V sobotu 30.12. se uskutečnila poslední letošní akce, jubilejní desátý "Přechod Brd", tentokráte spojený s procházkou po Praze. Přechod jsme zahájili v Malé Hraštici, kde po snídani v místní vyhlášené cukrárně jsme pokračovali do Voznice. Tam už odpadla třetina účastníků, (abych byl konkrétní tak to byly Sovy a Bob), kteří si vychutnali Horáčkův kanadský žertík, (navolil na hudebním automatu několikeré opakování Internacionály a jí podobných písní) a zbylé dvě třetiny došly až do Kytína, kde jsme vyčkali na autobus jedoucí na Smíchov. V restauraci HLUBINA byl pozdní oběd. Kolem páté jsme vyrazili na procházku, která vedla podél Vltavy ke Karlovu mostu a končili jsme na Staroměstském náměstí. Večer jsme pokračovali ve Fontáně, kterou poslední opouštěli kolem čtvrté hodiny ranní.

  V pondělí 11.12. proběhla Bobří hráz. Kromě neřízené zábavy a hodování měla být součásti programu i volba šerifa. Sešel se neskutečný počet voličů (16), hladových dát hlas tomu svému vyvolenému. Bohužel, avízovaní kandidáti se nedostavili a dali přednost svým soukromým a asi pekuniárním aktivitám (česky kšeftům). Atd.atd... viz vývěska. Přidávám několik Martinových fotek.

  Jak už jsme informovali, zúčastnili se 14.10.2006 dva členové Německé pobočky jako representanti Českého týmu velké televizní souteže PISA – Test národu. Ostatní členové Německe pobočky sledovali pruběh live u televize, takže to vlastne byla 100 % účast. Do souteže jsme vstupovali s nadějí na dobré umístění, bohužel to nevyšlo jak jsme si představovali a skončili nakonec těsně na 9. místě.

Že otázky nebyly jednoduché, o tom se mužete přesvedčit sami:

Jedna z otázek (30 sec na vyřešení, kalkulačka je povolena):

Pochází z Holandska, které je monarchií, a proto je duležíté, aby se narodil Stammhalter –dědic trunu…

Od tohoto okamžiku musí všechny ženy v Holandsku přivést na svět děti, až do okamžiku, kdy se jim narodí chlapec. Ale potom už nesmejí mít žádné další děti. Pokud je stejná pravděpodobnost že se muže narodit kluk nebo holka, co se potom stane ???

a) bude více chlapcu nez dívek
b) bude více divek nez chlapcu
c) bude stejne divek a chlapcu

  Cestu jsme začali v Újezdě odkud jsme dorazili do Kolodějí, kde jsme navštvívili naše zde bydlící kamarády Roberta a Zdeňka. Roberta jsme takřka vytáhli z postele a jeho nelíčený údiv nad naší ohlášenou návštěvou byl velký. Po chvíli se ale vzpamatoval a pozval nás na malé posezení na terasu. To Zdeněk už očekával návštěvu před svým působištěm a po prohlídce školy následovalo i malé občerstvení. Potom jsme obhlédli místní zámek , pro veřejnost uzavřený, a navštívili "Jízdárnu" s příjemnou obsluhou. Naše další cesta vedla přes hradiště "Šance" a kostel sv.Markéty do Kralovic, kde jsme si prohlédli místní tvrz. Po silničkách jsme dorazili do Dubče, kde bylo poslední občerstvení před pěším pochodem do Dolních Měcholup, kde jsme skončili.

  Tak konečně jsme se dočkali a můžeme brát Pytláka vážně mezi padesátníky. A dvouletý skluz mu rádi odpouštíme, protože jeho oslava se vskutku vydařila. Profesionálně připravený čuník neměl chybu, vína piva co hrdlo ráčilo a ve finále se zpívalo jako málokdy. Tak Pytláku, ať se ti daří a vítej mezi zralými členy TOB!!

 Den první. Sobota.  Na sraz dorazil rekordní počet sedmnácti účastníků.Vystupujeme v Plešnici, kde i obědváme. Po celý čas oběda hustě prší. Po dešti vyrážíme na zříceninu hradu Buben. Po dalším pochodu nás v Doubravě čekají poslední opozdilci Franta a Zdeněk.Nad Doubravou stavíme v lese tábor a zakončujeme večer příjemným posezením.
Den druhý. Neděle.  Ráno vyrážíme cestou necestou podle GPS do Nýřan, kde obědváme. Vlakem se přesouváme do Chotěšova, kde si prohlížíme klášter se sympatickou průvodkyní.Opouští nás první odpadlík,Petr. V klášteře, který sloužil v minulém století i jako kasárna prožil i svá vojenská léta Karel Kryl. Podle Rabduzy přicházíme do Stodu, malé občerstvení a zase hledáme ubytování. Teprve pozdě večer nacházíme místo v lomu u Hradce, obsluha místního stánku zajišťuje občerstvení a večerní zábava s hudební produkcí pokračuje dlouho do noci.
Den třetí. Pondělí.  Po příjemné ranní koupeli v lomu a snídaní odcházíme do Hradce odkud se vlakem přesouváme do Holýšova. Odtud jdeme do Všekar na prohlídku zříceniny barokního kostela a dále pokračujeme do Čečovic, kde si prohlížíme gotický skvost, kostel sv.Mikuláše. Odpoledne jdeme na koupaliště u Bukovníka, kde u místního klubu Corida stavíme stany, někteří se ubytovávají na pódiu. Posezení se odbývá před klubem, který nám až příliš připomíná gayklub "Modrá lastura".
Den čtvrtý.  Úterý.  Ochotný majitel klubu nám ráno přijíždí udělat snídani a my vyrážím dále přes Bukovník do Puclice, kde si prohlížíme místní tvrz. Ve Staňkově obědváme a opouští nás Ben. Ze Staňkova jdeme na zříceninu hradu Lacembok, za ní na místě dalekého výhledu opět budujeme tábořiště. Večerní posezení se opět velmi vydařilo.
Den pátý. Středa.  Ráno jdeme na snídani do Krchleb a odtud přes Hlohovou a Osvračím se do stáváme do Blížejova, kde obědváme. Odcházejí Dan a Franta. Na koupališti u místní restaurace stavíme poslední tábor a večerní hudební produkce našich muzikantů zakončuje večer.
Den šestý.  Čtvrtek.  Ráno rychle balíme a složitým vlakovým spojením se dostáváme do Horšovského Týna, kde v místní cukrárně snídáme. Po prohlídce hradu a města obědváme a s malými problémy chytáme vlak do Domažlic, kde přestupujeme na rychlík do Prahy.

  Tentokrát setkání NA proběhlo na statku v malé moravské vsi Zálesí, několik kilometrů od Vranovské přehrady. Ubytování bylo trošku selské, ale jinak docela zajímavé. Naplánované výlety řádně prověřily kondici členů NA. Pravda, byla tropická vedra, z tenisu nebylo skoro nic a příjemně bylo snad jen v moravském sklípku. Navštívili jsme hrad Bítov, rakouský hrad Hardegg, Vranov, Znojmo, proběhla degustace moravských vín i návštěva vinic.

  Na přání mnoha členů TO Býkovka pár fotek k této akce, sice s nevelkou učastí (náročná doprava na místo startu), ale s velkým obsahem. Trasa byla Dallas - Laredo - Big Bend - El Paso - White sands - Carlsbad - San Antonio - Austin - Houston - Corpus Christi a zpátky Laredo a Dallas... Dohromady asi přes 5 tisíc km, za pekelného horka, ale stálo to za to... Místo dalšího popisu se podívejte na fotky...
Čína

  V sobotu se uskutečnil na četné žádosti již druhý výlet do Panenského Týnce a okolí. Předpověď počasí odradila mnohé, ale i tak se nás sešlo na Florenci jedenáct. A to ještě někteří nedočkavci přišli o hodinu dříve, tolik se na výlet těšili. Prohlídkou nedostavěného kláštera klarisek jsme zahájili naše putování. Opět jsme vyzkoušeli čerpání enegrie, u některých se to projevilo okamžitým mrněním v podbřišku, možná i díky osvěžující přítomnosti pohledných členek divadelního souboru PS. Další zastávkou byla zřícenina hradu Žirotín, moc toho nezbylo, ale již jsme zvyklí i na horší cíle. Po malém občerstvení v Sulci jsme dorazili cestou necestou (tedy spíše necestou, naštěstí GPS prokázala perfektní služby - vypadá to , že Šerif už nezabloudí) do Peruce, kde byl pozdní oběd. Po šesté hodině jsme odjeli vlakem do Prahy.

  V sobotu jsme byli na výletě v Průhonicích, počasí nám vcelku přálo a tak prohlídka parku proběhla v pohodovém tempu. Po obědě nás opustil Franta s rodinou a Blanka a my ostatní jsme za stále sílícího deště sledovali tok Botiče. Po občerstvení v Křeslicích nás opustili další špatně vybavení jedinci a cestu kolem přehrady až do Hostivaře vydrželi jen někteří (Ben, Ostříž, Paganini a Martin).

  V sobotu se uskutečnil výlet "Povltavskou stezkou", tedy po trase Slapy, Ztracenka, Štěchovice. . Romantické údolí Vltavy nás provázelo celou cestu mezi oběma přehradami Slapskou a Štěchovickou. Zajímavá byla i návštěva staré trampské osady "Zracenky". Největší zážitek prožil Andy, když Paganini na jednom zledovatělém úseku předvedl mimořádný "výmaz", tak srdečně a dlouho jsme ho ještě smát neviděli, zkrátka cizí neštěstí opravdu potěší. Celý výlet jsme zakončili pozdním obědem ve Štěchovicích.

  V sobotu se uskutečnila výprava po trase Říčany - Babice - Škvorec - Květnice - Sibřina. Na nádraží ve Strašnicích se sešli Andy, Dan, Mirka, Ostříž a Rex, ve vlaku se připojili Martin a Paganini. Vystupujeme v Říčanech a pokračujeme do Babic, kde je malé občerstvení. Cesta do Škvorce byla náročná, vedla lesem, kde nástrahy lesních zamrzlých pěšin nejlépe zvládal Paganini, vybaven speciální obuví což neustále kritizoval Andy. Několik krkolomných pádů předvedl Dědek Dan, až jsme měli obavy o jeho zdraví. Do Škvorce jsme dorazili v poledne a po prohlídce rozpadajících se zbytků gotického hradu jsme se občerstvili v místní restauraci a přes další zastávku v Květnici jsme urazili neuvěřitelných 16 km za krásného a mrazivého počasí.

  V. jubilejní ročník tradičního přechodu Arden se konal v sobotu 11.2.2006. Vyznačoval se tentokráte skvělými sněhovými podmínkami, rychlou stopou a neuvěřitelnou sportovní kondicí německého šerifa. Po 20 km sobí stezky dalo hodně práce přesvědčit ho, že jeden okruh stačil. Výprava zakončena ochutnávkou červeného vína.

  V sobotu se uskutečnil výlet do Budyně nad Ohří. Po dlouhé cestě vlakem jsme si prohlédli zámek s muzeem p.Jandy a po dobrém obědě následovala prohlídka města s přilehlým okolím. A opět dlouhá cesta vlakem domů.

  Sraz u Obecního domu, dále jdeme přes Ungelt, Staroměstské náměstí, Dušní, kolem Anenského kláštera, Řásnovku a Petrské náměstí. Trasu i odborný výklad připravil Dan. Zakončení bylo spojeno s kolaudací Horáčkova bytu. Akce mimořádně vydařená.

Již IX.ročník tradičního "Přechodu Brd", jehož trasa vedla tentokráte z Bojova přes Líšnici, Řitku, Skalku do Mníšku pod Brdy.

Výlet do kerského polesí, za ucházejícího počasí. Cesta vlakem byla v pohodě, i když nás drzý průvodčí vyhodil z jakési jedničky, neboť jsme odmítli platit přirážku, protože tato část vlaku jela úplně stejně rychle jako zbytek. V Poříčanech jsme ještě přestoupili a dojeli do Třebestovic. Pak jsme se jen zbavili tlupy asi 30-ti šílených turistů, které jsme nechali daleko před sebou a prošli celé kerské polesí. Podařilo se nám nalézt pozůstatky středověké vesnice Kří ( tedy pouze 2 průzkumníkům) a lokalizovat tvrz zaniklou v roce 1420, další zajímavostí bylo shlédnutí prastarých borovic (stáří 250 let) a menhiru u Labe. Část učastníků dala přednost materiálním požitkům v restauraci "Hájenka", známé z filmu "Slavnosti sněženek". Kančí kýta se šípkovou omáčkou uspokojila i ty největší labužníky. Poslední zastávkou na naší cestě byla vesnice Velenka s barokním kostelem od Dienzenhofera.

V sobotu se vrátila ze své cesty po Provenci a Languedocu expedice Occitánie II. Navštívili jsme mnoho zajímavých lokalit jako např. Avignon, Arles, mysteriózní Rennes-le-Chateau, středověký přístav Aigues-Mortes, papežské vinice Chateau-de-Pape, římský akvadukt Pont du Gard,......atd.

Několik fotek poslední Bobří hráze poslal známý paparazzo Martin.

  Další, velmi vydařený vandr. Vysoká účast, nejvíce dospělých v celé historii našich vandrů. Akcí, zážitků a fotek spousta, takže je to po dnech.


Den první.  Tradičně jedeme vlakem z Vršovic, přes České Budějovice do Hořic na Šumavě. Tady bylo zajímavé Muzeum Pašijových her pro které bylo kdysi vystavěno divadlo a i sbírka starých radiopřijímačů. Pokračujeme dál do Světlíku. Zde zaujala, hlavně Martina, výčepní Evička.
Den druhý.  Pokračujeme do Pasovar. Zřícenina středoveké tvrze. Prohlídku i zajímavý výklad provedl sám majitel. Dále Slavkov, prohlížíme věž s hodinami a jdeme do Větřní. Počasí se zhoršilo, dost prší, tak nocujeme v romské ubytovně pro dělníky místní papírny. Ale večer se vydařil. Dorazili opozdilci - Dan (od teďka Dědek) a Zdeněk.
Den třetí.  Podél Vltavy jdeme do Českého Krumlova. Spěcháme na exkurzi do pivovaru Eggenberg. Výborná je i pivovarská restaurace. Prohlížíme v rychlosti zámek a urychlujeme přesun vlakem do Kájova. Přidává se k nám Čína a prohlížíme klášter, nyní ve vlastnictví řádu bavorských sester.
Den čtvrtý.  Odpadají první členové, my pokračujeme do Červeného Dvora, nyní psychiatrické protialkoholní léčebny. Na oběd jdeme do Chvalšin, kde je zajímavé muzeum. Večer s táborákem strávíme na farmě Borová u bezvadných lidí.
Den pátý.  Usilovný pochod na Kuglvait, zbytky hradu a nedostavěný klášter. Večer a přenocování strávíme ve vesničce Brloh na koupališti.
Den šestý.  Brzké ranní vstávání a přesun přes České Budějovice do Hosína. Posledním silným zážitkem je let andulou do Bystřice u Benešova. Stálo to za to!

  V pořadí již čtvrtá týdení akce NA překonala všechna očekávání. Vysoká účast, turisticky náročný program, pravidelné tenisové turnaje i večerní posezení. I přes částečnou nepřízeň počasí se podařilo zorganizovat pěkné výlety. A na závěr plné koše pravých hřibů, co si ještě přát víc.

Stručný program :

• 1.den - výlet k pramenům Vltavy. Cesta vedla z Kildy k prameni Teplé Vltavy - přibližně 16 km.
• 2.den - Churáňov, Zlatá studna, Jezerní slať - 12 km
• 3.den - pro nepřízeň počasí hrad Kašperk
• 4.den - Boubínský prales
• 5.den - Prášily a Prášilské jezero - 10 km
• 6.den - Horská Kvilda, Hamerský potok, Vydra, část skupiny sběr hub v okolí.

Na prvního máje se v Balbínově poetické hospůdce konal 4. ročník Svatojiřské ochutnávky a oslava Bublyho padesátin. Celá akce proběhla pod názvem “Ochutnávka se vrácí do Prahy“, nemusela být tudíž německy puristická a bylo proto povoleno pivo, párky, hermelín a tanec. Víny prováděl Andy.
Vína se pila v tomto pořadí:

• Château Roc du Prada Bordeaux Supérieur AOC 2001 (mimo soutěž )
• Château Haut Rousseau Bordeaux AOC 2002 (mimo soutěž )
• Cercius, Vin de Pays d’Oc 2003, (čistý Syrah, Andy: povidla)
• Quinta Hinojal 2001 (Španělsko, ostružiny)
• Château Capet Duvergér Saint-Émilion Grand Cru (Bordeaux Saint-Émilion)
• Châteauneuf-du-Pape 2002 (pro Horáčka)
• Luis Felipe Edwards Carmenere 2003 Reserva (Chile, hutné, černé víno)
• Château Bonnet Reservé 2000 (klasické Bordeaux)
• La cuvée Mythique 2000 (soví víno)
• Cuvée Prestige Rasteu 2003 (kulaté, aromatické víno z jižní Rhony)
• Rosemount Cabernet-Merlot 2003 (jižní Austrálie, kocentrované opulentní víno)
• Château Haut-Bages-Averous 1999, apelace Pauillac (klasické známé Bordeaux)
• Château de Montpezat Corbieres 2000 (jižní Francie, ostružiny, koření)
• Montes Syrah Alpha (aromatická smršť, vypito už jen Bublym, Paganinim a Pytlákem)

Akce se všem moc líbila, škoda že se nedostavili další členové německé pobočky, aby pozdravili svého starého kamaráda.

V sobotu se uskutečnil plánovaný výlet do okolí Jemniště. Trasa vedla z Lhoty Veselky do Postupic, kde jsme si prohlédli místní tvrz, a dále jsme pokračovali do Postupic, kde jsme měli pozdní oběd spojený se sledováním TV (první poločas Sparta-Baník 1:1). Odtud jsme pokračovali na zámek Jemniště a po jeho prohlídce jsme se vlakem vrátili domů. Zvláště první část cesty byla topograficky náročná a prokázala, že někteří z nás skončili se svými znalostmi u globusu a jen díky topograficky zdatným jedincům nedošlo k bloudění a ztrátě orientace.

V sobotu se uskutečnil plánovaný výlet pořádaný Danem. Příroda krásná, památek mnoho, počasí celkem slušné a taky mnoho nevšedních zážitků, které začaly již cestou do Panenského Týnce. Jízda autobusem, který spíše připomínal plynovou komoru,neboť řidič firmy Kavka nás neustále otravoval výfukovými zplodinami a před otravou nás zachránil pouze Bob soustavným větráním, byl opravdu silný zážitek. Omámeni výfukovými plyny jsme po hodině jízdy vyklopýtali z autobusu a šli si prohlédnout nedostavěný kostel klarisek a zvláště pak silné energetické pole, které některé účastníky opravdu povzbudilo k nevšedním kouskům v místním parku. Nabiti energií jsme vyrazili přes Uherčice a Kokovice do Klobuk, kde byla první občerstvovací stanice. Návštěva menhiru u Klobuk byl velice hodnotný zážitek, i když jsme potom museli nasadit ostrý trhák, abychom stihli vlak do Peruce, protože se některým účastníkům zalíbila jízda vlakem. V Peruci jsme si prohlédli zámek, kostel, Oldřichův dub i Boženčinu studánku, na kterou se Bob tak těšl, kupodivu vodu neochutnal zato v místní restauraci mu chutnalo. Po pozdním obědě jsme odjeli vlakem do Prahy, jehož zpáteční cestu nám vyplnily Danovy humorné příběhy z období jeho dospívání, tedy jestli si to čerstvý pětapadesátník ještě dobře pamatoval. Kolem osmé hodiny jsme dorazili do Prahy.

Tuto sobotu se uskutečnil i přes nepřízeň počasí plánovaný výlet s účastí jen těch nejodvážnějších. Trasa vedla od zastávky vlaku Tomice do Ouběnic. Za stálého deště jsme dorazili do Ouběnic, kde jsme si prohlédli místní kostel, už je opraven (Bartoňové z Dobenína) a sochařské plastiky v obci. K naší velké radosti místní pohostinství mělo otevřeno a tak nás malé občerstvení zahřálo na další cestu do Líšna. Zámek byl nepřístupný a tak jsme si prohlédli zámecký park se zbytky sředověkých příkopů. Odtud naše kroky směřovaly do Bystřice, kde byl opožděný oběd. Vlakem v pět hodin jsme se opět vrátili do Strašnic.

IV. ročník tradičního přechodu Arden se konal v sobotu 29.1.2005. Nástup byl jako již několikrát ve vřesovištích u Baraque Michel. Za nádherného slunného počasí byla znovu zdolána sobí stezka, uběhnuto celkem 20 km. Výprava stylově zakončena pitím červeného vína a zpěvem českých písní.