30.12.2010 jsme se důstojně rozloučili z rokem 2010 v restaurantu U Kašpara. K tanci a poslechu hrála skupina NeW Fellows, zpívalo se,klábosilo se, hodovalo se, pilo se. Někteří členové se snažili vydržet až do Silvestra. V časných ranních hodinách, ale podlehli únavě a dobrému moku. No naštěstí jsme vše ve zdraví přežili až na pana Bartouška, který nesa koledu uklouzl s ní na ledu před domem a narazil si žebra (Jestli se psi sběhli a koledu mu snědli si už nepamatuje). Byl to hezký večer! Bob.

  Sešli jsme se v pátek brzy ráno na Hlavním nádraží a nastoupili do Pendolína. Cesta vlakem byla moc pohodlná, navíc točili v bufeťáku kvalitní pivo a tak cesta rychle uběhla.
Po jedenácté vystupujeme na nádraží Wien Meidling. Chvilku nám trvá, než se zorientujeme v místní MHD, ale brzy sedíme v S-bahnu který nás doveze kousek od hotelu. Na ubytování je brzo a tak si jdeme prohlédnout nedaleký Belveder - letní sídlo prince Savojského. Odpoledne jedeme do centra a začínáme prohlídkou kostela Svatého Karla Boromejského ( Karlskirche) z r. 1739, typického svými morovými sloupy. Zajímavá je možnost vyjet výtahem a poté po vachrlatém lešení vystoupat až do kopule kostala ve výšce téměř 60 m a obdivovat zblízka nástěnné fresky. Pokračujeme do centra a zde navštěvujem gotický dóm sv. Štěpána (Stephansdom), symbol a centrum Vídně a pak už jen procházka uličkami starého města s návštěvou hospody s nejlínější servírkou v Evropě.
  Druhý den po snídani jedeme U-bahnem do Schönbrunnu. Barokní zámek sloužil jako letní sídlo Marie Terezie i Františko Josefa a je to snad nejznámější vídeňská památka. Prohlídka komnat a pak parku s Glorietou je moc pěkná. Odpoledne je na programu Hundertwasserhaus, extravegantní bytový komplex z roku 1985. Na závěr pravá vídeňská kávička, sacher či štrůdl v kavarně, kde se zastavil čas.
  V neděli máme ještě čas navštívit Hofburg, oficiální sídlo habsburské vládnoucí dynastie. Stíháme prohlédnout komnaty císaře a císařovny, sbírky porcelánu a jídelních servisů a muzeum císařovny Sisi.
Určitě by stálo za to akci zopakovat, je toho tu k vidění hodně.

 





Den první - sobota 31.7.
  Na nádraží se nás schází devět, jako obvykle chybí Pytlák, přichází až když už sedíme ve vlaku směr Březnice. Na nádraží v Březnici nás očekává Horáček a společně jdeme na zámek v Březnici. Batohy si necháváme v pokladně a zakupujeme lístky na prohlídku. Před prohlídkou zámku stíháme malé občerstvení v kavárničce, umístěné v jedné baště opevnění. Hodinová prohlídka zámku přináší zajímavou přezdívku Pytlákovi, po oblíbeném paroháči zámeckých pánů ho přejmenováváme na "Mórice". Po prohlídce jdeme na opožděný oběd do místní pivovarské restaurace, vyzvedáváme batohy v pokladně a jdeme do města. Na náměstí je pouť a na ní se ztrácejí Martin a Pytlák, na další cestu po marném čekání vyrážíme bez nich. Za městem se ozývají oba ztracenci a když na ně chvíli počkáme, jdeme dál kompletní až do Hudčic, kde se posedíme v místní trampské hospodě Montana. S blížícím se večerem hledáme místo k noclehu, stavíme stany a následuje tradiční večerní posezení u svíčky.
Den druhý - neděle 1.8
  Ráno vstáváme poměrně časně a když se podaří vyhnat i Pytláka z pelechu, vyrážíme na další cestu. Ve vesnici Koupě se nám nedaří navštívit místní tvrz, je v soukromých rukou a tudíž nepřístupná. Začíná pálit sluníčko a tak bereme zavděk bezvadnou koupelí v rybníku Žebrák. Osvěženi jdeme do Černívska, kde malá skupinka zájemců pod vedením šerifa navštěvuje zříceninu hradu Křikava, ostatní odpočívají na hrázi rybníka. Za velkého vedra jdeme přes vesnici Chobot do Střížovic, kde na nás čeká dvanáctý člen naší expedice Jirka. Začíná nás trápit hlad a žízeň. Podle rybníka Labuť jdeme do Myštic, kde konečně na hrázi je hospoda, kde se najíme a napijeme. Po obědě následuje koupel v rybníce, po koupeli a odpočinku se podaří přemluvit šerifovi unavenou osadu k další cestě, pod slibem zajištěného ubytování a hospody na večer. Přes Lučkovice navečer docházíme do Bud, kde nás již na svém statku očekává šerifův kamarád Luděk. Stavíme stany na zahradě a vyrážíme do místní hospody, kde jsme již očekáváni. Po výborné večeři a skvělé plzničce se rozjíždí hudební zábava, ke které se připojují i místní. Zábava končí pro některé vytrvalce až ve čtyři ráno, bylo to super.
Den třetí - pondělí 2.8 
  Časně nad ránem dešťová přeháňka zahání některé jedince, kteří spali pod širákem k Luďkovi do chalupy. Vstáváme poněkud později, zvláště Petemu se vůbec nechce. I Luděk odkládá svůj odjezd do Prahy na desátou. Majitel statku odjíždí nechávaje nás na statku a tak si pomalu balíme a chystáme se k odchodu. Dědek Dan nám předvádí mistrovský kousek ze svého repertoáru, bučí tak dovedně jako ovce, které mu odpovídají, že rázem získává novou přezdívku "Strýček Jedlička". Šerifovi telefonuje Franta a tím je dán pádný důvod k dalšímu pobytu na statku, dopíjíme zbytky ze včerejšího dne a Martin s Benem se jdou podívat na místní přírodní zajímavost, kamenný viklan. Mezitím přijíždí Franta a pak zase čekáme na dva výzkumníky. Konečně v poledne vyrážíme na další cestu. Další naší zastávkou je pravěké hradiště Boudy, po jeho prohlídce nás Čína řadí ke společné fotografii. Krásnou krajinou sestupujeme k Rakovicím a cestou pole se dovídáme z tabulky, že za tento semenářský množitelský porost odpovídá Horáček (to jsou ale vtípky, Franto!). U zchátralého zámku v Rakovicích nás opět Strýček Jedlička přesvědčuje o svém umění, umí i krocana. Procházíme zámeckým parkem kolem zámečku v Čimelicích a po přechodu hlavní silnice obědváme v mistní restauraci. Po pozdním obědě doplňujeme zásoby potravin a opouštíme Čimelice. Po hrázi rybníka jdeme jdeme do Vrábska, za ním se ještě koupeme v rybníku a již je čas hledat nocleh. Pře Lazištěm v lese stavíme, vyjímečně za světla, naše stany a přístřešky a večer ještě usedáme ke svíčce k večernímu potlachu. Kolem půlnoci jdeme spát.
Den čtvrtý - úterý 3.8  
V noci opět přichází déšť a tak se ráno probouzíme do zamračeného nevlídného počasí. Kolem osmé přeháňka ustává a tak rychle balíme a snídáme. Zjišťujeme, že nám dva chybí, Martin a Paganini zmizeli. Franta vypráví veselou historku z brzkého rána jak Martin a Paganini za raního kuropění vzali kurs směr autobusová zastávka Laziště, ostatně telefoní hovor od Martina upřesňuje jejich současnou polohu. Balíme a odcházíme za stálého mrholení a cestou nás dohánějí "dvě stařenky na houbách" - Martin a Paganini zachumlaní v pláštěnkách vypráví své zážitky z ranního pobytu v čekárně. Za stálého deště jdeme do Královy Lhoty a tam se na nás usmálo štěstí, z neznámého chlapíka v místní prodejně potravin se vyklubal prima hostinský, který nám nejenže otevřel zavřenou hospodu, ale připravil nám i výborný oběd. Muzikanti z naší osady se pustili do hudební produkce, která přilákala do hospody i další návštěvníky. Konečně vysvitlo slunce a my jsme mohli vyrazit na další cestu. Jeden z návštěvníků je tak nadšen hudební produkcí, že odváží Pytláka a Peteho a některé batožiny až na Orlík, cíl našeho dnešního putování. Zbytek osady jde pěšky až na zámek, následuje prohlídka zámku se sympatickou průvodkyní, která nám doporučuje na večeři návštěvu restaurace "U Cvrků". Spokojeně večeříme na terase této restaurace, když se z okna začíná ozývat mistní country kapela. Martin okamžitě sjednává společné vystoupení v sále a zárověň se nám daří vyjednat nocleh na přilehlé zahradě. Pak již nic nebrání tomu aby naši hudebníci předvedli svůj um společně s místními, zvláště se tento večer vyznamenává Paganini a Horáček, který poprvé v životě hraje na elektickou basovou kytaru. S banjistou Vláďou Cvrkem nám připravují opravdu pěknou hudební produkci. Zábava končí až hluboko po půlnoci.
Den pátý - středa 4.8  
Ráno se probouzíme k snídani - výborná míchaná vajíčka, ještě společná fotografie s obsluhou pohostinné restaurace a vyrážíme směr Ždákovský most. Před Žďákovským mostem je malé občerstvení a potom se jenom kocháme výhledem na Vltavu. Další naší zastávkou je Kostelec nad Vltavou, dáváme pivko a malou svačinku, prohlížíme si kostel Narození Panny Marie a rychle se přesouváme k zastávce autobusu, který nás odváží do Milevska. Tady se s námi odpoledne loučí Dan, který spěchá na nádraží, zbytek osady nechává batožiny v restauraci a jdeme na prohlídku premonstrátského kláštera. V prohlídce kláštera je i návštěva hřbitovního kostela Sv.Jiljí, kde obdivujeme gotické nástropní fresky a románské schodiště v síle zdiva. Po prohlídce jdeme na pozdní oběd a potom se s námi loučí i Horáček, zatímco my ostaní jdeme k rybníku Pytlák, následuje koupání a v blízkém lese si stavíme poslední tábor. Samozřejmě nechybí poslední večerní posezení, ze kterého nás ruší jen telefonické rozhovory, těch kteří nás už opustili, Dana a Horáčka, který navíc oznamuje, že chytil klíště a radí se s Robertem. Okolo půlnoci usínáme.
Den šestý - čtvrtek 5.8  
Ráno se pozdě probouzíme do slunečného rána, v poklidu snídáme a balime. Podél potoka jdeme do Sepekova, kde na náměstí obědváme. Prohlížíme si poutní kostel Panny Marie, díky Martinovi, který iniciativně zajistil klíče i ochotnou průvodkyni. Jenom Pete zůstává v restauraci dopřávaje si zmrlinový pohár "Buffalo Billa". Pro Frantu si přijíždí Jana a odváží si ho domu. Posledních deset vandrovníků jde na nádraží a po krátké chvilce odjíždíme do Tábora, kde přestupujeme na vlak do Prahy. Hlavní skupina vystupuje ve Vršovicích a zbytek na Hl.nádraží. Vandr 2010 končí.....
 

  Organizátoři týdnu NA měli opět šťastnou ruku s výběrem místa naší společné dovolené. Penzion ve Všerubech neměl chybu. Výborné jídlo, pěkný tenisový kurt, bazén, sauna, možnost natočit si kdykoliv pivko a taky skvělé okolí. A navíc pěkné počasí.
Den první - neděle 18.7.   První nedělní výlet směřoval na zříceninu hradu Rýzenberg asi 3 kilometry do Kdyně. Odtud vedla cesta přes slovanské hradiště Příkopy na zříceninu hradu Nový Herštejn. Cesta zpět lesem byla moc pěkná a tak jsme si jí raději prošli dvakrát. Večer přijíždí Ota s Mirkou.
Den druhý - pondělí 19.7  Jedeme do sousedního Německa a lanovkou vyjíždíme na vrch Hohenbogen. Cestu dolů jsme si poněkud urychlili pomocí bobové dráhy. Na oběd si zajedeme do městečka Furth im Wald a poté jedeme do nedalekého přírodního parku. Večer dorazí Láďa s Ivou.
Den třetí - úterý 20.7  Navštěvujeme hrad Švihov a pak zámek Lázeň poblíž Chudenic. Po obědě procházíme Americkou zahradu a navštívíme rozhlednu Bolfánek.
Den čtvrtý - středa 21.7   Jedeme do Koloveče, kde je zajímavé národopisné muzeum řemesel a "proslulý mlýn na báby". Večer je v znamení karaoke.
Den pátý - čtvrtek 22.7   Prohlídka Domažlic, návštěva Chodského hradu a poté jdeme na vrch Čerchov (skupina A)
Den šestý - pátek 23.7   Skupina B jde na Čerchov a skupina A na vrch Sádek v Českém Lese a pak na Výhledy a Baarovým pomníkem. Po obědě se setkáváme v Horšovském Týně při prohlídce zámku.
  A to je v kostce vše. Tak snad zase za rok. Ben.

  Příjemná oslava se spoustou dobrého jídla (jak je zde dobrým zvykem) a pití. Zahrála i elektrifikovaná country kapela. Tak díky oslavencům a přejeme hodně zdraví (krásný jsou dost).

  V sobotu se uskutečnila výprava do Sluneční zátoky. Vlakem jsme dojeli do Smrčné, kde jsme zjistili, že jaro na Sázavu ještě nedorazilo a panuje zde ještě zima (slušná sněhová přikrývka). Podle Sázavy jsme vyrazili na Stvořidla, cestou jsme se pokusili nalézt tvrziště Bilantovy Lhoty, povedlo se to Martinovi. Na kraji Stvořidel jsme se zastavili u "Rodrigovy skály", známé z knihy J.Foglara "Devadesátka pokračuje", je to kousek od místa, kde jsme v roce 1973 s osadou tábořili na prvním vandru. Po odchodu ze Stvořidel jsme přešli "Zlatonosný potok" a vedeni Danem jsme po strmé stráni nad Sázavou dorazili až do Sluneční zátoky, kde jsme pozdravili Jestřábův památník a vydali se do Ledče nad Sázavou. Po prohlídce sochařských děl od Bílka a Suchardy na místním hřbitově jsme poobědvali na náměstí. Následovala prohlídka hradu v Ledči, doplněna o Danovy vzpomínky na mládí jme navštívili Thunův letohrádek a pozdě odpoledne odjeli vlakem do Prahy. Škoda, že se této výpravy nezúčastníl větší počet trampů z naší osady.

  V sobotu se uskutečnil přechod Brd. Ráno nám sice ve vlaku chyběl Pytlák , jako vždy nestíhal, ale dohnal nás v Dobříši autobusem. Trasa vedla z Dobříše po modré turistické značce přes Chouzavou zasněženou krajinou až do Mníšku pod Brdy, kde jsme pochod zakončili v restauraci pozdním obědem. Ušli jsme 13km za častého sněžení, ale po slušných lesních cestách.

  Jako již tradičně po odpolední procházce proběhl Silvestrovský večírek v restauraci U Kašpara (Horáčka). Účast byla slušná ( i když někteří nepřišli a jiní už nikdy bohužel nepříjdou...), zábava neformální. K tanci a poslechu hrálo zelekritifikované COMBO JP i se strašnickým rodákem bubeníkem Karlem Nehasilem.Trochu více se čekalo od lidových vypravěčů a vtipkárů, ale budiž, když není kde a co brát.... Vrcholným číslem ale musela být ranní "kličkovaná" při cestě domů autem jednoho nejmenovaného návštěvníka večírku.......

  Státní svátek ve středu jsme oslavili výletem na hrady v Pojizeří. Díky tomu, že jsme vyjeli vlakem už z Vršovic, měli jsme i místo k sezení. Na dalších stanicích v Praze nastoupilo tolik dětí s batohy(začaly prázdniny), že jsme v Bakově jen s velkými obtížemi mohli opustit vlak.
První naší zastávkou byla zřícenina hradu Zvířetice, po jeho prohlídce jsme pokračovali přes Josefův Důl podél Jizery do Debře, kde jsme v hospodě " U Mendíků" poobědvali. Další cíl byl hrad Michalovice, při jehož prohlídce začalo pršet a tak se rychle vracíme do Debře na vlak. Odtud jsme popojeli na hlavní nádraží do Mladé Boleslavi (tam se asi zastavil čas) a odtud vlakem do Vršovic, v půl sedmé jsme byli doma.

Sobota 1.8 - den první.  
Již tradičně se scházíme na stanici metra Strašnická a tady nás čeká největší překvapení, poprvé v letošním století se objevuje Bob a nečekaně s námi odjíždí na sraz na Hlavní nádraží. Po zakoupení jízdenek se patnáct trampů pohodlně usazuje ve dvou předem zarezervovaných kupé a rychlík vyráží na Brno. V Kolíně přistupuje Franta a Zdeněk nás občerstvuje výbornými karbanátky z kuchařské dílny svojí ženy.
Po několika dalších přestupech vystupujeme v Telči a jdeme na poněkud opožděný oběd. Po obědě nás nachází i poslední účastník Paganini , jedoucí nějakou svojí zkratkou a jdeme na prohlídku překrásného renesančního města. Někteří jedinci, nebudu je jmenovat, si zakupují u asijských obchodníků maskované klobouky, a tím doplňují svoje vybavení. Prohlídku zámku jsme již propásli a tak alespoň někteří vystupují na věž a prohlížejí si Teč s ptačí perspektivy. Prohlídka náměstí se zdržuje několika ochutnávkami u pivních stánků a odletem vzduchoplavců. To už čelo expedice opouští Telč a po několika kilometrech čeká na opozdilce v restauraci u parního mlýna. Opozdilci dorážejí, následuje prohlídka a někteří vedeni Martinem navštěvují židovský hřbitov.
Za počínajícího šera vyrážíme na další cestu. Za svitu baterek po hodinovém pochodu nacházíme ucházející místo, za tmy stavíme stany a následuje tradiční večerní posezení u svíčky.

Neděle 2.8 - den druhý. 
Po klidné noci vstáváme do krásného slunečného rána. Bob nás poněkud šokuje pochybnou ranní rozcvičkou, snídáme a podél řeky pochodujeme dále po stanovené trase. Sluníčko začíná připalovat, občerstvení není nadohled.
Teprve ve vesnici Černíč na místním fotbalovém hřišti nacházíme ovlažovnu a po krátkém občerstvení vyrážíme do Dačic. V Dačicích,kam doráží náš silně potrhaný peloton si na etapy prohlížíme zámek a nakonec se všichni scházíme v restauraci na večeři.
Po večeří opouštíme město, ale zprávy o chystané průtrži nás nutí použít vlak, kterým se přesouváme do Cízkrajova. Místní restaurace je bohužel zavřena a tak s přibývající tmou a burácením hromů bereme zavděk místní prostornou autobusovou čekárnou.
A myslím,že jsme udělali dobře, s přibývajícími hodinami se intenzita deště zvyšuje, do půlnoci leje jako z konve.Ještě že máme střechu nad hlavou. Se spaním je to horší, někteří si ustýlají na tvrdé podlaze, jiní spí na dřevěných lavicích. Nezodpovědné chrápání několika jedinců ruší klid noci na náměstí. O půlnoci ustává déšť a Čína s Benem si staví v místním parku stany. Ostatní pokračují v " jakémstakéms" spánku.

Pondělí 3.8 - den třetí. 
Za ranního svítání přijíždí autobus, zastavuje před zastávkou a výfukové plyny mění zastávku v plynovou komoru, tím se probouzí i poslední vytrvalci, kteří se snažili urvat nějakou tu minutu spánku. Zjištění, že v šest přijede další autobus, kterým je možno odcestovat do civilizace vyvolává v Bobovi nebývalou aktivitu. Vynechává ranní rozcvičku, převléká se do čistého oblečení a doprovázen dalším měkotou Petrem mizí po bleskurychlém rozloučení v autobusu a oba ujíždějí do Prahy. Ostatní také balí a za chvíli již netrpělivě podupáváme před místním krámkem s potravinami. Hodná paní prodavačka nám poskytne i horkou vodu na kafíčko a čerstvé pečivo. Nezvykle brzy opouštíme Cízkrajov a vyrážíme směr Slavonice. Ben s Frantou se jdou vykoupat do nedalekého rybníka a my ostatní jdeme k poutnímu místo Montserat, kde většina dospává minulou noc. Po důkladném odpočinku vyrážíme znovu do Slavonic, kde v Paganinim doporučené restauraci absolvujeme oběd. Několik hrdinů vyráží na průzkum slavonického podzemí, vrací se s nezapomenutelnými zážitky a někteří s boulemi na hlavách. Pozdě odpoledne v dobré náladě opouštíme Slavonice a po prohlídce několika pěchotních opevnění dorážíme na večeři do lokality Bejčkův mlýn. Tady po složitém vyjednávání získáváme večeři a nocleh v místním kempu, ale hlavně všichni využívají možnosti koupele v teplé vodě. Večer začíná pršet a tak zalézáme do stanů, někteří znajíce kvality svých přístřešků, spí na pódium. Monotónní kapky deště nás okamžitě uspávají.

Úterý 4.8 - den čtvrtý.
  Ráno vstáváme, balíme navlhlé stany a snídáme v Bejčkově mlýně. Vracíme se na červenou turistickou značku, navštěvujeme muzeum čs.opevnění. Po cestě zjišťujeme, že Dědek má po sobě pojmenovaný rybník, zastavujeme se na borůvkách a navštěvujeme zbytky středověké vesnice Pfaffenschlag. Další cesta vede hlubokými lesy a vycházíme nad Starým Městem. Zde máme pozdní oběd a Martin zajišťuje na místním úřadě prohlídku hradu Landštejna. Následuje ostrý pochod, stíháme prohlídku hradu a po domluvě s kastelánkou máme zajištěn i nocleh na hradě. Zděnek vyjednává i otevření místního bufetu a tak již nic po postavení příbytků nebrání našemu dlouhému posezení, pivo teče proudem a hradem zní naše písně.

Středa 5.8 - den pátý.  
Ráno vstáváme brzy neboť se otvírá hrad, stíháme kafíčko a Pytlák s Víťou i střelbu z kuše. Po modré turistické značce jdeme do vesnice Klášter, roztaženi v dlouhém pelotonu. Opozdilci Pytlák a Pete nás dojíždějí stopem a po prohlídce podzemí kostela jdeme do Albeře, kde máme pozdní oběd. Úzkokolejkou jedeme do Kaprounu, zastávky Járy Cimrmanna a po výstupu od železnice dospáváme naše včerejší posezení. Po malém odpočinku jdeme do vesnice a posedáváme v místní restauraci. Část osady vedená Martinem a Benem vyráží na Vysoký kámen, část hledá koupání v rybníčkách u Kaprouna a někteří hledají místo k přenocování. K večeru se opět scházíme a jdeme spát za Kaproun.

čtvrtek 6.8 - den šestý.  
Ráno balíme, přes ranní Kaproun jdeme na vlak. Úzkokolejka nás odváží do Jindřichova Hradce, batožiny necháváme na nádraží a vyrážíme do města na oběd, hotel Vajgar nám připravuje dobrý oběd a po něm následuje prohlídka Jindřichova Hradce po skupinách. Všichni se vracíme na nádraží, obdivujeme parní lokomotivu na úzkokolejné železnici a jdeme vlakem do Veselí nad Lužnicí. Tady přestupujeme do rychlíku na Prahu a cestou se dostává do varu skupina muzikantů, ještě že je vlak poloprázdný. Většina vystupuje ve Vršovicích a parta jedoucí na Hl.nádraží vedená Pytlákem se ještě večer hlásí telefonicky šerifovi, že v sedm hodin ukončila tento vandr.

  Tento rok se Na vrací od osvědčených končin Moravskoslezských Beskyd. Cesta na Moravu sice proběhla (alespoň pro některé) v přívalovém dešti, ale již druhý den bylo počasí lepší a od pondělka bylo nádherně.
Neděle 19.7 - den první.   Na programu je prohlídka Nového Jičína, v jehož zámku je zajímavá expozice klobouků výrobků firmy Tonak. Pěkné náměstí o pár kilometrů dál zřícenina hradu Starý Cestou jsme projížděli i nedávnou povodní zničenou vesnicí Žilina, kde následky povodně byly ještě hodně patrné.
Pondělí 20.7 - den druhý.  Dorazil i Pytlák a tak kompletní vyrážíme do nejfrekventovanějších oblastí Beskyd. Lanovkou vyjíždíme na Pustevny a dále jdeme kolem známé sochy Radegasta k sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje a kapli na vrcholu Radhoště. Cestou se ztratil Hasan, ale chytře se potuloval kolem hospody kde jsme si pochutnávali na moravských specialitách a tak se zase našel.
Úterý 21.7 - den třetí.  Získanou kondici bylo třeba využít a tak jsme vyrazili ke skautské mohyle Ivančena. Na túru jsme nastoupili u hotelu Bezruč, odporný to pomník komunistické ignorance k malebnosti Beskyd. Stoupání bylo náročné, ale přesto se všichni ( oproti původnímu plánu ) rozhodli pokračovat ve stoupání až na vrchol – Lysou horu 1232 m. Zdolané převýšení 601 m. Nádherné rozhledy po okolních horách ale stály za to.
Středa 22.7 - den čtvrtý.   Po tak náročné túře bylo nutné vložit den odpočinku, zahnat vlky a poléčit puchýře a tak jedem do Kopřivnice na prohlídku muzea Tatry. Pytlák zajistil půvabnou průvodkyni, ale i na auta se dalo koukat. Odpoledne pokračovalo ve Štramberku, na věži zvané Trúba, v muzeu kreslíře Buriana, shánění uší a v Měšťanském pivovaru, který proslul neuvěřitelně nesympatickou obsluhující.
Čtvrtek 23.7 - den pátý.   Skupina se rozdělila na dvě části – zdatnější milovníci turistiky vyrazili opět na hřeben Beskyd. Z Pusteven jsme šli na Tanečnici a dále Čertův Mlýn. Odvážlivci si dokonce cestu zpět usnadnili pomocí koloběžky. Milovníci kultury vyrazili do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Informace o tomto výletu s dochovaly pouze v ústním podání lidových vypravěčů ( tedy zatím).
Pátek 24.7 - den šestý.   Opět dvě trasy – Oběd na Pustevnách, Tanečnice a sběr borůvek, a dolů pěšky nádhernými lesy až k penzionu. Druhá skupina – Hukvaldy a nějaké lišky. A že byl celý pobyt skvělý dobrou náladou při pravidelném večerním posezení a že na pravidelném večerním tenisovém utkání se dvojice OB marně pokoušela porazit dvojici AB není snad třeba ani dodávat. Díky organizátorům, skvělá dovolená!  Ben.

  Výroční koncert Nadačního fondu na podporu vážné hudby, se uskutečnil uprostřed romantické přírody Kokořínského údolí v malebné obci MEDONOSY v kostele Sv. Jakuba. Na programu byla zejména hudba z období romantismu a představil se JOSEF ŽÁK (žák T. Paganini Pelikána) s kvartetem sestaveným pro tuto příležitost. V následné dražbě uměleckých předmětů věnovaných nadaci exceloval licitátor Oto Kovařík. Skvělé pohoštění a lidovky hrané kvartetem jen završili úspěšnou akci. Snad jen účast TOB mohla být větší.

  Výlet do Krhanic, Lešan a Kamenného přívozu. Vše nám přálo, krásné počasí – sem tam sprchlo; expozice vojenského historického ústavu – teskně jsme zavzpomínali na dobu vojny, připomněli si pušky, kulomety, děla, tanky, rakety, vysílačky a taky na blbárnu a ztracené roky. Cesta do Kamenného Přívozu byla pro některé jedince velmi krušná, znečišťovali přírodu svými výměšky, pro ostatní pohodová. Hospoda v Kamenné Přívozu byla sice plná vodáků, ale dobré hamání vše napravilo, zrychlený přesun na nádraží byl stylový k tématu dne. Dobře připravený výlet, díky Dane.

  25.4. se uskutečnila první kreditní výprava, kterou organizovala NA. Po cestě vlakem do Všejan, vedla naše cesta po rovině, lesíkem k první ovlažovně - restaurace Jivák , což je taková hospododa na mýtince na břehu rybníka, kde nás hodní lidé obsloužili, ač měli ještě zavřeno! Bylo to úžasné! Pak jsem se dostali (opět lesem) k zámku Loučeň, který jsme z důvodu komerční akce ale jen obešli jeho úžasnou zahradou a v ovlažovně před zámkem jsme poobědvali. Další cesta byla lesem do Jabkenic, místa ,kde B. Smetana skládal nejlepší kusy svých zpěvoher. V závěru výpravy se už šlo tzv. na krev - 6km cesta po rozpáleném asfaltu nás utvrdila,že to stálo za to. Z Luštěnic pak už vláčkem domů!