Procházka Prahou se uskutečnila v neděli po trase Prašná brána, Havelské Město, Staroměstské náměstí, Mariánské náměstí, Křižovnické náměstí, Karlův most s tradičním zakončením v bistru pod Karlovým mostem. Zúčastnilo se cca 15 osob, největší zastoupení měl klan Bulisů, překvapivě se objevil i Phillip a v kočárku i nejmládší z rodu Bulisů Matyáš.
Šerif

  Přechod Brd se po dlouhém čase konal opět v normálním termínu, což se projevilo i hodnotnou účastí, 23 osob, to tady již dlouho nebylo, rovněž počasí bylo letos optimální. Trasa Bojanovice - Bratřínov - Mníšek pod Brdy byla zvolena tak, aby nebyla příliš náročná s ohledem na převýšení, konečných cca 13 km, bylo myslím v silách všech účastníků. Konečná restaurace na nádraží byla i pro mne příjemným překvapením. Vzhledem k počtu účastníků, je pro jednu osobu velmi těžké udržet skupinu ve správném směru, ovšem žijeme ve třetím tisíciletí a tak vrátit se na původní směr díky různým navigacím není takový problém. Jinak si myslím, že podstatná většina z nás prošla skautským výcvikem a tak by neměl být pro většinu problém jít po předem stanovené trase..... Brdy byly super!
Šerif

  V sobotu v podvečer jsme se sešli a společně oslavili narozeniny Paganiniho a Bena. Díky skvělé muzice kapely NOF byla nálada skvělá. Díky Frantovi a Janě i všem kteří přišli. Ben

Den první - sobota 4.8
 Ráno na srazu na Hl.nádraží se schází třináct trampů z naší osady, kupodivu i Pytlák je tady včas. České dráhy nás napínají do poslední chvíle a tají nástupiště, z kterého odjíždí náš rychlík směr Světlá nad Sázavou, konečně je tady. Davy lidí se derou do vlaku, my nepospícháme, máme přece místenky, k našemu překvapení však máme velký problém vytěsnit z našich předem zaplacených míst drzé pasažéry, to se po několika minutách daří. Zdeněk rozdává tradiční karbanátky a podává se první občerstvení. V Kolíně přistupuje Franta, k nám se dostává až po delší chvíli, když se vlak poněkud uvolňuje. Vystupujeme ve Světlé nad Sázavou a jdeme i místnímu informačnímu středisku, kde si většina objednává prohlídku podzemí a kolektivně se jdeme na oběd do místního hotelu. Po obědě následuje prohlídka podzemních prostor, po jejím ukončení vyzvedáváme zbylé osadníky a jdeme se podívat na místní zámek. Tam se setkáváme s účastníky srazu Velorexů, zámek prohlížíme pouze zvenčí a pokračujeme zámeckým parkem. To už nás bombarduje Paganini s informacemi o svém pozdním příjezdu. Kolem pomníku A.B.Svojsíka a J.Wolkera pokračujeme mezi poli do Závidkovic, je horko a máme žízeň a samozřejmě hospoda nikdy. Na radu místních domorodců se vydáváme do Broumovy Lhoty, kde opravdu nacházíme otevřenou restauraci. Zde se občerstvujeme a čekáme na Paganiniho, zastihuje nás i krátká dešťová přeháňka. Pozdě odpoledne vyrážíme směr Lipnice. Náš pochodový tvar se roztahuje do pěkné délky, ale pomocí mobilních telefonů se nakonec scházíme u zatopeného žulového lomu, který objevili Ben a Martin. Stavíme stany, obdivujeme vytesaný reliéf "Ústa pravdy" , a někteří se i koupou. Stále čekáme na Paganiniho a taky na Pytláka, který se vydal místo k tábořišti na hrad Lipnici, s jejímž kastelánem se údajně znal. Po setmění přivádí Martin Paganiniho, zatímco Pytlák nám telefonuje z místní hospody, abychom si pro něho došli. Zatímco část unavených trampů uléhá ke spánku, objevuje se na našem tábořišti trojice z nedalekého tábora, ochotně se nabízejí, že pro Pytláka dojdou a přivedou ho, což se také stane. Pozdě do noci probíhá družba s místními táborníky až někteří nemohou nalézt své stany a ruší spáče zoufalými pokusy se vetřít k někomu do stanu. Naštěstí jsou umravněni a konečně celý tábor usíná.

Den druhý - neděle 5.8
 Ráno se probouzíme poněkud později, následuje koupání v lomu, vyprávění zážitků ze včerejší noci, buzení Pytláka atd. Jelikož se balení některých trampů neúměrně protahuje, jdeme na prohlídku dalšího zatopeného lomu s reliéfem "Bretschneiderova ucha". Po návratu zjišťujeme, že Pytlák ani za hudební produkce populárního popěvku místní omladiny ještě nezabalil, takže vyrážíme na hrad Lipnici bez něho. Máme štěstí, prohlídka je zdarma neboť na hradě končí akce srazu Velorexů. Dvě hodiny prohlížíme individuálně hrad a Pytlák stále nikde, když mu šerif telefonuje, dovídá se, že Pytlák zase usnul. Určujeme další místo srazu v hospodě a kolem pomníku Jaroslava Haška jdeme do místní restaurace, kterou už včera navštívil Pytlák. Po obědě, během kterého se dostavuje i opozdilec Pytlák se jdeme podívat na místní hřbitov, kde má hrob Jaroslav Hašek a zájemci o historii navštěvují předsunuté opevnění Lipnice, tzv. Bílou věž. Potom vyrážíme na další cestu směr Orlík u Humpolce. Čtveřice Čína, Franta, Ostříž a Smíšek asi po hodinovém pochodu zjišťuje, že ostatní se někde zasekli, na okraji Lipnice v místním občerstvení sledují olympijské hry. Telefonicky oznamujeme další cíl cesty, občerstvení u rybníka Pelhřimov. Výše zmíněná čtveřice nachází na hrázi rybníka příjemné občerstvení po slunečníky, sympatickou obsluhu a bezva koupání. Po několika hodinách čekání dochází i zbytek osady, který se stihl cestou ještě zakufrovat. Dostáváme nabídku k přenocování na hrázi a tak už nic nebrání večerní hudební produkci dlouho do noci. Teprve půlnoční bouře rozhání naše sezení a za rachotu hromů a blýskání blesků usínáme.

Den třetí - pondělí 6.8
 Vstáváme do slunečného jitra, někteří dosouší věci po noční bouřce, ochotný majitel občerstvení nám připravuje snídani, což je důvodem pozdního odchodu. Další naše zastávka patří místu, kde tábořil v roce 1916 jako skaut básník Jiří Wolker, tábořiště je porostlé lesní vegetací a ani se nechce věřit, že tomu tak skutečně bylo. Dále putujeme hlubokými lesy s častými zastávkami k odpočinku a občerstvení. Konečně dorážíme ke zřícenině hradu Orlík, která je oplocena a uzavřena, pondělí.... Po malé obhlídce jdeme kolem židovského hřbitova na náměstí Humpolce, kde jsme svou návštěvou poctili místní hotel. Po výborném pozdním obědě nás opouští Petr, který se vrací do pracovního procesu. My ostatní se přesouváme na místní autobusové nádraží a odjíždíme do Želiva, kde stavíme ležení v místním kempu. Po dostavbě stanů komplikované dešťovou přeháňkou navštěvujeme místní hospodu, ale po malém občerstvení jdeme spát. Někteří přespávají na verandách chatiček.

Den čtvrtý - úterý 7.8
 Ráno vstáváme poměrně brzy, opět dosoušíme, platíme za tábořiště a jdeme posnídat do místního obchodu. Následuje přesun do kláštera, kde Martin zajistil prohlídku. Po prohlídce klášterního areálu ochutnáváme místní pivo z klášterního pivovaru a navštěvujeme zbytky Trčkova hradu. Následuje oběd ve známé restauraci "Na Kocandě". Po obědě vyrážíme směr Červená Řečice, cesta vede náročným terénem na vodním dílem a stojí nás nemalé úsilí. Po tomto úseku přichází klidné putování po lesních cestách a v pozdním odpoledni přichází vhod koupel ve vodním díle Trnávka. Osvěženi po silnici přicházíme do Červené Řečice, kde večeříme v místní hospodě. Několik zájemců si prohlíží bývalý biskupský hrad, bohužel jenom zvenčí. Následuje pochod po turistické značce, až nacházíme nocleh po Šibeničním vrchem.

Den pátý - středa 8.8
 Ráno v poklidu vstáváme, někteří jako Petič na etapy, snídáme a Martin prohlíží Šibeniční vrch, poté balíme a vyrážíme směr Pelhřimov. V Bácovicích, kde měla podle mapy být hospoda, doplňujeme vodu a stavebník rodinného domku nám prodá i lahváče, paráda. Po modré turistické značce jdeme do Čakovic, kde je další zastávka na odpočinek u místní kapličky a potom do Starého Pelhřimova, tam jdou Martin se šerifem na obhlídku místního kostela a ostatní pochodují do Pelhřimova, kde se všichni scházíme v hospodě na oběd. Po obědě jdeme na náměstí, následuje kávička v cukrárně, prohlídka architektury Pelhřimova, výstup na věž, návštěva muzea atd. Odpoledne přijíždí Jana pro Frantu a Dana, kteří končí a vrací se domů, rovněž nás opouští Robert. Zbylá dvanáctka razí na vlakové nádraží, kupodivu to stihne i Pytlák, který se zapomněl v místním muzeu. Vlakem se přesouváme do Nové Cerekve, prohlížíme si synagogu a hledáme hospodu k zakončení letošního vandru. Daří se a tak večer probíhá do pozdních nočních hodin veselá zábava okořeněná hudební produkcí našich hudebníků.Po půlnoci se přesouváme na bezvadné tábořiště, které objevili Ben s Martinem.

Den šestý - čtvrtek 9.8
 Ráno se probouzíme do slunečného počasí a vychutnáváme si poslední tábořiště. Postupně se vracíme do Nové Cerekve, tam objevujeme výbornou výrobnu cukrářských výrobků, zde snídáme a prohlížíme si místní zajímavý kostel. Následuje přesun na nádraží a odjezd vlakem do Tábora, kde obědváme. Odpoledne nám jede rychlík do Prahy a tam končí letošní XXXIX."VELKÝ VANDR". Tak zase za rok na jubilejním vandru.
Šerif.

 

Den 1.
Kompletní sestava ve složení Bob+Simona, Dan+Jana, Andy+Mirka, Alja+Mirka, Ben+Blanka, Martin+Marta a Lišák+Jana se sjela 14. července do Penzionu Na pasekách v Rajnochovicích na úpatí Hostýnských vrchů. Ubytovali jsme se v penzionu a Bob a Otík dostali chatku, protože měli s sebou psí smečku. První večer jsme se seznámili a rozhodli, že si budeme tykat a zvolili na druhý den trasu naší první výpravy.

Den 2.
Po snídani jsme se vydali na Vrch Tesák 685 m.n.m. odkud jsme vyrazili směrem na Svatý Hostýn – cíl našeho putování. Cesta vedla nádhernou přírodou Hostýnských vrchů a její pohodlnost si zejména pochvaloval Bob. Chvilkami však litoval, že s námi není šerif, protože by jistě zvolil náročnější trasu. Na Hostýně jsme shlédli nádherný kostel, Jurkovičovu křížovou cestu, rozhlednu a Otík nás seznámil se svým zemřelým strýcem, arcibiskupem Vaňakem, jehož náhrobní kámen na místním hřibitově byl opravdu nejhonosnější. Po návratu zpět jsme sečetli celkový počet ušlých kilometrů – cca 20 km! Večer jsme provedli tradiční družební setkání a pohoštěním.

Den 3.
Ráno jsme si určili snažší trasu – výstup na nádhernou zříceninu raně gotického hradu Šaumburk. Po téměř kolmém výstupu do výšky 608 m.n.m. jsme shlédli skoro žádné zbytky zdiva, které dnes zůstaly po “návštěvě” husitů v roce 1451. Bob opět glosoval, že husité jsou mu velmi sympatičtí, a že měli navštívit ještě více pamětihodností. Toto se potvrdilo při pokusu navštívit nedalekou zřícenu hradu Zubříč – opět tam nic nebylo! Na oběd jsme dorazili do restaurace statku Ve dvoře, kde jsme se dobře najedli a po obědě jsme (pánové) střídavě chodili nakupovat do místního obchodu. Pokladní byla vskutku velmi pohledná a tak někteří byli na nákupu i několkrát. Tenisová společnost si šla zahrát do Ranochovic. Večer se opět konal meeting s pohoštěním – pivo jsme si točili sami.

Den 4.
Nejbližší městečko našeho penzionu byla Bystřice pod Hostýnem a tak naše kroky vedli tam. Navštívili jsme muzem výroby ohýbaného nábytku TONET a pak zámek, který předčil všechna očekávání. Po počátečním vyjednávání s průvodkyní jsme potom měli příležitost v téměř tříhodinové prohlídce nic nevidět – zámek byl prázdný. To, jak o ničem dokázala slečna povídat, jsme považovali za unikát mezi průvodci! Po obědě jsme vyhlásili bowlingový turnaj, který opět jako vše, vyhrál Martin. Posléze opět tenis a večer přátelské posezení.

Den 5.
Den byl určen k výletu do překrásné Kroměříže, kde jsme navštívili unikátní Květnou zahradu, zapsanou do Seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO a Arcibiskupský zámek. Odpoledne jsme spěchali zpět, abychom stihli domluvenou návštěvu pravé moravské pálenice. V Loukově na nás čekal pan Zbožínek, který nám předvedl, jak se to dělá a pak jsme již jen ochutnávali slivovičku, hruštičku i třešňovici – bylo to skvostné! Někteří jsme si koupili vzorky a večer si při Bobově kytaře pochutnávali.

Den 6.
Návštěva Zlína. Po příjezdu do centra jsme si prohlédli Baťovu čtvrť i jeho známý mrakodrap. Jako cíl jsme určili Kongresové centrum od architektky Evy Jiřičné, kde jsme na střeše vestibulu popili kávu a pak pokračovali do ZOO Lešná. Trochu nás překvapil déšť a pak nám vše vynahradil zámek, který v roce 1887 nechal tehdejší majitel panství František Seilern zbourat a na stejném místě zahájil výstavbu nové reprezentativní rezidence, která již měla ústřední podlahové vytápění, záchody, koupelny i telefon. Večer jsme si připravili opékání buřtů, které k nepřízni počasí proběhlo způsobem opeč, sežer a zmiz.

Den 7.
Rozdělili jsme se do dvou skupin. První skupina zatoužila poznat trasu z Tesáku na Troják vylepšenou sběrem hub při cestě. Druhá skupina vyrazila na zříceninu hradu Lukov, který se nachází asi 3 km nad stejnojmennou obcí a je jeden z nejrozlehlejších hradů na Moravě. Dále pak do Holešova na prohlídku zámku s výstavou fotografií Jana Saudka a na závěr prohlídku hřbitova v Bystřici pod Hostýnem, kde jsou pochováni potomci slavného generála Laudona. Laudonský hřbitov je hřbitovem posledních šlechtických vlastníků Bystřice pod Hostýnem. Večerní posezení pak bylo vyšperkováno neuvěřitelným soubojem Boba s Andym, kdy první zahrál písničku na jejíž téma pak druhý musel říci anekdotu. Toto za hurónského smíchu trvalo až do prvních hodin našeho posledního dne.

Den 8.
Loučení. Tuto lokalitu kdysi doporučil Andy a my všichni jsme mu v duchu děkovali, že nás letos přivedl do tohoto krásného koutu. Tak za rok zase jinam!

  27.4.2012 v pravé poledne proběhlo poslední rozloučení s naším skautským vůdcem bratrem Supem.Všechny pohřby jsou hrozné..., zde ale musím konstatovat, že přítomnost krojovaných old skautů, výběr hudby (staré trampské písničky)dala obřadu zvláštní atmosféru, kdy jsme se všichni v myšlenkách vrátili do dob, kdy se Supovi podařilo v nás zápálit uhlíky trvalého kamarádství.Supe díky, nikdy nezapomeneme!!! Bob

  V sobotu se uskutečnil jubilejní XV."Přechod Brd". Na Hl.nádraží se nás sešlo deset, při výstupu ve Všenorech nás doplnili Martin, Perry a Bóďa na třináct osob. Po žluté turistické značce kolem barokního zámečku a novorománské kaple sv.Jana Křtitele - hrobky rodiny Nolčů jsme vystoupali až na hřebenovou cestu. Tady začalo mírně sněžit a tak přišly vhod teplé nápoje i placatky s různými pochoutkami. Po červené značce jsme dorazili až do barokního areálu Skalka, kde jsme se občerstvili. Následoval sestup do Mníšku pod Brdy, kde nás v restauraci "U Káji Maříka" čekali Lišák s Janou. Po obědě ještě někteří navštívili cukrárnu "U Jarolímků" a po skupinkách jsme odjeli do Prahy.
Zúčastnili se: Andy, Alena, Alja, Ben, Bóďa, Dan, Lucka, Martin, Mirka, Ostříž, Paganini, Perry, Zdeněk.

  Naše tradiční předsilvestrovská akce. Tentokrát opět naplánovaná Danem. Sraz byl u metra Malostranská, dále jsme šli přes Kampu,( ovšem se zastávkou u Brunclíka) Vlašskou, Jánský vršek, Nerudovu. Taky jsem se zastavili v hostinci u Kocoura na jedno a pak dál Sněmovní zpátky na metro. Šerifův odborný výklad o historii byl moc zajímavý a nasvícená Praha nádherná. Malá část pokračovala dál...
Zúčastnili se: Paganini, Smíšek, Ostříž, Robert, Andy, Jana a Franta, Jana a Lišák, Ben a Blanka, Dan, Martin

 





Den první - sobota 30.7.
  Za nepříznivého počasí se ráno scházíme na Hl.nádraží v deseti lidech a odjíždíme směr Tábor. V Olbramovicích přistupuje Horáček a stále prší. V poledne za lijáku vystupujeme v Táboře a jdeme do historického centra, cestou nás někteří zdržují nákupy a výběry z bankomatů. Na náměstí obědváme a stále prší. Po obědě si prohlížíme podzemí historického Tábora, tam naštěstí neprší. Po hodinové prohlídce opouštíme podzemí, ale stále prší. Opouštíme historické centrum za stálého deště a jdeme k poutnímu místu Klokoty. Prohlídka poutního místa opět probíhá za stálého deště, stojíme před rozhodnutím jak dál.
Víťa navrhuje počkat v nejbližší hospodě a jeho návrh je přijat. V hospodě přežíváme pozdní dopoledne a tam nás doplňují Franta a Zdeněk, takže jsme kompletní. Večer se plně rozjíždí ke spokojenosti naší i hostinského. Pytlák telefonuje našemu starému známému kastelánovi z hradu Kámen Mildovi, který večer přijíždí i s personálem.Večerní zábava trvá do pozdních hodin a spokojený hostinský nám povoluje přenocovat v hospodě. Jenom Dan je poněkud překvapen reakcí na svoje fotografování, bohužel netuší, že někteří mladší trampové namluvili návštěvě, že je známý fotograf aktů. Pozdě v noci si steleme v hospodě, na tvrdém povrchu ale v suchu.
Den druhý - neděle 31.7
  Ráno vstáváme a stále prší, náladu nám zlepšuje dobrá snídaně a potom už vyrážíme, bohužel stále za deště. Sestupujeme k Lužnici a rozbahněnou cestou podle řeky za stálého deště jdeme cestou necestou až do Příběnic. Cestou pozorujeme vodáky, jak zdolávají nástrahy řeky a jezů. Konečně ustává déšť. V příběnickém podhradí je otevřena restaurace, kde obědváme, po obědě následuje prohlídka hradní zříceniny rožmberského hradu se zajímavou osmibokou věží. Vracíme se do restaurace pro batohy a kolem zbytků bývalého středověkého městečka, které zaniklo již v roce 1437 pokračujeme dále podle řeky. Začínají se objevovat chaty a kempy, v jedné restauraci nám Horáček s Paganinim předvádějí kvalitní hudební produkci. K večeru nacházíme nocleh v jedné ubytovně, někteří hrdinové spí venku pod stany a ochotný správce nám nabízí i večeři. Večerní zábava je po včerejší bouřlivé noci slabým odvarem, ani nehrajeme. Výhodou je, že se můžeme vysprchovat v teplé vodě.
Den třetí - pondělí 1.8 
 Ráno po snídani se balíme, seznamujeme se ze sympatickým správcem, ze kterého se vyklubal starý tramp. Vyměňujeme si kontakty a pokračujeme dále podle řeky až k řetězovému mostu ve Stádlci, kde se fotíme na společnou fotografii .Další zastávka je v kempu, který je ve správě Holanďanů. Dobré pivo a spousty historických technických zajímavostí, které zabavují Pytláka tak, že si ani nevšimne, že se mu do batožiny nenápadně přibalilo pětikilové závaží. Horáček objevuje harmonium a začíná další hudební produkce, přidává se i Paganini a další. po chvíli se muzikanti dostávají do varu a Pytlák zpívá užaslému přihlížejícímu nizozemskému publiku zlaté klenoty za svých sprostonárodních hitů. Po chvíli raději opouštíme kemp i nadšené zahraniční publikum a vyrážíme směr Dobronice, až na Pytláka, kterému se v kempu zalíbilo. V Dobronicích pod hradní zříceninou obědváme, dochází nás i Pytlák. Po obědě nás opouští Robert, kterého volají pracovní povinnosti do Prahy. Pytlák při opětném nasazení batožiny za hlasitého smíchu objevuje závaží, předává ho hostinskému, který slibuje, že ho do kempu vrátí. Následuje prohlídka hradní zříceniny a po ní pokračujeme za slunečného počasí až do Stádlce, opouštíme Lužnici. Ve Stádlci nacházíme malý bufet, někteří sledují až do večera naše fotbalové mladíky v boji o zlato. Za šera vyrážíme na další cestu a po několika kilometrech stavíme ležení v lese.
Den čtvrtý - úterý 2.8  
Ráno se probouzíme do krásného prosluněného dne, snídáme, balíme a po marném čekání na Pytláka a Petiče vyrážíme na další cestu podle potoka. Oba opozdilci nás posléze dohánějí a celé dopoledne jdeme po lesních cestách až do Sepekova. Ve známé restauraci obědváme, vaří zde výborně i pivo chutná. Někteří si prohlížejí pozůstatky gotického kostela, které jsme opomenuli při loňské návštěvě. Pozdě odpoledne se přesouváme na nádraží a zde se následuje další občerstvení. Čína objevuje na svých zádech klíště a tak přichází ke slovu operace, která se úplně nezdaří a tak po zbytek odpoledne se stává Čína obětí vtípků, zvláště hudebníků, kteří se předhánějí v návrzích na průběh jeho pohřbu. V pozdním odpoledni se přesouváme na tábořiště, kde vtípky na nebožáka pokračují do pozdních nočních hodin při večerním posezení.
Den pátý - středa 3.8  
Ráno vstáváme, k překvapení muzikantů je Čína v pohodě. Potom se loučíme s Danem a Frantou, kteří se vracejí domů. Batožiny na záda a vzhůru na další cestu,po lesních a polních cestách se dostáváme až k rozpálené asfatce, která nás dovede do Vlksic, rodiště předků Ostříže a Viktora. V místním konzumu si doplňujeme zásoby tekutin a ochotná prodavačka nám doporučuje místní útulnou hospůdku, která se otvírá jenom pro nás. Milovníci historie vyrážejí za místním kronikářem, aby si rozšířili svoje znalosti a u ochotného staříka a stráví nad kronikou příjemnou hodinku. Po návratu od kronikáře vyzvedáváme zbytek trampské osady v hospůdce a Martin zajišťuje prohlídku místní tvrze, která je v soukromém vlastnictví. Po zajímavě prohlídce a malé hudební produkci vyrážíme na další cestu. Cestou si prohlížíme zajímavý keltský menhir. Další naší zastávkou je Nadějkov, kde máme pozdní oběd a Ben s Martinem si stihnou prohlédnout místní nepřístupný zámek. Dělíme se na skupinu A a B, Skupina A vyráží po svých do Jistebnice a skupina B jede autobusem. V Jistebnici je nakonec dříve pěší skupina a následuje již tradiční návštěva restaurace spojená s večeří a čekáním na skupinu B. Za houstnoucího šera hledáme tábořiště za Jistebnicí, to se daří, stavíme stany a někteří se stihnou i vykoupat. Horáček vyprovokuje ještě některé k návratu do Jistebnice. V noci začíná pršet.
Den šestý - čtvrtek 4.8  
Ráno stále prší a někteří berou do zaječích směr Jistebnice. Ostatní balí za deště a zjišťujeme, že táboříme na tábořišti starých oldskautů se kterými se dáváme do řeči. Po rozloučení se vracíme do Jistebnice, mezitím přestává pršet, snídáme a prohlížíme si městečko, navštěvujeme muzeum s proslulým Jistebnickým kancionálem, prohlížíme si kostel a věž a čekáme na příjezd autobusu.Autobus nás odváží do Tábora, kde v sobotu započalo naše putování. Rychlíkem se vracíme domů a končí náš letošní vandr.
 

  Jak už na stránkách Vývěsky referováno, setkali se 10-11. června dva členové TO Býkovka, Čína a Víťa, na horním toku Moselu se soví osádkou lodi Titan (kapitán Perry, 1. důstojník Andy, další posádka Lišák, Roman, Jana a Jitka ).
Na četná přání členů TO Býkovka jsme se rozhodli zařadit na stránky několik fotek, které dokumentují tuto zdařilou akci.
Mosel tvoří v tomto úseku hranici mezi Německem a Lucemburskem, setkání se uskutečnilo na Lucemburské straně poblíž městečka Machtum. Ještě cestou tam jsme se zastavili v Saarburgu ve vinařství Dr. Wagner a nakoupili pár kartonů Rieslingu od řeky Saar (přítok Moselu, srovnatelný s nejlepšími Moselskými víny), což se později ukázalo jako velmi prozřetelné.
Poté co jsme se konečně našli jsme navštívili společně ochutnávku vín u Lucemburské Kooperativy Cep d´Or. Na programu byly různé odrůdy hlavně bílého vína (Pinot blanc, Elbling, Auxerrois, Chardonnay, Riesling a další). Vína nebyla špatná, ale vlnu nadšení nevzbudila, byla taková – Lucemburská. To znamená trochu nevýrazná, často něco nasládlá a hlavně u Rieslingu (což je normálně hlavní vinná odrůda Moselu) scházel „Biß“ (kyselinky ?) a „Abgang“ (dochuť ?) čímž se vyznačují špičkové německé Rieslingy.
Poté jsme se ale už přemístili na loď Titán, kde jsme po výborné večeři zdolali ještě jeden Karton Rieslingu Dr. Wagner.
Po přenocování na palubě a po vydatné snídani jsme pomohli Titánu z mělčiny na další plavbu směrem Francie.
Čína

Účast TO Býkovka Čína a Víťa, na Titanu Perry, Andy, Lišák, Roman a Jana s Jitkou

  Trasa vedla ze Mšena na Kokořín mezi romantickými pískovcovými skalami. Po prohlídce Kokořína jsme se naobědvali v restauraci "U Grobiána" a pokračovali údolím Kočičina až k restauraci Krásná vyhlídka, kde jsme se odměnili po náročném výstupu. Dále nás cesta zavedla zpět na nádraží ve Mšeně odkud jsme odjeli do Prahy. Ušli jsme cca 11km.
Zúčastnili se: Paganini, Smíšek, Iva a Ostříž

  V neděli se uskutečnil po delší době výlet. Tentokrát naplánovaný Petičem, škoda jen, že Pete se nezúčastnil ze zdravotních důvodů. Vlakem jsem dojeli do Bohušovic nad Ohří a odtud pěšky do Doksan. Původně jseme to plánovali trasu podél potoka, ale voda vzala můstek a tak jsem museli po silnici. Naštěstí počasí se umoudřilo a tak to šlo. Přes Brňany (zámeček z 18. století) a Borozany ( tvrz z 15. století) jsme došli do Doksan. Zde se nás ujal ochotný průvodce a představil nám rozsáhlý klášter a barokní kostel Narození Panny Marie se zajímavou románskou kryptou. Obě místní hospody byly bohužel zavřené a tak místo oběda jsme chroupali kedlubny s hrachem od prodejce ze stánku u silnice. Brzy nás ale autobus odvezl do Terezína a zde jsem si vše vynahradili v místní hospůdce.
Po obědě jsme šli do Malé pevnosti, a protože toho dne byla oficiální tryzna, měli jsme vstup zdarma. Opět prohlídka, také zajímavá, ale trochu deprimující. A pak už jen procházka zpět do Bohušovic. V nádražní hospodě jsme si ještě vychutnali pivko a gól z utkání s Rusáky a už jel vlak.
Ušli jsme dobrých 14,721 km (viz Danova navigace)
za účasti: Andy, Ben, Blanka, Dan, Paganini a Martin.

  V sobutu se uskutečnila vskutku historická událost. Torzo bývalého 306.oddílu Bobři Praha ( Ostříž, Smíšek,Pytlák, Pete, Henry -Horáček, Bob-Tesák) navštivilo svého vedoucího oddílu br. Supa v LDN Třebotov, který je zde v očekávání dalšího závažného lékařského zákroku.Za těch 40let se nic nezměnilo.Se Supem jsme v družné debatě přes 2 hodiny vzpomínali na úžasné skautské časy.Bylo to krásné, dojemné, pohodové odpoledne. A zavazující, aby nám všem vydrželo to "skautské" kamarádství až do smrti.
Supe, přejeme brzké uzdravení a těšíme se,že se na jaře sejdeme ve větším kruhu společně s dalšími členy slavné třistašestky !
Bob.

  Včera se uskutečnil další ročník tradičního "Přechodu Brd"po trase Všeradice - Dobříš. V první polovině při stoupání na Hřebeny nás provázel nepříjemný déšť, který ustal až kolem poledne. Zbytek cesty po zledovatělých cestách proběhl bez problémů. Výlet jsme zakončili pozdním obědem v Dobříši a po čtvrté hodině jsme odjeli autobusem do Prahy. Ušli jsme asi 13 km.