vrch, Hojnou Vodu a Dobrou Vodu, kde si prohlížíme poutní kostel a ochutnáváme zázračný pramen. Na koupališti v Horní Stropnici se potkáváme s Pytlákem a jeho skupinou a společně jdeme přes Cuknštejn, je nepřístupný, do Nových Hradů, kde se při prohlídce města potkáváme s Frantou. Společně nacházíme místo za městem.
Pátek
Ráno po snídani vyrážíme na další cestu, v poledne nás opouštějí Žabák a Mirek, kteří se vrací do Prahy. Odpoledne přicházejí za námi do vesnice Žár Iva, Jitka, Martina a Mirka a společně jdeme k rybníku Kartáčník, kde se koupeme a stavíme tábor. Večer děláme táborový oheň.
Sobota
Ráno po snídani vyrážíme navštívit opevněnou vesnici s tvrzí Žumberk. Prohlídka tvrze nám zabere poměrně dost času a tak zde i obědváme. Další naší zastávkou jsou Trhové Sviny , kde posedíme až do večera v místní restauraci a už za tmy stavíme tábor.
Neděle
Ráno po snídaní jdeme na vlak do Borovan a odtud se vracíme do Prahy.

  Trasa : Vimperk - Smrčná - Čkyně - Prachatice - Husinec - Helfenburk - Kestřany - Ražice

  Vyjíždíme v sobotu ráno z nádraží Praha - Smíchov v sestavě Kim, Ostříž, Pytlák, Robert a Smíšek. Neplánovaně vystupujeme ve Strakonicích, díky zpoždění vlaku si prohlížíme město, obědváme "U PAPEŽE" a pozdě odpoledne přijíždíme do Vimperka, prohlížíme si předsunuté opevnění hradu ve Vimperku Haselburk a táboříme v lese nad Vimperkem.
Ráno si prohlížíme tvrz ve Smrčné, obědváme v Bohumilicích, přes Čkyni jdeme do vesnice Zálezly, opět máme možnost si prohlédnout bývalou tvrz. Přes Vlachovo Březí, zastávka v hospodě a prohlídka křížové cesty. Večer spíme na místě dalekého výhledu k velké radosti Pytláka.
Další den navštěvujeme kostel v Lažišti, zříceninu tvrze v Drslavicích. Odpoledne nás v Kratušíně opouští Robert a přijíždí Ben, přespáváme pod širákem na louce. Další den přicházíme do Prachatic, obědváme a přijíždí Bob, Žabák a Zděněk, opouští nás Smíšek. Odpoledne jdeme do Vitějovic, Ben s Ostřížem vyrážejí na zříceninu hradu Osule, ostatní na ně čekají v hospodě.
Další naší zastávkou jsou Hracholusky, v noci nás zastihuje déšť.Ráno balíme vlhké věci, jdeme do Husince, sušíme nad Husincem, navštěvujeme tvrz v Budkově a večer se scházíme s dalším opozdilcem Frantou a navrátilcem Robertem v Dubu.
Spíme v remízku a ráno vyrážíme na hrad Helfenburk. po prohlídce zříceniny jdeme do Bavorova a odtud jedeme vlakem do Ražic, hledáme místo k táboření. v pátek večer přijíždí Martina, Ilona, Iva a Horáček - večer děláme táborový oheň.
Ráno se vrací domů Bob, Zdeněk a Žabák, ostatní navštěvují bojiště u Sudoměře, další navštívené místo jsou Kestřany, prohlížíme si obě tvrze a zámek a táboříme před Pískem.
V neděli jdeme do Písku a odtud dopoledne odjíždíme do Prahy.

  Trasa : Stříbro - Kladruby - Trpisty - Gutštejn - Krasíkov - Konstantinovy Lázně - Bezdružice - Mrázov - Mariánské lázně - Radyně - Kozel

  Vyrážíme v úterý odpoledne, vlak má hodinové zpoždění a tak vystupujeme ve Stříbře v půl deváté večer. Nocujeme v lese asi dva km za železniční stanicí.
Ráno vyrážíme směr Kladruby, cestou nacházíme zbořený mlýn, kde potkáváme trampa Myšáka. Další naší zastávkou je stará štola, kterou prozkoumá šerif. Potom již následuje Kladrubský klášter a jeho prohlídka. Po prohlídce jedeme autobusem do Stříbra, následuje oběd a prohlídka města. Pokračujeme autobusem do Trpist, kde se na prohlídce zámku poněkud zdrží Pytlák. Pytlák nás dohání a jdeme údolím potoka Hadovka. Tady večer stavíme ležení nedaleko Gutštejna.
Ráno kolem našeho tábořiště projíždí v džípu Benův kamarád Rumcajs. Po snídani následuje prohlídka zříceniny hradu Gutštejn, odtud jdeme do Kokašic, tady obědváme. Následuje návštěva další zříceniny, Krasíkova neboli Švamberka. Pěšky jdeme do Konstantinových Lázní, marně čekáme na Frantu. Táboříme a druhý den Kim objevuje Frantu.
Společně jdeme do Bezdružic, kde nás opouštějí Horáček, Harmonika, Petr a Žabák. Kousek za Bezdružicemi se koupáme, jsme přepadeni pěkným lijavcem, který nás doprovází až do Teplé, kde se v bufetu zahříváme grogem. Následuje prohlídka kláštera, nachází nás další opozdilec Smíšek, vlakem popojíždíme do Mrázova, kde v lese nocujeme.
Ráno jedeme vlakem do Mariánských Lázní odkud jedou kromě Ostříže, Pytláka a |Smíška všichni domů. Poslední trojice se vlakem vydává do Starého Plzence, pěšky pokračuje na hrad Radyni, obědváme ve Šťáhlavech, prohlížíme si zámek Kozel a kousek za Šťáhlavicemi se zúčastňujeme trampského potlachu. Ráno jdeme na vlak a odjíždíme do Prahy.

  Trasa : Čimelice - Varvažov - Zvíkov - Vúsí - Milevsko - Sepekov - Opařany - Stádlec . Želeč - Roudný - Soběslav

  Vyrážíme v úterý odpoledne ze smíchovského nádraží, vystupujeme v půl osmé v Čimelicích, k našemu překvapení jsou i zde nově otevřené restaurace, dáváme pivko a navečer jdeme po modré do Vrábska, kde u rybníka nocujeme. Večer posezení u svíček.
Ráno jdeme do Varvažova, odtud po modré přes Varvažovské Paseky, kde navštěvujeme místního sedláka, který má spoustu zajímavých zemědělských strojů, což přivádí do extáze hlavně Pytláka. Po další cestě dorážíme do Zvíkovského Podhradí a následuje prohlídka Zvíkova. Po mostě přecházíme Vltavu a jdeme do Vúsí, kde přenocujeme.
Ve čtvrtek navštěvujeme Milevsko, prohlížíme si klášter a obědváme. Horáček neopomene navštívit zimní stadion. Koupeme se na koupališti a nocujeme kousek za Sepekovem. Další den jdeme do Opařan, tady nás opouští Horáček, Harmonika a Smíšek. Ostatní pokračují přes Stádlec, prohlížíme starý řetězový most a v Malšicích odjíždějí domů Franta a Kim. Stavíme ležení za Malšicemi, doplněni o posilu z Prahy Roberta.
Další den putujeme do Želče, zastavujeme se ve Skalici v hospodě a spíme před Roudným.
Další den jdeme do Soběslavi a po prohlídce města se vracíme domů.

  Trasa :

 

  Trasa : Hrochův Hrádek - Březnice - Křikava - Paštiky - Blatná - Řepice - Strakonice - Střela - Volyně - Helfenburk

  Vyjíždíme v úterý odpoledne ze Smíchova, cílovou stanicí je Dobrá Voda u Březnice. Prohlížíme si zříceninu Hrochova Hrádku a táboříme pod vrchem Strážiště.
Ráno jdeme pěšky do Březnice, následuje prohlídka zámku a oběd, potkáváme kamarádku Danu s oddílem a jedeme s nimi tábořit do Hudčic. Večer u rybníka dalekohledem pozorujeme zatmění měsíce. Ve čtvrtek vyrážíme na prohlídku tvrze ve vesnici Koupě, navštěvujeme zříceninu hradu Křikava a kolem kostela v Paštikách docházíme do Blatné. Po prohlídce zámku jedeme vlakem do Sedlic a kousek za nimi se po večeři stavíme ležení.
V pátek ráno nás opouští Bob a my ostatní jedeme vlakem do Strakonic, prohlížíme si Strakonický hrad a město, vlakem popojíždíme do Radošovic a táboříme za předními Zborovicemi. V sobotu ráno nás brzy opouští Ben a během dopoledne se vracejí domů Řízek,Viktor, Smíšek a Žabák. Zbylí pokračují přes Volyni, kde obědváme. Dále pokračujeme přes Čeprovice až na zříceninu hradu Helfenburk, po jehož prohlídce spíme pod hradem, který obsadili Brontosauři.
Ráno balíme a jdeme do Bavorova na vlak a vracíme se do Prahy.

  Trasa : České BUdějovice - Kleť - Zlatá Koruna - Vyšné - Český Krumlov - Rožmberk - Vyšší Brod

  Sraz máme ve Strašnicích na zastávce, vlakem jedeme do Českých Budějovic, obědváme u Železné Panny. Odpoledne jedeme vlakem do Holubova, na nádraží necháváme batohy a jdeme k lanovce, kterou vyjíždíme na Kleť. Dolů jedou lanovkou jenom někteří, ostatní sbíhají. Z Kletě se vracíme do Holubova, vyzvedáváme batohy a jdeme na Dívčí Kámen , kde táboříme.
Ráno prohlížíme zříceninu, snídáme a jdeme do Zlaté Koruny, tady nás doplňuje Žabák. Prohlížíme si klášter, potom jedeme vlakem do Vyšného a za ním v lese táboříme.
Ráno po snídani nás opouští Zbyněk a my ostatní jdeme do Českého Krumlova. Po jeho prohlídce jdeme do Velkého Spolí na tábořiště, večer v hospodě Bob neúspěšně kandiduje na šerifa.
Ráno balíme za deště, opouštějí nás Bob, Smíšek a Zdeněk a zbytek osady po obědě jedeme autobusem do Rožmberka, prohlížíme si zámek a večer táboříme nad Rožmberkem, krásná becherová přeháňka.
Vstáváme poměrně pozdě, jdeme do Vyššího Brodu, prohlížíme si klášter o odpoledne jedeme vlakem domů.

  Trasa : Jindřichův Hradec - Pelhřimov - Želiv - Býkovka - Strojetice - Keblov - Trhový Štěpánov

  Dopoledne přijíždíme do Jindřichova Hradce, prohlížíme město. úzkokolejkou jedeme do Benešova nad Lipou a odtud pěšky přes Staré Hutě, Těmice a Drahoňov za nímž táboříme. Ráno pokračujeme přes Markvarec, Proseč, Vlasenici až do Pelhřimova, kde na nás na náměstí čeká Žabák. Po pozdním obědu spojeném s večeří jdeme po zelené a táboříme.
Ráno pokračujeme až do Želiva, obědváme na Kocandě, po silnici jdeme přes Vitice a Lhotice na Býkovku. Večer máme táborový oheň.
Další den jdeme na snídani do Senožat, pokračujeme do Křelovic, tady nás opouští Ben, jede domů. Ostatní pokračují do Čechtic, tady večeříme a pokračujeme přes Strojetice do tábora v Keblově.
Další den po snídani jdeme do Trhového Štěpánova, tady nás opouští Smíšek, Horáček a Žabák a my zbylí táboříme v lomu nad Trhovým Štěpánovem, večer máme táborový oheň. Poslední den se vracíme do Trhového Štěpánova a v poledne jedeme vlakem do Prahy.

  Trasa : Záhoří - Písek - Putim - Sudoměř - Protivín - Vysoký Kamýk - Neznašov - Týn nad Vltavou - Bechyně

  Dopoledne vystupujeme z vlaku v Záhoří u Písku, pěšky jdeme do Písku, kde obědváme. Po červené jdeme do Putimi, za níž nocujeme.
Ráno po snídani po zelené dojdeme do Sudoměře, koupáme se a prohlížíme památník bitvy u Sudoměře, vlakem jedeme do Protivína a tady spíme v kempu.
Ráno jdeme po žluté na rozhlednu Vysoký Kamýk, pokračujeme po silnici do Neznašova. Kousek za ním táboříme, večer vyrážíme na pivo.
Ráno jedeme autobusem do Týna nad Vltavou, prší, obědváme v Týně. Pokračujeme po zelené, stavíme přístřešky na tábořišti, večer jdeme na pivo do hotelu Koloděje, Horáček a Pytlák se zde seznamují s "čuprholkami".
Pozdě v noci se vracíme na tábořiště. Ráno po červené podle řeky dojdeme až do Bechyně, Ben jede domů, ostatní obědvají a odpoledne jedeme vlakem domů, kromě Peteho,Řízka a Viktora, kteří ještě pokračují.

  Trasa : Soběslav - Kardašova Řečice - Červená Lhota - Deštná - Bohdalín - Kamenice nad Lipou - Černovice

 Vyjíždíme v sobotu ráno, vystupujeme v Roudné, poprvé s námi jede Rozhlásek. Podél Lužnice dorážíme do Soběslavi, odtud jedeme vlakem do Kardašovy Řečice, začíná pršet a tak v místní hospodě hrajeme a zpíváme jako o život, družba s místními je velice úspěšná. Pozdě v noci se ubytováváme na radu místních na fotbalovém hřišti.
Po brzké snídani jdeme do Červené Lhoty, tady potkáváme Šolima se kterým se vrací Ben domů. Koupáme se v rybníku "U Cápka" a večeříme v Deštné, výborný kapr podle Petra Voka. Večer spíme rozděleni po dvou skupinách, Žabák s Rozhláskem spí u lomu. Ráno se obě skupiny spojují v Deštné a autobusem jedeme do Bohdalína a odtud jdeme do Kamenice nad Lipou, koupání a spíme na veřejném tábořišti.
Ráno jdeme pěšky do Benešova nad Lipou a odtud jedeme do Černovic, táboříme v kempu u rybníka, večer děláme táborák.
Ve středu se koupáme a odpoledne odjždíme domů, Pete a Řízek zůstávají.

  Trasa : Švihov - Klatovy - Chudenice - Pušperk - Němčice - Kdyně - Domažlice

  Ráno vyrážíme vlakem do Plzně, přestup na vlak do Švihova. Prohlídka vodního hradu ŠVIHOV, pokračujeme po červené turistické značce a po silnici přes Melechov, Dolany do Svrčovce. Nocujeme nad Svrčovcem, večer do hospody kromě Ostříže a Řízka vyrážejí všichni, Pytlákovy je po zpěvu popěvku " Pane vrchní , jeden koňak pro mně a pro můj smutek..." opravdu doneseno požadované.
Ráno jdeme do Klatov, navštěvujeme Černou věž, obědváme a dále pochodujeme přes Věckovice do vesnice Řakom, kde za vesnicí přespáváme. Ráno jdeme po silnici do Chudenic, prohlížíme zámek, další zastávkou je Sv.Volfgang-Bolfánek, po zelené jdeme do Lišky, zde v zahradní restauraci "U LIŠÁKA" večeříme a popíjíme lahváče. Nocujeme u zříceniny hradu Pušperk a dlouho do noci je vidět oharky cigaret Kima a Peteho a dlouho zní cinkot lahváčů.
Ráno jdeme po červené do Němčic, koupáme se na koupališti, Horáček odjíždí domů. Dále pokračujeme po silnici do Kdyně, spíme nad železniční stanicí. Ráno jedeme vlakem do Domažlic, prohlížíme si město, v poledne odjíždějí Ostříž s Pytlákem domů a Pete, Řízek a Kim putují ještě dva dny.

  Trasa : Horažďovice - Prácheň - Rabí - Opolenec - Anín - Sušice - Hartmanice - Petrovice - Velhartice - Nemilkov

  Odjíždíme vlakem z Hl.nádraží, na poslední chvíli do rozjíždějícího vlaku naskakuje Pytlák. V Plzni přistupuje Ben a pokračujeme vlakem do Horažďovic. Tady jdeme na oběd, po obědě jdeme po zelené na zříceninu hradu Prácheň, pokračujeme přes Žichovice na zříceninu hradu Rábí, hrad uzavřen, večeříme v hospodě. Tady se seznamujeme se čtyřmi děvčaty. Nocujeme nad zříceninou. Druhý den jdeme po silnici do Sušice, v hospodě obědváme a opět potkáváme stejná děvčata, jedeme a zčásti jdeme společně do Opolence, kde přespáváme u Horáčkových známých na půdě.
Ráno snídáme,loučíme se z děvčaty a jdeme pěšky do Anína. Tady zjišťuje Pytlák ztrátu kytary, pro kterou se šerif vrací do Opolence. Další naší zastávkou jsou Hartmanice, kde v hospodě vaří Pytlák s paní hostinskou výborný guláš. Jdeme do Petrovic, za nimiž stavíme ležení. Ráno jdeme po žluté a červené do Velhartic, následuje prohlídka hradu, koupáme se v rybníku a opouští nás Horáček, vrací se domů. My ostatní se v hospodě Zahálka družíme s turisty z NDR a společně nocujeme v lese za hospodou.
Ráno vstáváme a balíme za deště, stále za deště jdeme po silnici do Nemilkova na vlak a odjíždíme domů.

  Trasa : Sudoměřice - Borotín - Chotoviny - Mladá VOžice - Těchobuz - Pacov - Obrtaň

  Vlakem vyjíždíme do Sudoměřic u Tábora, ve vlaku Pytlák přemluví dvě cyklistky, které s námi vystupují, nechávají kola na nádraží a jdou s námi na zříceninu hradu Borotín. Dálé pokračujeme do Chotovin do hospody a večer děláme táborový oheň. Ráno vstáváme pozdě, Ríša, Žabák a obě děvčata se vrací k vlaku a my tři zbývající jdeme do Ratibořských Hor na oběd. Autobusem přejíždíme do Mladé Vožice a pěšky jdeme na zříceninu hradu Šelmberk, kde přenocujeme. Ráno se vracíme do Mladé Vožice a odtud pokračujeme po modré turistické značce do Těchobuzi a odtud do Pacova, kde večeříme. Přespáváme kousek od nádraží. Ráno vyrážíme po červené turistické značce na hrad Kámen, a odtud po silnici do Obrataně, tady obědváme a odpoledne odjíždíme vlakem do Prahy.

  Trasa : České Budějovice - Kaplice - Soběnov - Trhové Sviny - Trocnov - Třeboň - Jindřichův Hradec

  Odjezd opět tradičně o půlnoci z Vršovic, jedeme do Českých Budějovic a dále do nádraží Kaplice, cíle naší cesty. Pěšky jdeme do Kaplice, tam snídáme, potom pokračujeme do Blanska a podle Černé říčky jdeme na tábořištěm kde jsme byli s naším oddílem a tam dospáváme probdělou noc. Po krátkém odpočinku jdeme do Soběnova na oběd a dále po zelené turistické značce zdoláváme vrch Kohout. Celou cestu na vrcholu musíme odrážet Pytlákovy pokusy o neustálé přestávky, chce nám stále hrát na kytaru. Na Kohoutu vylézáme na rozhlednu, kocháme se krajinou a po sestupu jdeme po červené do Lhoty k rybníku, kde stavíme přístřešky, a zatímco se Ben a Ostříž koupou, žíznivý Pytlák vyráží do hospody, Pytlák si při svém návratu dokonce stopne příslušníka VB. Ráno jdeme do Slavče na snídani, pokračujeme podle Dluhovského potoka, navštěvujeme mlýn pana Hrušky s odborným výkladem.Další zastávkou je kostel Sv.Trojice, poutní místo nad Trhovými Svinami. v Trhových Svinách navštěvujeme Benova švagra Bruna, jdeme s ním na oběd. Po obědě jdeme do Dvorců, koupáme se ve Stropnici a společně s Brunem jdeme do hospody v Borovanech. Posledním vlakem jedeme do Trocnova, kde v lese přespíme. Další den navštěvujeme památník Jana Žižky, za deště se vracíme do Borovan a odtud jedeme autobusem do Třeboně. V Třeboni telefonuje Ben Iloně a ta večer přijíždí s Mirkou a fenkou Dixinou. Před jejich příjezdem se koupeme v rybníku Svět a večeříme "U Bílého koníčka". Vyzvedáváme děvčata na nádraží a přespáváme kousek za Třeboní. Ráno se vracíme do Třeboně na snídani a po prohlídce města jdeme po červené k rybníku Ženich, kde se vykoupeme. po celou cestu nás trápí oblaka komárů, naše záchrana je hospoda ve Stříbrci, kterou opouštíme v deset večer. Ráno jdeme po silnici do Pístiny a odtud do Stráže nad Nežárkou, kde obědváme. Po žluté turistické značce jdeme do Lásenice a za ní přenocujeme. Ráno pokračujeme do Horní Lhoty, koupání u jezu, na oběd se stavujeme v Dolním Žáru, opět koupání. Večeříme v Jindřichově Hradci, vlakem jedeme do Veselí, ale tam nemáme spoj a tak přespáváme v čekárně na nádraží. Brzy ráno jedeme vlakem do Prahy.

  Trasa : Dobrá Voda u Pelhřimova - Jihlava - Rokštejnv - Brtnice - Okříšky - Třebíč - Kojetice

  Vyjíždí se opět tradičně o půlnoci, výstup z vlaku v Počátkách u Pelhřimova. Přes Křemešník se osada vydává až do Jihlavy, kam přijíždí Ostříž a odjíždí Smíšek. Vlakem jedeme do Přímělkova a odtud pěšky na zříceninu hradu Rokštejn, kde přenocujeme. Druhý den pokračujeme po modré k Brtnici, navštěvujeme tábor, kde je vedoucí Rošťa a zůstáváme na táborák. Druhý den vstáváme značně pozdě, jdeme do Brtnice na oběd, Horáček se vrací domů. My ostatní pokračujeme až k hájence "Černí lesy", tam nás paní Prokopová, majitelka hájenky zve na bylinný čaj a při filosofických rozpravách, hlavní slovo má kromě majitelky budoucí doktor Bob, trávíme pozdní večer. Po nočním pochodu v noci stavíme tábor a ráno přes Zašovice jdeme do Okříšek, kde se seznamujeme s děvčaty Evou, Hankou, Majkou a Zdenou, které přijímají naše pozvání ke společnému táborovému ohni. Druhý den jedeme s děvčaty vlakem do Třebíče, prohlížíme si město a románskou baziliku, loučíme se a po žluté turistické značce pokračujeme na Pekelný vrch, kde přespáváme. Poslední den jdeme pěšky do Kojetic a odtud se vracíme domů.

  Trasa : Sezimovo Ústí - KOzí Hrádek - Choustník - Jindřichův Hradec - Landštejn - Pfafenschlag - Slavonice

  Odjíždíme ze Strašnic, ve vlaku si Horáček upravuje své kanady, které má ještě z vojny,ale nakonec končí v odpadkovém koši v Sezimově Ústí. Jdeme na Kozí Hrádek, v lesní restauraci u příjemného hostinského malá becherová přeháňka. Další náš cíl je zřícenina hradu Choustník, v jehož blízkosti si stavíme přístřešky. Noční deště prověřují kvalitu přístřešků ze které vychází vítězně Ostřížův igelitový tunel. Celty nevydržely a většina má promočené spacáky. Druhý den dorážíme do Jindřichova Hradce a nakonec končíme v ubytovně. Večer v místní vinárně předvedou někteří účastníci vandru taneček v kanadách.....Dalšího dne popojíždíme úzkokolejkou a dále pěšky jdeme do Kačleh, kde přespáváme. Ráno pokračujeme přes Senotín až na hrad Landštejn, ten však je kvůli rekonstrukci uzavřen, proto pokračujeme do Starého Města pod Landštejnem, kde nás večer polapí v restauraci místní pomocník VB, ale nakonec nás ubytuje na místním fotbalovém hřišti. Ráno snídáme šunku z konzervy,nemajíce pečiva, které už na nás nezbylo, zapíjíme mlékem z pytlíku. Pokračujeme po červené,navštěvujeme Pfafenschlag, zaniklou vesnici poblíž níž u rybníka přenocujeme. Poslední den dojdeme do Slavonic a potom do Dačic odkud se vracíme vlakem domů.

  Trasa : Jindřichův Hradec - Dačice - Telč

  Vlakem o půlnoci odjíždíme do Jindřichova Hradce a po snídani úzkokolejkou do Střížkovic. Pak pokračujeme pěšky přes Strmilov, Velký a Malý Jeníkov do Maršova. Druhý den jdeme přes Bradlín a Velkou Lhotu do Dačic. Prohlédli jsme si zámek (a balili děvčata) a šli dál. Cestou nás dojeli Vlado, Fanda a Meruňka a odvezli do hospody U Saturnina ve Velké Lhotě. Tady jsme se tedy pěkně upravili gruziňákem. Přespali jsme na návsi. Ráno se Vlado, Žabák a Meruňka vrací do Prahy. Ostatní jedou autobusem a pak vlakem do Telče, kde přespíme v kempu. Po prohlídce Telče jsme došli na hrad Roštýn, v jehož podhradí jsme přespali. Noc byla vlhká a studená, ráno prohlížíme hrad, pak pokračujeme do Hodic a odtud domů.

  Opět tradičně vyjíždíme o půlnoci a tentokráte s námi jedou poprvé Horáček a Vlado. Cíl naší cesty je Česká Kanada, vlakem jedeme do Jindřichova Hradce a odtud po snídani po červené turistické značce a v nejbližším lese dospáváme noční jízdu. Na oběd se zastavujeme v Jindříši a odtud posilněni několika pivky pokračujeme v cestě. Náhoda nám staví do cesty náročný přechod přes potok po tenké kládě, všichni přechod zvládají, pouze Vlado brodí v kanadách přes potok. Na louce u zříceniny Vitkův Kámen stavíme tábor, a myslím, že noční drkotání zubů některých "dekáčů", Bob a Bubly, muselo plašit zvěř v širém okolí. Ráno jsme si zahráli fotbálek a majíce žízeň vyrážíme do Blažejova,ale ouha hospoda je zavřená. Po turistické značce dorazíme do Kunžaku, kde jsme obědvali. Dalším naším cílem byl rybník Zvůle, ale ten byl obležen autokempem a tak jsme se ubytovali nad Valtínovem. Večer jsme strávili v hospodě ve Valtínově, kde dokonce kvůli dvěma děvčatům došlo i k fyzickému konfliktu mezi některými členy osady. Druhy den už horké hlavy vychladly a dál jsme pokračovali do Českého Rudolce, za ním jsme přenocovali v romantickém lomu a ráno pokračovali do Stoječína, odkud jsme autobusem jeli domů.
  .

  Trasa :
Odjíždíme o půlnoci z nádraží ve Vršovicích, poprvé s námi jede Pete. Ráno přijíždíme do Českých Budějovic, kde při hledání mléčného baru na náměstí, jsou máničky Pete,Smíšek a Víťa označeni neznámým vzteklým staříkem za "ostudu národa" (asi nějaký lampasák). Po tomto malém incidentu a snídani vyrážíme po modré turistické značce přes Roudné, Doudleby do Římova, kde přespáváme. Ráno jdeme na železniční stanici Holkov, kam ráno přijíždí z Prahy Bob. Dále pokračujeme přes zříceninu hradu Velešín, Výheň a Rozpoutí na další zříceninu hradu Pořešín, ma jejíž průzkum se vydávají pouze Čína s Ostřížem, ostatní zříceninu okázale ignorují. Podle Malše pokračujeme okolo nepatrných zbytků hrádku Sokolčí až k elektrárně,kde jsme našli pěkný lom a tady si stavíme ležení. Večer jdeme na pivo do hospody ve Hradištku. V pondělí dopoledne přes Benešov nad Černou jdeme do Černého údolí, cestou jsme polapeni pohraničníky a po kontrole OP a zvědavém vyptávání propuštěni. V Černém údolí táboříme na nějakém starém tábořišti, je to ostrůvek obklopený potokem, tady jsme do středečního odpoledne, trávíce čas zálesáckými kousky, jako je vrh nožem nebo sekerou. Ve středu odpoledne opouštíme tábořiště a vracíme se do Benešova nad Černou. V místní restauraci si dáváme bohatýrskou večeři a protože venku leje jako z konve, ochutnáváme celý jídelní lístek. Bohužel po zavíračce jsme vyhozeni na déšť a následuje noční pochod směr Trhové Sviny. V dešti jdeme tak dlouho, až narazíme ve Chvalkově na krytou autobusovou zastávku, kde přečkáme zbytek noci až do rána. Ve čtvrtek ráno po příjezdu autobusu jedeme domů nakonec všíchni, po pesimistických promluvách Boba.
  .

  Trasa : Ledeč nad Sázavou - Stvořidla - Světlá nad Sázavou - Okrouhlice - Havlíčkuv Brod - Pohled - Ronov - Račín - Dářko - Humpolec - Želiv - Miletín
  Na vandr jsme vyrazili ve středu 25.7. z nádraží ve Strašnicích, vystupovali jsme v Ledči nad Sázavou a došli jsme na Stvořidla, kde jsme si postavili tábor. V pátek za námi dorazili Čína a Bob. V neděli jsme se přesunuli do Mrzkovic, kde bylo naše další tábořiště. Odtud jsme 30.7. pokračovali přes Světlou nad Sázavo u do Okrouhlic, kde jsme se utábořili. Pokračovali jsme pěšky do Havlíčkova Brodu, tady nás kvůli žaludečním problémům opustil Bubly, a odtud pěšky přes tvrziště Hadrburk do železniční stanice Pohled, kde jsme si na místní decimálce převážili výstroj. Z Pohledu jsme jeli vlakem do Nížkova a odtud pěšky na zříceninu hradu Ronov, kde jsme přenocovali. Další nocleh byl u Nových Dvorů odkud jsme 2.8.vyrazili přes Račín na Dářko. Tábořiště na Dářku, to byl pro nás hrozný šok a proto ještě odpoledne vyhledal Čína spojení do Humpolce, kam jsme přijeli o půlnoci a došli jsme na zříceninu hradu Orlík, kde jsme od 3.8.do 5.8.tábořili. 6.8. jsme vyrazili na přehradu v Želivě a odtud jsme po dvou dnech pokračovali přes Vřesník a Lhotice došli do Miletína, kde jsme u Želivky postavili tábor. Tam za námi z Prahy dorazil Bubly a po týdnu táboření jsme se 15.8. vrátili do Prahy.