|
|
| Rožnov skanzen - soustředění |
Po snídani cestovatelsky vyprahlí Dan s Janou neodbytně naléhali, že si chtějí prohlédnout Beskydy. Vlče Alja zajistilo potřebné dopravní prostředky (tímto děkujeme půjčovně luxusních limuzín v Kopřivnici za rychlé přistavení vozu) a v roli navigátora a řidiče neomylně celou kolonu vedlo směrem do Rožnova pod Radhoštěm, vzdáleného od základny cca 35 km.
Cíl cesty, Rožnovské muzeum v přírodě (pro méně chápavé Rožnovský skanzen) se podařilo nalézt po neuvěřitelně krátké době cca 3 hodiny a 30 minut. Aljova pověst vynikajícího „kufristy“ se potvrdila. Prohlídkou kouzelných dřevěných staveb a rozhovorem s dosud žijícími pamětníky zašlé valašské slávy – jako například s tetičkou z Hrozénkova, s paní Jeřábkovou nebo s tlustoprdem v kožené bundě, jsme pochopili, že život v Beskydech nebyl lehký. Furt jen pást, stříhat, dojit, krmit, čistit a žrát jenom skopové (s česnekem) by zlomilo i odolnější povahy. Navíc Valaši, potomci transylvánských přistěhovalců (Dáků) nikdy nebyli sto překročit svou genetickou výbavu! A aby nebylo toho etnického mumraje dost, konal se ve skanzenu další ročník indoevropských hudebních a tanečních (romských ale i cikánských) skupin. Jednalo se o dětské soubory jejichž členové byli ve věku od 10 do 14 let a nutno dodat, že tato akce přilákala do hlediště znalce i fajnšmekry z celé Evropy, bohužel náš zástupce J. O., odborník na otázku dospívajících romských dívek, toho času ve vazbě, se nemohl zúčastnit. Po shlédnutí několika vystoupení vlčata ač nerada musela přiznat, že průkopník v této problematice, sochař J. O. má naprostou pravdu a ihned založila nadaci za jeho brzké propuštění z vazby. Tento velký emotivní zážitek zcela ochromil orientační schopnosti vedoucího pilota výpravy a po jeho dalším zdařilém „zakufrování“ jsme se tou samou cestou po dalších třech hodinách a čtyřiceti minutách vrátili zpět na základnu.
Večeře: vepřové steaky s vynikajícími bramborovými lupínky, čerstvou zeleninou a lahví skvělého Vin de Rhone, ročník 1998.
Tak skončil den sedmý…