|
Počet přístupů
|
|
LII. vandr 3.8 - 8. 8 2025
|
Den první - neděle 3.8
Kadaň (8 km)
Letošní vandr navázal na loňský vandr, kdy jsme putování podél Ohře zakončili v Klášterci nad Ohří. Letos jsme si naplánovali trasu opět podél Ohře z Kadaně do starobylého Oseka.
Vandr začal nejprve setkáním posádky prvního doprovodného vozidla (šerif a Paganini) s Martinem. Jako „předskokan“ přijel již v sobotu, aby si užil Klášter, Svatý kopeček, Hrad, Radniční věž a atmosféru města Kadaně, včetně hostinců ČEWA a U věžičky. Místem byla skvělá kavárna U Johanky (kvalitní káva a skvělé koláče s drobenkou a milá obsluha). Poté jsme se přesunuli na nádraží v Kadani, kde se setkali tři skupiny, tradiční „vlaková“ (Ben s Tygrem, Čína, Smíšek a Pytlák) s dvěma posádkami aut: „hlavní“ (Franta, Horáček a Zdeněk) a „šerifská“. První cesta vedla do restaurace Bílý beránek na oběd. Ani dobré jídlo nám nevynahradilo hodinové čekání na stravu.
Pak následovala procházka přes náměstí s dominantním sloupem Nejsvětější Trojice kolem Kadaňského hradu, Orloje, Zajícova převisu (s nabídkou občerstvení a šlapadel) a po Nábřeží Maxipsa Fíka k jeho pomníku s Ájou. Cestu podél řeky nám zpříjemnilo několik atrakcí (třeba ty vodní).
Komentovaná prohlídka františkánského kláštera s kostelem Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti sv. Pomocníků nám představila genius loci tohoto místa (Klášter vznikl na konci 15. století za výrazného přispění rodu Hasištejnů z Lobkowicz, především Jana Hasištejnského z Lobkowicz). A pak už jsme směřovali podél zrekonstruované Křížové cesty Sedmi pádů Kristových do autentického kempu u Zimního stadionu (75 Kč za osobu a 75 Kč za stan na noc).
První večer a hned první oheň s tradičními špekáčky, ale bez hudby. Plzeň v pivnici ČEWA doplnilo autentickou prostředí místní populace. Noc chladná, ale bez deště.
Den druhý - pondělí 4.8
Kadaň – Hasištejn – Křimov – vodní nádrž Křimov – Autokemp Kamencové jezero (18 km)
Ráno v restauraci ČEWA míchaná vajíčka, káva a čaj a pivo. Následovalo sbalení stanů a přejezd ke zřícenině hradu Hasištejn. Letos byly přejezdy doprovodnými vozidly každý den, ušetřili jsme čas, síly, ale vypadalo to jako autovandr.
Každopádně jsme přejeli k impozantní zřícenině Hasištejna (gotický hrad bergfritového typ), který jsme si důkladně prohlédli a kochali se výhledy do lesů, ale i industriální krajiny. A pak jsme šli a šli, stěží našli Kýšovický vodopád a pokračovali kouzelným údolím Prunéřovského potoka. Oběd nás potěšil v restauraci U Macka (třeba jelení biftek, výpečky nebo luxusní koláče). Krušnohorskou krajinou jsme zamířili k Vodní nádrži Křimov, obešli ji a cestu zakončili u rozcestí Třetí mlýn, kde nás již čekala vozidla. Krátký přesun do výborného kempu u Kamencového jezera nám umožnil koupel v jezeře s vysokým obsahem kamence.
Den třetí - úterý 5.8
Autokemp Kamencové jezero – Jirkov – Červený Hrádek – Jezeří – Kemp-tábořiště Matylda (11 km)
Po příjemné noci jsme si ve stánku u Tommyho dopřáli opět míchaná vajíčka. Následoval již tradiční přesun auty ke kostelu sv. Jiljí v Jirkově. Dopřáli jsme si prohlídku originální salonního vagonu principála Karla Kludského, který udivuje vybavením a luxusem (pouze WC chybělo). Principál v něm s manželkou také dožil do roku 1969.
Pak už jsme nelenili a vystoupali k zámku Červený Hrádek. Komentovanou – velmi zajímavou – prohlídkou nás provedla kurátorka muzea slečna Eliška. Zámek je spojen také s československou předválečnou historií, protože se zde setkali Konrád Henlein s lordem Runcimanem za účasti zámeckého pána prince Maxe Egona Hohenlohe v rámci tzv. Runcimanovy mise (cílem bylo zprostředkovat jednání mezi Sudetoněmeckou stranou a československou vládou ohledně požadavků německé menšiny v Československu). Také oběd v zámecké restauraci potěšil (zvláště číšnice Agáta). Ještě jsme se zastavili u hrobky rodu Hohenlohe-Langenburg (s ostatky knížete Ludwiga Karla Gustava Hohenlohe-Langenburga, který zemřel na následky zranění v bitvě u Hradce Králové v roce 1866).
A pak už jsme pokračovali podél přivaděče Ohře-Bílina směr Jezeří. Cestou nás zastihl silný déšť, takže jsme vyčkali na doprovodné vozidlo. To nás přímo dopravilo až na Jezeří. Tam jsme během komentované prohlídky obdivovali rekonstruované interiéry, které postupně a pomalu vstávají z ruin a ukazují původní krásu a důstojnost. (skvělý průvodce Karel Ditrich) Z výhledu do kraje, vlastně do povrchového dolu Československé armády (o rozloze 5 600 ha, kde těžba započala roku 1901) přímo mrazí.
Den se chýlil k večeru, a tak jsme se auty přesunuli k blízkému jezeru Matylda do stejnojmenného kempu. Noc byla chladná a jasná.
Den čtvrtý - středa 6.8
Kemp-tábořiště Matylda – Most – Bořeň – Bílinská Kyselka – Autokemp Osek (8 km)
Ráno nás přivítalo enormní rosou, ale také sluncem. Po snídaní se s námi rozloučila posádka druhého doprovodného auta (šerif a Paganini) a také cestovatel Pytlák a zdravotně indisponovaný Tygr.
Nás sedm autem přejelo kolem kopce s hradem Hněvínem do Mostu a užili si komentovanou prohlídku kostele Nanebevzetí Panny Marie, který byl kvůli těžbě černého uhlí přesunut v roce 1985 o 841 metrů. Zajímavé, včetně dokumentárního dobového filmu, návštěvy krypty, a především řady středověkých skvostných oltářů a soch. Poté skauti ukojili svůj hlad v kvalitní restauraci U Švejka.
Uspokojeni jsme se se přesunuli na úpatí kopce Bořeň, odkud pětice statečných vyrazila na 1,5 km stoupání s převýšením 277 metrů. Náročná cesta kamenitým terénem na vrchol. Tam jsme byli odměněni nádherným rozhledem kolem dokola (od Krušných hor a Mostu přes České středohoří, včetně Bíliny). Po sestupu jsme udělali ještě krátkou zastávku v Bílinské Kyselce, kde jsme popili vodu z vyhlášeného minerálního pramene.
Pak už nás čekal jen přesun do Autokempu Osek. Podvečerní čas si Martin ještě zpříjemnil procházkou do Kláštera s minipivovarem Ossegg a klášterními pivy Philipp 12° a tmavý speciál Tomáš 13°. Klidná noc bez ranní rosy nás připravila na další náročný den.
Den pátý - čtvrtek 7.8
Autokemp Osek – Klášter Osek – zřícenina Rýzmburk – Autokemp Osek (15 km)
Po snídaní a zastávce na kávu a desert v kavárně Kulturního domu jsme se vypravili na komentovanou prohlídku Kláštera s osobitým průvodcem. Viděli jsme úchvatný románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, refektář a rajský dvůr. Nastal čas oběda, který jsme strávili u dobré stravy v restauraci Stropník. Odpoledne nás čekala zřícenina rozsáhlého hradu Rýzmburk, ke které jsme stoupali 4 km s převýšením 240 metrů. Hrad je to nádherný, bohužel bez jakékoli údržby. Zpět jsme se vydali po naučné hornické stezce krásnou přírodou s pozůstatky hornické činnosti (např. štola Čertí díra). A večer jsme zakončili v restauraci s minipivorarem Černý orel. Poslední večer vyžadoval důstojné zakončení, tak jsme se ve čtyřech (Ben, Horáček Smíšek a Martin) zastavili v Klášterním minipivovaru na jedno a sklenku ferneta.
Den šestý - pátek 8.8
Autokemp Osek – zámek Duchcov (7 km)
Ráno odjel Franta se Zdeňkem a Horáčkem vstříc všedním dnům a povinnostem, zatímco Ben, Čína, Smíšek a Martinem vyrazili kolem hřbitova s kostelem ssv. Petra a Pavla. lesem kolem zaniklé hornické osady Pokrok do Duchcova. U oseckého kostela je velmi zajímavý empírový pomník prince Josefa De Saxe, který zemřel pod hradem Rýzmburk při souboji na pistole s ruským knížetem Sčerbatovem. Příjemnou cestu do Duchcova jsme zakončili v zámeckým parku a následnou komentovanou prohlídkou duchcovského zámku. Následoval poctivý oběd v Bistru Barbora, procházka městem (pomník slavného německého středověkého básníka aminesängera Walthera von der Vogelweide na přelomu 12. a 13. století).
Na závěr jsme dali dobrou kávu v příjemné kavárně Café Casanova (s hezkou obsluhou). Zpáteční cestu do Prahy nám zajistily autobusy s přestupem v Teplicích.
Letošní vandr navázal svojí formou i atmosférou na vandry minulé (snad jen přesunů autem bylo příliš), počasí nám přálo, setkání s domorodci byla přátelská, krajina Podkrušnohoří potěšila, co jsme si mohli více přát.
A už nyní se těšíme za rok na vandru v pořadí padesátý třetí (tak ať se ho dožijeme ve zdraví, fyzickém i duševním).
Vandru se zúčastnili : Ben, Čína, Tygr, Franta, Horáček, Martin, Pytlák, Smíšek, Zdeněk, Ostříž a Paganiny.
|
|
