Po roce opět přechod Brd.
Vyjeli jsme v 9:00 autobusem ze Smíchovského nádraží do Mníšku pod Brdy. Odtud po zelené turistické značce na Skalku, občerstvení v bufetu, pak po červené hřebenovce do trampské hospody "Čunčí huba", zde oběd. Po obědě po žluté do Stříbrné Lhoty, Délka trasy cca 9 km byla zkrácena kuli večernímu posezení ve Strašnické krčmě.
Zúčastnilo se 15 osob a dva psi.

Trasa: Hranice - Podhradí (Neuberg) - Háj - Libá - Hohenberg - Seeberg - Františkovy Lázně - Cheb.

Den první - sobota 3.8  : Vandr začal tradičně na Hlavním nádraží v Praze, kde se sešli čtyři tradicionalisté (Zdeněk, Smíšek, Paganini a Martin), ostatní zvolili pohodlnou cestu Frantovým doprovodným vozidlem. Po delším čekání nás náhradní vlak odvezl do Berouna, odkud jsme již pokračovali Západním expresem do Chebu (zpestření nabídla náhradní autobusová doprava Planá – Mariánské Lázně). V Chebu nám ujel autobus a tak jsme si užili výborný oběd a tankovou plzeň v restauraci U krále Jiřího. Procházku městem na Hrad a do kostela sv. Mikuláše a sv. Alžběty (se zajímavou expozicí pohřebnictví a vitrážovým oknem se sv. Cecílií) jsme zakončili v pražírně a kavárně Gallery Coffee na náměstí u famózní kávy. A pak už nás postupně autobus s přestupem v Aši (v mírně vyloučené lokalitě) dovezl do Hranic, kde jsme podle rady autobusáka Tondy ochutnali kvalitní plzeň v Sokolovně ve společnosti přitažlivé obsluhy Dany. Autentický nábytek hostince pamatuje ještě německý předválečný rozkvět Rossbachu. Zde se také konečně připojila automobilová sekce (Ben, Tomík, Čína, Franta a Horáček), takže nás už bylo devět. Jinak obec působí mírně depresivním dojmem včetně většiny jejich obyvatel.
Po skončení krátkého deště jsme vyrazili směr Studánka se zastávkou u evangelického kostela sv. Martina a dvou pomníků padlým v první válce. Kolem sochy bílého koně a vietnamské nálevny U koně (s odpovídající klientelou) jsme krásnou krajinou po silnici a pak lesem dorazili do Studánky (Thonbrunn). Zde na mýtině u rybníku Nový jsme měli domluvené občerstvení a ubytování pod stany u cikánského hostinského Ivana Mirgy. Klobásy, bratwursty ani rakovnický bakalář potěšily a neublížily. Spánek v lese proběhl bez komplikací a bez deště.



Den druhý - neděle 4.8  Ranní koupel (pouze těch otužilých) nás nastartovala na příjemnou cestu po červené značce do Podhradí. Zásluhou Horáčka jsme si užili včasný a především výborný oběd v restauraci Ve školce (skvělý guláš, segedín a dokonalý vepřový řízek a dobré pivo). Následovala prohlídka sugestivního ranně barokního evangelického kostela Dobrý pastýř. Vnitřní zachovalé vybavení (včetně kazatelny, varhan a dvou dřevěných galerií) a především původní výmalby jsou unikátní. Poté jsme si prohlédli ruiny hradu Neuberg a všech čtyřech zámků, které zde zásluhou Zedtwitzů postupně vyrostly a následně zpustly či zcela zanikly (především „zásluhou socialistické péče“). Zajímavé jsou zachovalé pivovarské sklepy. Výstup na hradní věž byl ozvláštněn zdoláním třech žebříků. Dorazil Dan.,
Cesta do prudkého kopce po modré značce nás zavedla na Bismarckovu rozhlednu na vrchu Háj (Hainberg) z roku 1903. Rozhledna dokumentuje německou důkladnost a preciznost. Rozhled ve výši 24 m (celková výše 34 m) výrazně omezují přerostlé stromy. Rozhled po Ašsku i do Německa samozřejmě potěšil. O dost méně potěšil cíl v kempu Pod rozhlednou, který představuje solidně provedený výběh pro lamy. Ale vlastní pivo a Frantova svíce nás naladily smířlivě. Na druhé straně potěšilo kvalitní zázemí včetně dostatku teplé vody.



Den třetí - pondělí 5.8  V blízkosti kempu jsou dva zajímavé pomníky: zakladateli významného německého hnutí turnerů Friedrichu Ludwigu Jahnovi („otci gymnastiky“) a romantickému básníkovi a vojákovi Theodoru Körnerovi. Po sestupu do Aše jsme se prošli městem a ujistili se, že lze ještě najít pozůstatky bohatého a výstavního města Asch, jako jsou kostel sv. Mikuláše a Zámeček (s deskou Salva Gardia) na Niklasbergu, Radnice, budova spořitelny či dům mecenáše Geipela. Zajímavé jsou také zrekonstruované pomníky Martinu Lutherovi (jediný v bývalém Rakousku-Uhersku), J. W. Goethovi či Gustavu Geipelovi. Místo vyhlášené (ale zavřené) restaurace U tří lipanů jsme si užili solidní hotovky v restauraci Radnice a tradiční zákusky v pekárně a cukrárně Tritia.
Za souvislého deště jsme po červené značce pokračovali téměř 15 km do Libé. Cestou jsme se zastavili u původních hraničních kamenů: na dvou jsou vytesány znaky rodu Lindenfelsů z Erkersreuthu (tři hvězdy) a z druhé strany dvoubarevný znak rodu Zedtwitzů, jeden hraniční kámen se nazývá mísový kámen (Schüsselstein) podle dvou prohlubní po jedné na české a německé straně. Déšť postupně ustal a my jsme dorazili hlubokými lesy na louku u rybníku Kameňák, kde jsme postavili stany. Podařilo se domluvit prohlídku s kastelánkou Libé (Liebenstein), i přes její čerstvé zranění způsobené huskym zvaným příznačně Démon. Hrad a zámek jsou impozantní objekty. Bohužel jejich zachráncem je Rus Griněv (a nyní jeho syn developer Andrei) a bude zajímavé sledovat, jak bude rozsáhlá rekonstrukce pokračovat a k čemu bude zámek nakonec sloužit (že by uvažované sanatorium pro „vyhořelé“?). V objektu se nezachovalo žádné vybavení a díky destrukci pater a střech nedodržují se ani původní dispozice ani použití adekvátních původních materiálů. Průvodkyně byla i přes svoji bolestivou indispozici přátelská, trpělivá a umožnila nám i výstup na věž (opět částečně po žebřících). Závěr dne jsme strávili v restauraci penzionu Liebenstein. Dobré jídlo i pití, cenově nad pražským průměrem. Noc pak proběhla posezením u svíčky na břehu rybníku pod jasnou oblohou a s tradičními tématy.



Den čtvrtý - úterý 6.8  Poprvé jsme snídali pansky (zásluhou Horáčka) u stolu v restauraci Liebenstein míchaná vajíčka a kávu. Někteří si nakoupili v místní samoobsluze s venku postávajícími místními (každý s lahváčem v ruce). Opět došlo k rozdělení na tři skupiny: doprovodné vozidlo (řidič Zdeněk), zdráhaví chodci“ (Horáček, Dan a Paganini) a cestovatelé (Ben, Tomík, Čína, Franta, Smíšek a Martin).
Slunečným dopolednem jsme se vydali kolem bývalé pohraniční roty (dnes škola v přírodě provozovaná opět Rusem Griněvem) a kolem pomníku vojínovi Lázničkovi (jenž zahynul v roce 1981 při „obraně hranice“ – ve skutečnosti se utopil v rozvodněné Ohři při ostrém bojovém poplachu). Po 5 km jsme opustili území České republiky a vystoupali k městečku a hradu Hohenberg an der Eger. Zajímavý středověký hrad a evangelický kostel sv. Alžběty (St. Elizabeth). Stojí zato se podívat i dovnitř kostela s uhrančivým reliéfem apoštolů na kazatelně a prostým oltářem. V Hohenbergu je také muzeum porcelánu jako připomínka tradice třech století výroby porcelánu ve zdejším regionu. Díky Čínovi jsme dosažení cíle oslavili dobrým točeným německým pivem v restauraci Zur Burg.
Podél Ohře jsme bývalým hraničním územím „nikoho“ došli přes bývalou obec Rybáře se zbytky mlýnu a vyschlým pramenem kyselky do pozůstatků obce Pomezná. Původně Markhausen čili „domy stojící na hranicích dvou zemí". Pozůstatkem je obytná věž tvrze a v obrysech také dispozice hospodářských budov. Je třeba držet palce vlastníkovi tvrze panu Jaškovi, aby se mu postupná rekonstrukce a dostavba podařily. U tvrze jsme se posilnili díky Zdeňkovi (který dojel s doprovodným vozidlem až ke tvrzi) pivem a pojedli z vlastních skromných zásob. Odjel Tomík.
Za mírného deště a nepříjemného větru jsme přes zemědělskou vísku Hůrka (s tradičním koloritem rozpadajících se zemědělských i obytných budov) a kolem rybníku Nebesák (skvělé ostružiny) došli do Ostrohu. Před Ostrohem jsme minuli smutné pozůstatky velkolepého záměru františkolázeňského zubaře Révaye (od roku 2006) na zřízení zubního (či obdobného) sanatoria. A to už se před námi objevil hrad Seeberg. Druhá skupina pod vedením Horáčka si užila italskou restauraci Seeberg s vybranými italskými jídly a kvalitní kávou za pražské ceny.
Seeberg je ukázkou štaufského ministeriálního hradu na Chebsku. Ministeriály se nazývali nesvobodní služebníci feudálů, kteří byli pověřeni správními, hospodářskými a vojenskými úkoly. Byli spolehlivější než svobodní leníci. Zastávali různé funkce (například komorníků nebo členů hradních posádek) nebo dokonce se stávali správci statků a hradů a za odměnu je dostávali služební léna. V pozdější době se ministeriálům dostalo dědičného stavu. Na Seebergu se jednalo o rod Najperků (Neubergů).
Díky Horáčkově výmluvnosti a Paganiniho uhrančivé hře na flétnu nám okouzlená kastelánka umožnila večerní posezení i přenocování přímo na hradě. A klobása a pivo krušnohor u pohledné blonďaté svačinářky v hradním kiosku také potěšily. Poté nás kastelánka provedla zajímavým vyprávěním celým hradem (včetně románského paláce a sklepů). A to už padla noc a my jsme si užívali pivo, kořalku a vyprávění historek s kulisami hradu nad námi. K tomu nám hrála umělecká dvojice Paganini (flétna) a Horáček (klávesy). Co si více přát. Spaní na parkánu v poryvech noční bouřky a vzdáleného dunění (určeného na plašení lovících kormoránů) bylo příjemně dobrodružné.



Den pátý - středa 7.8  Ráno jsme kolem deváté pokračovali směrem na Františkovy Lázně se zastávkou u středověkého kostela sv. Wolfganga. Odjel Dan. Po kratším putování jsme se „ubytovali“ v kempu Amerika (u stejnojmenného rybníka s ptačí rezervací). Prostředí odpovídalo opět lamímu výběhu (ale výrazně lepšímu než v Aši). Skutečné lamy přebývaly hned za plotem v Zoo koutku. S jistotou „kde hlavu složit“ jsme se vypravili do Františkových Lázní.
Cestou ochutnali dva prameny Glauber II. a Glauber I. Poobědvali jsme (podle doporučení) v příjemné restauraci U modrého slona. Pohledná a vstřícná servírka, dobrý guláš a výborné pečené kuře. V lázních nás zaujal empírový kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1820 (pod duchovní správou Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou). Nemohli jsme ani opominout tradiční fotku s chlapečkem-exibicionistou a ochutnat teplou lázeňskou oplatku. Dalo se do deště a tak jsme pro „sladkou tečku“ zvolili zahradní posezení v Sadové kavárně s roztomilou servírkou. Čekali jsme, ale nakonec jsme nevydrželi a souvislým deštěm se 2 km vrátili do kempu.
Po odpolední siestě ve stanech (za pokračujícího deště) jsme vzali zavděk kupodivu příjemnou kempovou restaurací. Pouze Franta neodolal a za doznívajícího deště se ještě jednou vrátil k Modrému slonovi ve Františkových Lázních na bramborákovou večeři. Postupně přestalo pršet a tak jsme sedíce kolem svíce dopíjeli pivo i různé kořalky. Noc proběhla bez zvláštních událostí.



Den šestý - čtvrtek 8.8  Ráno jsme vyrazili zmáčenou krajinou po silnici na Komorní Hůrku, jednu z nejmladších čtvrtohorních sopek v ČR. Ozdobný portál průzkumné štoly (potvrzující existenci sopky) poukazuje na nosatého hraběte Kašpara Šternberka. Ten nechal štolu razit na základě nápadu básníka, ale také přírodovědce Johanna Wolfganga Goetha. Goethe navštívil Chebsko a speciálně Komorní Hůrku 17x.
A už byla před námi jen poslední pětikilometrová etapa kolem vyhlídky Chebská stráž do Chebu a opět do restaurace U krále Jiřího. Jídlo nemělo chybu (vepřový steak, guláš) a k tomu výborná tanková plzeň. Co si více přát. Poté jsme se rozdělili, abychom si opět prošli ve skupinkách město Naše skupina (Zdeněk, Paganini a Martin) navštívila Chebskou falc (kasematy, dvoupatrová Kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly, zbytky Trčkovského paláce a Černá věž).
A to byl závěr, většina odjela autem vstříc dalším povinnostem. Martin a Zdeněk si prošli Valdštejnský muzejní okruh včetně místnosti, kde byl údajně zavražděn Valdštejn, a Valdštejnskou obrazovou galerii a vše korunovali kávou z Guatemaly v oblíbené kavárně na náměstí. Představa, že se autobusem společnosti FlixBus dostaneme domů včas, se ukázala mylnou (zpoždění v Chebu 20 minut, cestou pak kolony u uzavírek, takže jsme dorazili do Prahy o hodinu později)..
46. vandr skončil, teď už nezbývá než vzpomínat a těšit se na příští 47. vandr.

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Dan, Franta, Horáček, Martin, Paganini, Smíšek, Tygr a Zdeněk.

  Vydařená společná narozeninová párty v restauraci U Břehu. Díky všem, co přišli. Jídlo chutné, dostatečné, stejně tak pitivo. A i to počasí se vylepšilo. Horáček to dobře zařídil! A ten ohňostroj.

  Po roce opět přechod Brd.
Vyjeli jsme v 9:00 autobusem ze Smíchovského nádraží do Stříbrné Lhoty odkud naše cesta vedla přes Kytín (zde první občerstvení v restauraci, cukrárna měla zavřeno). Pak směr Čunčí huba, kde výborný oběd (pro rychlejší chodce byl ještě k mání vynikající "Španělák " s knedlíčkem). Po příjemném osvěžení a hromadném fotu směr k poslední zastávce na Skalce. Zde se loučí šerif s rodinou a Horáček. My ostatní šlapeme k zastávce autobusu směr Praha. Co říci závěrem, šerif zohlednil věk a fyzickou výkonnost některých účastníků a naplánoval příjemnou trasu, bez větších namáhavých výstupů (jen tak dál!!).
Vynikající "Španělák"!!! Kdo nebyl, může litovat. Tak zase za rok !!!
Bob

  Díky náhodnému setkání na vandru a aktivitě Zdeňka jsme byli pozvání na prohlídku Černínského paláce a zahrad. Stálo to za to

Trasa: Dobešov-Černovice-Choustník-Dráchov-Soběslav-Bechyně-Týn nad Vltavou.

Den první - sobota 4.8  : Sraz účastníků je na hlavním nádraží, odkud je rychlík odváží do Tábora a zde následuje přestup na lokálku do Obrataně. Franta s doprovodným vozidlem nakládá další "venkovany" šerifa a Horáčka a všichni se scházíme na oběd v restauraci v Obratani. Po obědě následuje prohlídka místního kostela a potom tvrdé jádro osady vyráží po silnici do stanice úzkokolejky Sudkův důl, kam přijíždí zbytek poutníků vláčkem a dále pokračujeme splečně do stanice Dobešov, kde již čeká doprovodné vozidlo s nezbytným občerstvením. Následuje prohlídka bývalého kostele sv. Martina a Tobiáše a potom přesun do Černovic. Cestou si prohlížíme místní zámek v Černovicích,nyní domov seniorů, a kostel Povýšení sv.Kříže. Stále je úmorné vedro a tak část osady využívá služeb místního pohostinství a část navštěvuje stylové Café Budík. Doprovodné vozidlo nachází tábořiště v kempu u místního rybníka a zde většina využívá chladných vod k osvěžující koupeli. Den zakončujeme večerním posezením.

Den druhý - neděle 5.8  Nedělní ráno začínáme opět koupelí v rybníku a poté vyrážíme směr Černovice na snídani do Café Budík a poté po zelené na poutní místo Svatou Annu. Doprovodné vozidlo řídí šerif s Horáčkem, a ti připravují pro ostatní občersvení u Svaté Anny. Zde dochází i ke společné fotografii. Následnou přeháňku přečkáváme v kostele. Doprovodné vozidlo vyráží zařídit oběd a to se nakonec daří v Mlýnech, díky ochotě místního hostinského, který nám otevírá svoji hospodu mimo návštěvní hodiny. Po skromném obědě pokračujeme kolem kostela sv. Kateřiny až na zříceninu hradu Choustník. Po jeho prohlídce sestupujeme do stejnojmené vesnice, kde máme pozdní oběd. Opouští nás Tomáš a doprovodné vozidlo vysazuje Pytláka s Horáčkem v Tučapech, aby zajistili místo v táboření. Ostatní pokračují po vlastní ose do Tučap a doprovodné vozidlo vzhledem k blížícímu se večeru sváží poutníky do Tučap, kde Pytlák s Horáčkem zajistili krásné místo k táboření na břehu místního rybníka. Večer zakončujeme koupelí v rybníku a dalším hudebním posezením s místními.

Den třetí - pondělí 6.8  Ráno začínáme opět koupelí, následuje přesun do místního občerstvení na snídani. Řízení doprovodného vozidla se ujímá Horáček a postupně nás všechny odváží do města Soběslavi. Po dobrém obědě Martin vyjednává prohlídku Soběslavi, sestávající z návštěvy dvou kostelů, sv. Víta a sv. Petra a Pavla a místního rožmberského hradu. V Soběslavi nás opouští Čochtan a budoucí novomanžel Jirka. Následuje prohlídka kostela sv. Marka a potom již pochod mezi rybníky do Dráchova, kde doprovodné vozidlo zajišťuje noclech ve vodáckém kempu. Na večeři jdeme do vodácké hospůdky a zároveň si zde zajišťujeme i snídani. Večer již tradiční posezení u řeky Lužnice.

Den čtvrtý - úterý 7.8  Ráno vyrážíme na snídani do vodácké hospůdky a po ní jdeme na prohlídku místní tvrze a kostela sv. Václava v Dráchově. Doprovodné vozidlo zajišťuje oběd ve Vlastiboři a potom přesouvá poutníky k Židově strouze, odkud putujeme do Bechyně. Doprovodné vozidlo odváží Dana, který se vrací do Prahy, na nádraží do Bechyně a zajišťuje nocleh v kempu Cihelna. Na zoufalé volání žíznivých poutníků vyráží doprovodné vozidlo zajistit občerstvení pod lípou, kde se natáčel historický film Jan Hus. Poté následuje přesun do kempu Cihelna spojený s koupáním a večeří. Večer končí již tradičním posezením.

Den pátý - středa 8.8  Po ranní snídani se přesouváme do Bechyně a následuje prohlídka zámku, po dobrém obědě prohlídka kostelů sv.Michala a sv.Matěje a františkánského kláštera. Odpoledne následuje pochod podle Lužnice do Týna nad Vltavou, Martin zajišťuje nocleh v kempu Vltavín, kam znavené poutníky odváží doprovodné vozidlo. V kempu jsme zastiženi prudkou dešťovou přeháňkou, která ale nezabrání po jejím konci poslednímu letošnímu posezení.

Den šestý - čtvrtek 9.8  Ráno snídáme v kempu a přesouváme se do Týna nad Vltavou. Zde si prohlížíme město, místní městské muzeum s výstavou vltavínů a kostel sv.Jakuba. Někteří si prohlédnou i místní podzemí. Po obědě končí letošní 45. VELKÝ VANDR.

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Čochtan, Dan, Franta, Horáček, Jirka, Martin, Ostříž, Paganini, Pytlák, Smíšek, Tygr a Zdeněk.

  Průzkumná skupina ve složení Horáček, Pytlák a šerif navštívila Býkovku a můžeme jen potvrdit zprávu našeho zvěda Martina, že Býkovka je asi už navždy pro naše srazy uzavřená - kompletně zalesněna. Rovněž Točilka je definitivně uzavřena.

  V Nové Vsi u Kolína, na statku páně Franty se za nádherného počasí konala ceremonie k významným výročím (50-55-65) pánu Franty, Zdeňka a šerifa. K celkové pohodě přispěla doufám i skupina NOF. A jedlo se, pilo se, zpívalo se, drbalo se...Skupina NOF ukončila svoje snažení kolem 22 hodiny a odjela na další štace.Sólovým partem Cestovatelská rozezpíval všechny Pytlák. Ale co se dělo dál, bohužel už nevím...Bylo to hezké, uvolněné odpoledně
Bob

  V sobotu se uskutečnil jubilejní "Přechod Brd", který se konal již podvacáté. Putovali jsme zasněženou krajinou z Malé Hraštice přes Voznici do Kytína, kde jsme poobědvali v místním pivovaru.
Akce se zůčastnili : Alja a Mirka, Ben a Blanka, Dan, Franta, Martin, Ostříž a Iva, Paganini, Pytlák a Zdena, Smíšek a Jarmila, Zdeněk..

  Vzpomínkové posezení s muzikou věnované památce našeho kamaráda Víťi.

  V sobotu jsme společně oslavili narozeniny Paganiniho v klubu ve Františkánské zahradě. Večer zpestřený výbornou muzikou. Tomášovi ještě jednou vše nejlepší!!
Zúčastnili se: ...teměř všichni...

Trasa: Rakovník - Lubná - Krakovec - Hvožďany - Kralovice - Plasy - Rabštejn - Manětín.

Den první - sobota 29.7  : Scházíme se u Franty ráno k naložení hudebních nástrojů a batožin a bohužel se dovídáme, že Franta je indisponován a tak se řízení doprovodného vozidla ujímá šerif. Ostatní vedení Benem a Martinem se scházejí na hlavním nádraží, vlakem jedou do Rakovníka, přičemž v Berouně přistupuje Horáček. V Rakovníku, kde se všichni scházíme na nádraží, doprovodné vozidlo nabírá zbylé batohy a jde se na oběd do "Šalandy", jejíž nabídka uspokojuje i největší gurmány naší osady. Po obědě následuje prohlídka místních pamětihodností, kostela sv.Bartoloměje, Rabasovy galerie, Pražské a Vysoké brány a muzea. Po prohlídce města se rychle přesunujeme na nádráží a část cesty vedoucí po silnici nahrazujeme jízdou místní lokálkou do Lubné. Mezitím se šerif s Pytlákem vrací do Rakovníka, kde se v muzeu zapomněl Zděněk. V Lubné se scházíme u místního kostela sv.Jiří, bereme si batohy a vyrážíme ve velkém vedru po turistické červené značce. Zatím doprovodné vozidlo s Pytlákem a šerifem nachází u vesnice Žďáry u malého rybníka pěkné místo k táboření. Šerif s Pytlákem zajišťují souhlas vlastníka pozemku k přenocování a v pozdním odpolední doráží i osada. Většina se ochlazuje příjemnou koupelí, místní zemědělec nám upravuje místo k přenocování, za což je pozván k večernímu posezení na hrázi rybníka. Rychle narážíme první soudek, aby také ochutnal Robert, kterého šerif odváží zpět do Rakovníka. Stavíme stany na hrázi rybníka, muzikanti ladí a pochutnáváme si na vychlazené plzničce. Večer nás navštěvují místní a večerní posezení se protahuje do pozdních nočníh hodin.

Den druhý - neděle 30.7  Ranní paprsky slunce nás probouzejí na hrázi rybníka, opět to vypadá na parný den. Většina se svěžuje koupelí v rybníku, místní domorodec nám přináší něco na cestu. Řízení doprovodného vozidla se ujímá Horáček a ostatní putují po červené turistické značce až na zříceninu hradu Krakovec. V místní restauraci obědváme a vzpomínáme na Šalandu. Poté následuje prohlídka hradu Krakovce, kde kdysi přebýval i Jan Hus. Další zastávkou je koupaliště u Machova mlýna. Mezitím doprovodné vozidlo nachází další tábořiště u Uhrovic mlýna, kam ostatní dorážejí podle říčky Javornice. Ochotná paní domácí nám připravuje skvělý gulášek, někteří si se zájmem prohlížejí exotické obyvatele farmy - velbloudy a lamy. Malá dešťová přeháňka nás zastihuje pod deštníky na malé hrázi, stavíme si stany a opět usedáme k hudební produkci, které se zúčastňuje i paní domácí s dcerou. Pod krásnou lípou opět zpíváme a hrajeme opět do pozdních nočních hodin.

Den třetí - pondělí 31.7 

Den čtvrtý - úterý 1.8 

Den pátý - středa 2.8  Dopoledne jdeme na prohlídku hrobky Metternichů se zajímavým výkladem, poté nás opouští Šerif a po obědě vyrážíme na pochod po zelené značce údolím Střely. Je to nádherné sevřené údolí, cesta je náročná i pro zkušené trampy. Občerstvovací zastávka je u mostu v Mladoticích a potom ve Strážišti. Tady je prohlídka kostela sv Martina, doplněná Horáčkovou hrou na varhany. Pak pokračujeme údolím Střely až do Horova mlýna, kde s partou mladých trávíme hudební večer. Ušli jsme přes 20 km.


Den šestý - čtvrtek 3.8   Rána ujdeme poslední kousek cesty údolím do Rabštejna nad Střelou. Trochu zklamáni doporučenou hospodou navštěvujeme ještě skvělou kavárnu v četnické stanici, prohlížíme Loretu a pak jedem busem do Manětína. Absolvujeme prohlídku pěkně rekonstruovaného zámku rodu Lažanských a pak už jen autobusem přes Plzeň do Prahy.

Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Dan, Franta se synem Martinem, Horáček, Martin, Ostříž, Paganini, Pytlák se synem Jirkou, Smíšek, Zdeněk a sobotu s námi absolvoval Robert

  V sobotu se uskutečnil tradiční "Přechod Brd", mrazivé, ale krásné zasněžené Brdy jsme prošli po trase Řitka, Skalka, Kytín. .

Zúčastnili se: Andy, Alja, Mirka, Ben, Bob, Dan, Horáček, Martin, Ostříž, Iva, Paganini, Robert, Smíšek, Zdeněk, Monika, a pes Aron. Dokonce na poslední část cesty přijel i Pytlák.