Letošní předstartovní soustředění proběhlo po několikaleté přestávce tradičně v REZEDĚ, která se honosí novým názvem VERANDA, ale plzeňské tu mají super. Těsně před zahájením přijíždí z Německa rekonvalescent Čína s Phlilipem a potvrzuje svoji letošní účast, zatímco zbytek německé pobočky slibuje až příjezd na velký oheň na Býkovku. Přicházejí dva nováčkové Petr a Zdeněk a po dvou letech se objevují Jarda a Saša, kteří slibují účast alespoň do pondělí. Tradičně už nejedou Bob a Kim, oba mají zdravotní problémy. Po třech letech se objevuje i Tygr a potvrzuje účast svou i Mirka. Je vidět , že si šerifovy výzvy k hojné účasti na jubilejním vandru vzali všichni k srdci.
Ráno se
již tradičně „strašnické jádro“ schází
u „REZEDY“ a tramvají dojíždíme na hlavní nádraží. Saša přichází vyzbrojen zajímavou vandrovní
holí, doplněnou zvonkem (z prvního zazvonění má šerif takřka infarkt) a
nezbytnou lahvičkou slivovice. Kupujeme
si lístky a kvitujeme s povděkem skupinovou slevu ČD. Jako obvykle volá Pytlák, ať mu koupíme
jízdenku neboť jako skoro vždy zaspal.
Další překvapení nás čeká ve vlaku,
interiér vlaku se začíná podobat vlakům v EU. Těsně před odjezdem rychlíku přibíhá Pytlák
s Hasanem, protože nás hledal na
druhém konci vlaku, domnívaje se že
jedeme opačným směrem a další ztracenec Zdeněk. Vlak se rozjíždí a šerif rozdává pamětní placky. V Kolíně přestupujeme do vlaku na
Jihlavu, interiér tohoto vlaku nás zase vrací do všední reality. Zároveň naši
sestavu doplňují Franta a
Paganini. Saša rozdává jako obvykle
reklamní sklenky, tradičního Jägemeistra či vodku nahradil koňak a gin. V dobrém rozmaru vystupujeme
s malým zpožděním v Jihlavě, dáváme si batohy do úschovny a vyrážíme
na prohlídku Jihlavy. Jako první si prohlížíme jihlavské podzemí, prohlídka se
neplánovaně protahuje a po jejím skončení již zbývá čas na rychlý oběd. V
nejbližší restauraci obědváme, šerif stačí obhlédnout i náměstí s kašnou a
barokním kostelem. Trolejbus směr
nádraží stíhá asi polovina účastníků, která okamžitě na nádraží vyzvedává bagáž
a dle útržkovitého chraplavého sdělení stěhuje věci do přistaveného vlaku na
druhé koleji. Přes mobilní telefony se
dozvídáme, že druhá skupina běží k nádraží. Šerif jim jde v ústrety,
přičemž si všímá jedné dost podstatné věci, totiž vlak ve kterém sedíme
nemá lokomotivu, což k době odjezdu je poněkud netypické. Další hlášení nádražního rozhlasu tuto
smutnou skutečnost potvrzuje, vlak opravdu jede z druhé koleje ale
z osmého nástupiště. Rychle opět
vystupujeme a snažíme se o rychlý přesun na osmé nástupiště, pozdě, vlak
výsměšně projíždí kolem nás a po jeho odjezdu přibíhá skupina opozdilců. Co
naplat, pojedeme dalším vlakem. Ten
ovšem jede až za tři hodiny a tak po společné poradě vyrážíme po trase vlaku
z Jihlavy pěšky. Cesta probíhá za
úmorného vedra a tak je posezení v zahradní restauraci na polovici cesty
přivítáno s jásotem. Po krátkém
občerstvení vyrážíme na další cestu.
V pohodě nacházíme malou zastávku a i vlak přijíždí včas. Krátký
zbytek cesty vlakem do Přímělkova
zpestřil Jarda, který mobilním telefonem naváděl svého kamaráda
v letadle k náletům na náš
vlak. Vystupujeme
v Přímělkově, nálety letadla
končí, příjemná hospůdka před dalším pochodem je naší další zastávku. Vyrážíme
po turistické značce údolím říčky Brtnice, cesta vede kolem romantických meandrů a přivádí nás až
před zříceninu hradu Rokštejn. Za houstnoucího šera se ubytováváme na kopci nad
zříceninou, místě dalekého
výhledu, jak s oblibou říká
Pytlák. Večer ochutnáváme zásoby whisky
a v poklidu usínáme pod širákem, kromě Horáčka a Číny, kteří staví stany.
Ráno se
probouzíme do krásného slunného dne, snídáme a nezvykle brzy vyrážíme na
prohlídku zříceniny hradu Rokštejna. Po
šerifově výkladu o dějinách a stavebním vývoji Rokštejna prohlížíme hrad a
Paganini začíná se svou doprovodnou hudební produkcí. Konec pohody a vyrážíme na další cestu do Brtnice, kde nás má očekávat Ben. Pochod údolím se protahuje, naše pochodová
kolona se roztahuje. Zvláště konec
cesty před Brtnicí pod žhavým poledním slunce někteří účastníci komentují slovy
: „To je ale Kuba!“
Konečně dorážíme do resturace, kde nás
očekává netrpělivý Ben. Obsluha vázne a
tak se pípy ujímá Mirek a roznášky Daniel,
konečně je žízeň uhašena a můžeme si
vychutnat místní skvělé speciality.
Spokojení a nasycení si
pochutnáváme na kávě, Paganini s Pytlákem, který má výčitky svědomí (vrací
se nečekaně domů), se pouští opět do
muzicírování. Horáček a posléze i Paganini začínají podřimovat a nezbývá než
zavelet k odchodu. Prohlížíme si
Brtnici a jdeme na zámek. Ten je kupodivu otevřen a po nezbytné šerifově
přednášce se k nám přidává místní obyvatel Luboš a umožňuje nám prohlídku
neobydlených prostor zámku. Je to
nečekané a příjemné překvapení, máme možnost si prohlédnou zdevastované interiéry,
jak někteří po návštěvě tvrdí, možná naposled.
Po prohlídce děkujeme a loučíme se s Lubošem a vycházíme na další
cestu. Chceme se koupat, zní hlas lidu a tak pozměňujeme trasu cesty. Po rozpálené asfaltové cestě se dostáváme až
k rybníku a následuje naturistické koupání (mimo Horáčka). Osvěženi
hledáme místo ke spánku, kousek od rybníka se daří, zase spíme až na vyjímky
pod širákem .
Ráno nás
vítá již tradičně modrá obloha, Franta se Zdeňkem jdou do vesnice pro jídlo,
snídáme a opět nezvykle brzy vyrážíme na další cestu. Ve Stonařově jdeme na oběd, prohlížíme si místní kostel a
románský karner-rotundu. Protože nás
opouští Tygr a Mirek, pořizujeme skupinovou fotografii. V stávajícím vedru hledáme další
koupaliště, což se nám odpoledne po úmorné cestě daří. Opět se koupeme a tady nás nachází rozmrzelý trampský taxikář
Andy, který přiváží Dana a odváží Jardu, Paganiniho, Sašu a Zdeňka. Mezitím
využívá jeho taxislužby Petr, kterého nečekané pracovní povinnosti volají zpět
do civilizace. Andy loudí pamětní
placku a to ještě netuší, že jeho služeb využijí další. Zbývajících jedenáct trampů vyráží po
lesních stezkách do Třeště, kam se pozdním odpoledni skutečně dostáváme. Teprve druhá hospoda je ta pravá, dobré
jídlo a pití, někteří si i záhráli stolní tenis. Za tmy opouštíme restauraci a zklamaný šerif ukazuje ostatním
muzeum betlémů, bohužel uzavřené, jehož prohlídka byla v plánu. Trochu nečekaně se objevuje pravděpodobně
správce a i v těchto pozdních hodinách, je půl desáté, nám umožňuje prohlídku. Za tmy hledáme za Třeští místo na spaní a
zase se daří, stan už staví jen Horáček, pod širákem spí i Čína
s Philipem. Na nebi krásně září
hvězdy, noční klid ruší jen filosofické
rozpravy Dana a Ostříže o českých dějinách, podporované popíjením whisky a diskuse Zdeňka, Franty a Bena,
kteří se baví na účet nebohého
Horáčka, nazývajíce jeho stan teráriem.
Po půlnoci je dopito a jenom chrápání některých jedinců ruší teplou
letní noc.
Ráno sušíme na prudkém slunci věci zvlhlé ranní rosou a zjišťujeme, že jsme přespali v jakési zrušené zahradě, měli jsme zase štěstí. Po nezbytné snídani vyrážíme na další cestu, procházíme krajinou rybníků, naprosto nevhodných ke koupání a u jednoho z nich ztrácíme Roberta, který si odskočil a upozornil pouze Horáčka, který ho údajně neslyšel. Po zoufalém telefonátu nebohého Roberta šerif dává pokyn ke krátké zastávce a k odpočinku. Míjí nás skupina malých turistů, kteří nás informují o pěkném koupání v lomu u Čeňkova. Následuje opět operativní změna plánu a míříme k lomu. Koupání je opravdu super. Osvěženi vyrážíme na hrad Roštejn, ve vesnici pod hradem v místní samoobsluze se občerstvujeme a u ochotné prodavačky si uschováváme batohy. Tedy vzhůru na Roštejn, cestou se Ben s Horáčkem dopují mákem, ostatní se osvěžují u zdrojů vody. Cesta probíhá bez batohů poměrně rychle a zvláště pak příslib hradní restaurace a chutné krmě hnal mnohé kupředu. Hradní restaurace sice neoplývala velkou nabídkou jídla, ale vcelku jsme se napojili a nasytili. Šenkýřka byla velmi výřečná a tak nebylo o zábavu nouze. Ben s Ostřížem vyhlásili její alžírskou kávu za špičku. Ale už byla na řadě prohlídka hradu, která proběhla bez velkých problémů. Po prohlídce zbyl čas ještě na malé posezení v krčmě a potom jsme se vydali nazpět. Před vyzvednutím batohů od sympatické prodavačky jsme si dali ještě jedno na cestu v místním hostinci a vrátili jsme se k lomu, následovalo další koupání, pochod do Čeňkova , kde jsme v zahradní restauraci zakončili dnešní horký tropický den. Za tmy jsme se vrátili k lomu, kde jsme v pohodě přespali.
Ráno si
někteří neodpustili koupel a potom jsme vyrazili směr Batelov, kam měl trampský
taxikář Andy přivést Pytláka
s Hasanem. Přes lesy a pole jsme
po krátké zastávce v hostinci v Lovětíně dorazili do Batelova, kde
nás už očekával Pytlák a Andy. Za zmínku z cesty krásnou krajinou zalitou
sluncem stojí pouze jakýsi nepatrný konflikt Horáčka s místní krávou,
kterou se Horáček pokoušel rozdráždit Po příchodu Pytlák hned odoperoval Čínovi
klíště a tak Čína zvítězil v soutěži „Kdo chytí klíště“ s počtem dvou
úlovků (Tradiční vítěz Smíšek tentokráte nezabodoval ani jednou!). Ben, Čína, Philip, Daniel a Horáček odjeli
s Andym domů a my ostatní jsme v rychlosti zvenčí prohlédli kostel a obě místní tvrze. Pospíchali jsme, jel nám vlak do Horní Cerekve.
Z nádraží jsme se rovnou přesunuli k dalšímu lomu, opět super
koupání. Večer jsme si prošli
Horní Cerekev, večeřeli jsme
v místní restauraci „U SUCHÁNKŮ“ a potom nás Pytlák nalákal do Saunabaru,
kde jsme na krásné terase nad rybníkem proseděli celý zbytek večera. Ochotný majitel nás dokonce nechal přespat na vlastní zahradě. Ráno jsme
posnídali a vyrazili na nádraží, Pytlák s Robertem si ještě odskočili
k lomu na“koupačku“, nás zbylých pět posedělo v nádražní
restauraci. A potom nadešel konec vandru, skupina ve složení Franta, Robert a Zdeněk
vyrazila přes Jihlavu domů a Dan, Ostříž, Pytlák a Smíšek pokračovala hodinu po
nich přes Tábor až do Prahy. Myslím, že
se letošní vandr jako obvykle vydařil, všichni účastníci jen tak nezapomenou na
tropické počasí, které nás celý vandr provázelo.